Čís. 6416.

V neveřejném odvolacím řízení podle §u 492 с. ř. s. dlužno se omeziti na otázku právního posouzení věci a nelze se odchýliti od skutkových zjištění prvého soudu aniž položiti odvolacímu rozsudku za základ důkazy, jež prvý soud sice provedl, ale jichž nepoužil.
(Rozh. ze dne 29. října 1926, Rv I 742/26.)
Žalobě o 5000 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by znovu o věci jednal a ji rozhodl. Důvody:
Odvolací soud nenařídil rok k odvolacímu líčení, protože se ho strany vzdaly podle § 492 c. ř. s. (čl. III. zák. ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n.). Učinil tak neprávem. Dovolatel napadl rozsudek prvního soudu mimo jiné i pro nesprávné ocenění důkazů a odvolací soud uznal nutným, doplniti skutkový děj rozsudku prvního soudce zjištěními opřenými jednak o svědectví Dr. В-a, jehož i první soud použil, jednak o svědectví Rudolfa R-a a Františka S-a, ke kterým první soud ani nepřihlížel. Strany se mohou účinně vzdáti ústního odvolacího líčení jen tam, kde skutkový podklad rozsudku zůstává nedotčen a kde odvolání napadá jen právní názor prvního soudu, přihlížejíc právě jen k tomuto skutkovému podkladu. Přezkoumací činnost odvolacího soudu zůstává v neveřejném řízení (§ 492 c. ř. s.) obmezena na otázku právního posouzení věci. Nelze se v něm uchýliti od skutkových zjištění prvního soudu, neboť to by vyžadovalo, by potřebné důkazy byly znovu provedeny neb opakovány, což zase předpokládá průvodní usnesení po ústním jednání. Také důkazy, které byly v první stolici provedeny, kterých však první rozsudek nepoužil, mohou — třebaže zůstaly nedotčeny odvolacími důvody — býti položeny odvolacímu rozsudku za základ jen po provedeném odvolacím jednání, neboť podle § 498 prvý odstavec c. ř. s. mohou výsledky jednání a provedených důkazů v procesních spisech prvního soudce a v rozsudku první stolice najisto postavené býti opraveny jen právě odvolacím jednáním (srv. Hora, Odvolání str. 173, týž Čsl. civilní právo procesní, III. sv. str. 96 a Neumannův koment. k с. ř. s. z roku 1915 str. 1461). Okolnosti zjištěné napadeným postupem odvolacího soudu jsou pro rozhodnutí sporu podstatné, neboť jsou základem odvolacího rozsudku. Vytýká proto dovolání právem vadnost řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s. Ježto pak před nápravou této vady nelze prozkoumati správnost právního názoru, z kterého odvolací soud dospěl ke změně prvního rozsudku, bylo jeho rozsudek podle § 510 c. ř. s. zrušiti.

Citace:

č. 6416. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 513-514.