Č. 13018.

Policejní věci: Skutkový omyl vylučuje trestnost i při správních přestupcích.
(Nález z 19. října 1937 č. 1650/35-2.)
Prejudikatura: Boh. A 265/19, 1780/22, 1790/22.
Věc: Jaroslav T. v Sánech proti rozh. zem. úřadu v Praze z 27. prosince 1934 o přestupku živn. řádu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Poděbradech ze 16. dubna 1934 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 16 lit. d) a § 22 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že čepoval ve své obchodní místnosti lihoviny, a byla mu za to ve smyslu ustanovení § 132 c) téhož zákona uložena pokuta 100 Kč, pro případ nedobytnosti trest vězení v trvání 10 dnů.
Podanému proti tomu odvolání zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl. Do tohoto rozhodnutí je podána stížnost, v níž st-l namítá, že provozoval výčep lihovin v Sánech jako schválený zástupce koncesionáře Emanuela P. bona fide, nevěda, že koncesionář zemřel, že tudíž chybí subjektivní skutková povaha přestupku, jenž se mu klade za vinu. Tutéž námitku vznesl st-l již v odvolání k žal. úřadu, který ji však prohlásil v nař. rozhodnutí za nerozhodnou.
O této námitce uvažoval nss takto:
Námitkou, že nevěděl o úmrtí Emanuela P., tedy o skutečnosti, jež ho zbavovala práva nadále prodávati ve své obchodní místnosti lihoviny, uplatňoval st-l, že v rozhodné době byl v omylu co do skutečnosti rozhodné pro posouzení trestnosti jeho jednání (error facti), a že proto — přes to, že jest objektivní skutková podstata přestupku za vinu mu kladeného nesporně zjištěna — nelze jej potrestati, dokud není zjištěno také subjektivní jeho zavinění. Žal. úřad prohlásil tuto námitku za nerozhodnou, čímž tedy dal najevo, že po jeho názoru k trestnosti pro přestupek shora naznačený subjektivního zavinění vůbec není třeba a že tedy ani error facti nemůže obviněného omluviti.
Jak nss konstantně judikuje (srov. na př. nálezy 265/19, 1780/22, 1790/22) platí i pro obor policejního trestního práva zásada, že pachatele omlouvá error facti, tedy omyl o skutkových poměrech závažných s hlediska policejního trestního práva, jenž mu nedopouští spatřovati v činu policejní delikt.
V konkrétním případu st-l tvrdí, že si nebyl vědom bezprávnosti svého činu, poněvadž nevěděl, že koncesionář Emanuel P. zemřel. Okolnost tato, kdyby byla pravdivá, byla by podle toho, co právě uvedeno, s to st-le exkulpovati. Jestliže se tedy žal. úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal řádně s uvedenou námitkou, dopustil se vady řízení. Poněvadž pak tato vada byla zaviněna nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o nss č. 164/ 1937 Sb.

Citace:

č. 13018. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 918-919.