Čís. 6632.

Úmluva, jíž se dohodla manželka s manželem za účelem dobrovolného rozvodu manželství od stolu a lože, že mu vyplatí odbytné za právo doživotní výměny, kterou měl zajištěnu na jejím domku, není svatební smlouvou a nevyžaduje ku své platnosti formy notářského spisu. Lhostejno, že výměna byla zřízena notářským spisem.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1926, R II 401/26.)
Při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože dohodla se žalovaná se svým manželem, že mu vyplatí odbytné 3500 Kč za právo doživotní výměny, kterou měl manžel zajištěnu na domku žalované. Žalobu — Čís. 6632 —
1962
postupníka manželova o vyplacení části odbytného procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalované.
Důvody:
Dle obsahu žaloby dohodla se žalovaná se svým manželem dne 19. listopadu 1925 za účelem dobrovolného rozvodu manželství od stolu a lože, že mu vyplatí za právo doživotní výměny, kterouž měl na jejím domku zajištěnu, odbytné 3500 Kč. Obsah této dohody nepopírá žalovaná, namítajíc pouze, že jest neplatná pro nedostatek formy notářského spisu a, poněvadž byla na ní vynucena, poněvadž jí byla přes polovici pravé ceny zkrácena a že má proti zažalované pohledávce vzájemnou pohledávku. Soud prvé stolice, nezabývaje se těmito ostatními námitkami, zamítl žalobu z toho důvodu, že v této úmluvě jest spatřovati zvláštní svatební smlouvu po rozumu §u 1217 obč. zák. Odvolací soud zrušil rozsudek a nařídil prvému soudu další jednání a rozhodnutí, nesdíleje tohoto právního názoru. V rekursu do tohoto usnesení zastává žalovaná opět názor, že dohoda mezi manžely obsahu právě uvedeného jest smlouvou po rozumu §u 1217 obč. zák., poněvadž manželskými smlouvami sluší rozuměti i takové, jimiž se upravují majetkové poměry manželů pro případ zrušení manželství, poněvadž i tu jest manželství východiskem smlouvy a, byla-li výměna jejího manžela zřízena notářským spisem, nelze pochybovati, že i každá změna takové smlouvy musí se státi mezi manžely rovněž formou notářského spisu, leda že se tak stalo soudním smírem. Mimo to uvádí, že mezi ní a manželem došlo k novaci smlouvy o výměnu, z níž vzešel pro ni závazek poskytovati určité platy, tedy uznání tohoto dluhu, o nějž se žaloba opírá, musilo prý rovněž se státi ve formě notářského spisu, mělo-li vůbec býti platné. Rekurs nebylo však uznati důvodným. Svatebními smlouvami dle §u 1217 obč. zák. sluší rozuměti jen ony smlouvy mezi snoubenci nebo manžely aneb v jejich prospěch s třetími osobami uzavřené, jimiž v úmyslu na manželské spojení mají býti upraveny vzájemné majetkoprávní poměry manželů jako takových za jejich manželství a po jeho zrušení. To bylo již blíže rozvedeno a dolíčeno v četných rozhodnutích tohoto nejvyššího soudu (čís. 209, 1188, 1233, 1618 a 5570 sb. n. s.). Nejsou však jimi úmluvy manželů o rodinných a majetkových poměrech před rozvodem manželství od stolu a lože po rozumu §u 105 obč. zák., jež tedy nevyžadují formy notářského spisu ve smyslu §u 1 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. z., ač nejsou-li smlouvami jiného v tomto zákoně dále naznačeného způsobu, kteréž by jako takové vyžadovaly, by byly sepsány ve formě notářského spisu. (Rozh. čís. 667, 1020 a 3402 Sb. n. s.). Ve smyslu dohody mezi žalovanou a jejím manželem šlo dle pravé povahy této úmluvy o vzdání se práva výměny manželovy (§ 1444 obč. zák.), ovšem za peněžitou úplatu, kterouž měla zase manželka za to poskytnouti, takže se původní nárok a závazek ve hlavním předmětu změnil (§ 1376 obč. zák.). Takový vzájemný disposiční úkon obou manželů nebyl však v podstatě ani zvláštním prohlášením o uznání dluhu manželkou, ani kupem, ani darováním, nýbrž smlouvou zvláštního druhu, jejíž platnost není závislou na určité formě. Není správné tvrzení, že, byla-li výměna zřízena notářským spisem, musila též jakákoliv změna tohoto práva se státi též jen ve formě notářského spisu. Vždyť v této formě možno zříditi též smlouvy takové, jež nejsou dle zákona na ni vázány, a o tom, v jaké formě se má tato změna státi, rozhoduje vždy jen povaha právního jednání, jež jest předmětem nové úpravy.

Citace:

č. 6632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 925-927.