Čís. 6284.

Dcera nevěsta nemá proti rodičům vedle nároku na věno ještě zvláštní nárok na výbavu.
Dlužno při určení věna přihlížeti též ku stavu ženicha?
(Rozh. ze dne 16. září 1926, R I 735/26.)
K návrhu dcery stanovil soud prvé stolice povinnost otce, majitele mlýna, by vyplatil dceři věnem 10000 Kč. Rekursní soud k rekursům obou stran napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu ani té ani oné strany.
Důvody:
Mylným je právní názor stěžovatelky, že nižší soudy, stanovíce věno podle §u 1220 obč. zák., neprávem měly zřetel k výbavě v ceně 10255 Kč, kterou od otce již dostala. Nejvyšší soud vyslovil již opětně (srov. mimo jiné rozh. č. 4675 sb. n. s.) názor, že dcera-nevěsta nemá proti rodičům vedle nároku na věno ještě zvláštní nárok na výbavu, to je na pořízení věcí potřebných pro první zařízení domácnosti novomanželů. Toliko synovi-ženichovi, jenž nemá nároku na věno neb obvěnění, přiznává zákon (§ 1231 obč. zák.) právní nárok na tyto věci, shrnuté v právním názvosloví rozdílem od »výbavy« dcer pojmem »výpravy«. Dcera si musí výbavu poříditi na účet svého věna, pokud se týče, musí si ji jako část jeho nechati do něho započítati. Nižší soudy proto nepochybily, když se touto zásadou řídily.
Stejně neodůvodněn je dovolací rekurs otce a odpůrce navrhovatelky. Jím nadhozená otázka, pokud je při určení věna přihlížeti též k stavu ženicha, je v soudnictví a písemnictví dosti sporná (srov. Ogonowski, Oesterr. Ehegüterrecht z r. 1880 str. 264 a násl., Krainz-Ehrenzweig Familienrecht z r. 1917 str. 195 a tam uvedené prameny). Ale i za předpokladu správnosti kladné odpovědi na otázku tu, nelze při určení věna nepřihlížeti k stavu a majetku osoby k vyvěnění povinné (§ 1220 obč. zák.) a přihlíží-li se takto v projednávaném případě k poměrům stěžovatele, nelze částku, na kterou nižší soudy věno stanovily, míti za zřejmě protizákonnou, i když se k ní připočítá výbava v ceně asi 10255 Kč a i kdyby bylo správným tvrzení stěžovatelovo, že stěžovatelčin manžel se původně učil zámečníkem a poté u ní v mlýně pracoval jako dělník.

Citace:

č. 6284. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 245-245.