Čís. 6441.
Sudiště podle §u 49 čís. 5 j. n.
Pro žalobu o nárok pronajímatele proti nájemci z povinnosti nájemce, již převzal nájemní smlouvou, nepodléhající předpisům §§ 8–12 zákona na ochranu nájemců, že nahradí pronajímateli náklady občasných nebo mimořádných oprav nebo obnov domu kvotou, připadající na ujednanou činži – jest výlučně příslušným soud okresní.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1926, R I 969/26.)
Žalobou, zadanou na okresním soudě, domáhal se pronajímatel na nájemci zaplacení 5 625 Kč jakožto náhrady nákladů, jež žalobce vynaložil na dům а k jichž náhradě se žalovaný zavázal v nájemní smlouvě, nepodléhající §§ 8–12 zákona na ochranu nájemců. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Pro posouzení otázky příslušnosti soudní jsou podle §u 41 druhý odstavec j. n. rozhodnými žalobní údaje, leč by jejich nesprávnost byla soudu známa. Podle obsahu žaloby jde v tomto případě o závazek žalovaného z nájemní smlouvy dne 11. července 1923 sjednané o bytu, záležejícím nesporně z 5 pokojů s příslušenstvím a na tři roky uzavřené, tedy o nájemní smlouvu, na kterou se podle §u 14 zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n. a §u 14 zákona ze dne 28. března 1925, čís. 48 sb. zák. a n. nevztahují zákonné předpisy o přípustném zvýšení nájemného. Závazek žalovaného k částečné náhradě nákladů na občasné nebo mimořádné nutné opravy a obnovy domu podle poměru smluvené činže jest tedy zcela samostatným, prýštícím z nájemní smlouvy, a dle něho jest posuzovati i právní povahu vzájemného nároku odpůrkyně na splnění tohoto závazku žalovaného. Neprávem poukazuje dovolací rekurs k ustanovení zákona o ochraně nájemníků, že tento řeší příspěvky nájemníků na náklady tohoto druhu v souvislosti s úpravou nájemného, a doličuje, že tvoří tyto příspěvky základnu pro vyměření nájemného, ježto, jak bylo již podotčeno, nevztahují se zákonné předpisy o ochraně nájemníků na tuto nájemní smlouvu. Ani osnovy o reformě daňové nemůže se stěžovatel s úspěchem dovolávati, pokud předpisy její nejsou platným zákonem. V tomto případě žalobkyně se domáhá částečného zaplacení nákladů za opravu domu 4 798 Kč a 827 Kč jako zvláštního nároku, smlouvou nájemní ze dne 11. Července 1923 jí samostatně zřízeného a od nájemného odlišného, o němž rozhodnouti jest věcně příslušným výlučně okresní soud podle §u 49 čís. 5 j. n.