Čís. 6290.

Spoluvlastnické právo k věci movité nevylučuje vedení exekuce na podíl druhého spoluvlastníka. Na spoluvlastnický podíl na věci movité lze vésti exekuci podle §u 249 a násl. ex. ř., má-li povinný věc výlučně ve své moci. Nepřípustnost exekuce z toho důvodu, že povinný neměl zabavený předmět ve své moci, nelze uplatniti sporem, nýbrž rekursem, bylo-li to zřejmo již z exekučního návrhu, nebo stížností podle §u 68 ex. ř., vyšlo-li to na jevo při výkonu exekuce.
(Rozh. ze dne 16. září 1926, Rv I 1059/26.) — Čís. 6290 —
1296
V exekuci proti Františku V-ovi byly zabaveny movitosti, mezi nimi též umývadlo a pokojská kredenc. Manželka dlužníkova, tvrdíc k těmto dvěma věcem právo vlastnické domáhala se na vymáhajícím věřiteli, by ohledně předmětů těch byla exekuce zrušena. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, vzav za prokázáno, že vylučované předměty objednali oba manželé, a maje za to, že spoluvlastnické právo činí exekuci nepřípustnou. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že zamítl žalobu ohledně polovice vylučovaných předmětů. Důvody: Soud prvé stolice zjistil, že žalobkyně se svým manželem objednali společně nábytek, mezi jiným i později zabavené umývadlo s mramorovou deskou se zrcadlem a pokojskou kredenc s mramorovou deskou a že nábytek společně přijali; účet zní na oba. Poněvadž žalobkyně netvrdila v odvolacím sdělení, že sama koupila nábytek ten pro sebe a její manžel vypověděl, že si jej objednali vzhledem k nastávajícímu sňatku společně, není správným závěr soudu prvé stolice, že se žalobkyně stala vlastnicí nábytku, poněvadž jej zaplatila svými penězi. Vlastníkem stává se, kdo byl smluvní stranou při koupi a komu byla věc koupená odevzdána (§§ 1053, 1061 a 426 a násl. obč. zák.). Dle zjištění soudu prvé stolice smluvní stranou byli pozdější manželé, žalobkyně a její manžel, a jim byl také nábytek odevzdán; poněvadž nebylo tvrzeno nic jiného, stali se spoluvlastníky každý ku polovici (§ 839 obč. zák.). Kdo zaplatil kupní cenu, je pro posouzení otázky spoluvlastnictví nerozhodno, tato okolnost může míti jen význam pro vyúčtování mezi spoluvlastníky. Je tedy manžel žalobkyně spoluvlastníkem zabaveného umývadla a kredence k jedné polovině. Tuto polovinu byl oprávněn prodati, zastaviti (§ 829 obč. zák.) a tato polovina mohla býti proti němu i exekučně zabavena. Kdyby byly bývaly vylučované předměty v držení žalobkyně, nemusila připustiti jich zabavení (§ 262 ex. ř.), bylo-li však provedeno, nabyl žalovaný jako věřitel na manželově podílu exekučního zástavního práva (plen. rozh. sb. n. s. čís. 4002). Spoluvlastnictví žalobkyně nepřekáží této exekuci ani pokračování v ní (roz. ze dne 1. května 1901, čís. 14918), ovšem exekuce může býti vedena toliko na podíl spoluvlastníka, nikoli na věc celou (Neumann kom. k §u 37 str. 156 II. vyd.), ale spoluvlastnictví jest právem, jež činí exekuci nepřípustnou ohledně podílu patřícího osobě, proti níž se exekuce nevede (§ 37 ex. ř.). Nelze proto souhlasiti s názorem soudu prvé stolice, že spoluvlastnictví činí exekuci na věc jsoucí v spoluvlastnictví vůbec nepřípustnou. Jest tudíž žalobkyně spoluvlastnicí umývadla, kredence pouze co do poloviny a ohledně té jest exekuce nepřípustnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Buduje-li dovolatelka nepřípustnost exekuce na tom, že byla v držení zabavených věcí a exekuce nepřipustila, jsou tyto okolnosti jednak novotami, k nimž nelze přihlédnouti, jednak by tyto okolnosti musila uplatniti stížností do výkonu exekuce dle §u 68 ex. ř. a nikoli žalobou podle §u 37 ex. ř. Konečně lze přisvědčiti názoru dovolatelky, že její spoluvlastnictví vylučuje exekuci na spoluvlastnický podíl jejího manžela, na nějž odvolací soud svým rozsudkem exekuci omezil. Právo jednoho spoluvlastníka neomezuje nijak druhého spoluvlastníka v nakládání s jeho vlastním podílem. Práva nabytá na spoluvlastnictví jednoho, zejména zabavením spoluvlastnického podílu, nedotýkají se práv druhého spoluvlastníka a proto není právo spoluvlastnické právem, které by vylučovalo a činilo nepřípustnou exekuci na podíl druhého spoluvlastníka. Otázku dříve spornou, zda lze vésti na spoluvlastnický podíl exekuci podle §u 331 ex. ř. zabavením nároků, plynoucích ze spoluvlastnictví pro případ zrušení, či podle §u 249 a násl. ex. ř. rozhodl tento nejvyšší soud v plenárním rozhodnutí, uveřejněném pod čís. 4002 sb. n. s., v ten smysl, že exekuce mobilární je přípustná, má-li povinný věci ve výlučné své moci. Že povinný neměl v tomto případě zabavené předměty ve své moci, nebylo ani tvrzeno, naopak z dopisu ze dne 10. dubna 1924 plyne, že věci byly zabaveny v bytě povinného, že tedy v jeho moci byly. Právem proto odvolací soud ohledně polovice zabavených předmětů exekuci za nepřípustnou neuznal a ji nezrušil. Ostatně by nepřípustnost exekuce z toho důvodu, že povinný neměl předmět zabavený ve své moci, nebylo lze uplatniti sporem, nýbrž rekursem, bylo-li to zřejmo ze samého návrhu exekučního, nebo stížností podle §u 68 ex. ř., vyšlo-li to na jevo při výkonu exekuce. Ježto tedy zabavení podílu manžela žalobkyně netýče se jejích práv, a nejde o právo, jež by exekuci činilo nepřípustnou, nebylo dovolání vyhověno.

Citace:

č. 6290. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 259-261.