Čís. 6395.

Ubytování vojska (zákon ze dne 11. června 1879, čís. 93 ř. zák. v doslovu zákona ze dne 13. května 1924, čís. 118 sb. z. a n.).
Zápisem bytu do výkazu o obsazovacím prostoru nenabývá ještě vojenský gážista nároku na byt, nýbrž teprve přídělem bytu. Zrušení přídělu bytu pro nezákonnost má v zápětí, že gážista užívá bytu bez právního důvodu. Soud není oprávněn přezkoumávati zákonnost rozhodnutí správního úřadu o záboru bytu. — Čís. 6395 —
1513
Třebas se majitel domu neodvolal proti zápisu bytu do seznamu, nepozbyl práva odvolati se proti usnesení o přídělu bytu.
V tom, že majitel domu přejímal úplatu za užívání místností, nelze za všech okolností spatřovati uzavření nájemní smlouvy.
(Rozh. ze dne 20. října 1926, Rv II 539/26.)
Žalovaní, poručík a jeho choť, nastěhovali se dne 1. února 1925, jako podnájemníci do bytu Adely G-ové, bydlící v domě žalobkyně v Č. Adela G-ová se napotom z bytu vystěhovala, žalovaní však v něm zůstali a zaplatili žalobkyni dne 1. dubna 1925 nájemné jménem G-ové, dne 1. července a 1. října 1925 pak jménem svým. Nálezem městské rady v Č. ze dne 29. října 1925 byl byt zabrán ve smyslu zákona ze dne 13. května 1924, čís. 118 sb. z. a n. ve prospěch žalovaných. Nález tento byl výnosem okresní politické správy ze dne 20. února 1926 zrušen. Žalobu majitelky domu proti žalovaným o vyklizení bytu procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Procesní soud zamítl žalobu proto, že žalovaní jsou v držbě bytu jménem místního úřadu vojenského a že bez jeho svolení nemohou býti z bytu vyklizeni a že jest míti za to, že mezi stranami došlo mlčky k uzavření smlouvy nájemní. Odvolací důvody byly shledány správnými. Ze spisů politické správy v Č. jde na jevo, že nález městské rady v Č. ze dne 29. října 1925, jímž byt byl ve smyslu zákona ze dne 13. května 1924, čís. 118 sb. z. a n. ve prospěch žalovaných zabrán, byl výnosem okresní politické správy v Č. ze dne 20. února 1926 zrušen z důvodu, že se žalovaný nastěhoval do bytu již dne 1. února 1925 a že dle vojenských předpisů nelze přiděliti byt vojenskému gážistovi, jenž má dotyčný byt již v držení. Раk-li však přikazovací usnesení městské rady v Č. je zrušeno, nemá žalovaný žádného titulu z důvodů veřejnoprávních ve smyslu citovaného zákona a nelze proto souhlasiti s názorem procesního soudu, že žalovaní vykonávají právo bydlení jménem vojenského velitelství, kdyžtě tomuto právo k záboru bytu nebylo uděleno. Avšak ani s druhým důvodem zamítacím odvolací soud nesouhlasí. Jest přisvědčiti žalobkyni, že k uzavření nájemní smlouvy mezi ni a žalovanými mlčky nedošlo, neboť je nesporno, že žalovaní dne 1. února 1925 se nastěhovali do bytu jako podnájemníci Adely G-ové a po jejím vystěhování se v bytě dále zůstali, nájemné za prvé období dne 1. dubna ještě jménem G-ové zaplatili a že další čtvrtletní nájemní splátky dne 1. července a 1. října sice jménem svým zaplatili, že jim však žalovaná dopisem ze dne 6. října 1925 sdělila, že byt nemají v nájmu, a v dopisu ze dne 7. září 1925 jim oznámila, že se záborem bytu není srozuměna a žádá za zvýšení provisorního nájemného. Okolnost, že žalobkyně činži v červenci přijala, nenasvědčuje tomu, že mlčky chtěla uzavříti nájemní smlouvu se žalovanými, když proti původnímu záboru bytu ze dne 13. ledna 1925 městskou radou v Č., tedy ještě před nastěhováním se žalovaných podala stížnost, o niž žalovaný věděl, když dopisem ze dne 12. září 1925 oznámil politické správě, že o stížnosti žalobkyně do záboru není ještě rozhodnuto, a neodvolává se v tomto přípisu žalovaný na mlčky uzavřenou nájemní — Čís. 6395 —
1514
smlouvu, nýbrž stojí na stanovisku, že má byt v nájmu pouze základem záboru.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé napadají odvolací rozsudek dovolacími důvody čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s., provádějíce je souborně, ale neprávem. Nejprve opírají se názoru, že obývají ve sporném byte beze všeho důvodu, tvrdíce, že zrušení výměru obce Č. o přídělu bytu prvnímu žalovanému neodpovídá zákonu a že soud měl povinnost, je v tom směru přezkoumati. Tak by prý musil dojíti k úsudku, že bytem disponuje obecní úřad nebo místní vojenské velitelství přes zrušení přídělu, ježto byt je zapsán ve výkazu o obsazovacím prostoru. Prvý žalovaný, nejsa účastníkem řízení o zápisu bytu do obsazovacího prostoru, nemohl se prý odvolati proti zrušení přídělu, proto prý bytem disponuje vojenský úřad a jenom proti němu může se prý žalobkyně domáhati vyklizení. Řízení odvolací je prý proto vadné, že se odvolací soud nezabýval zápisem bytu do obsazovacího prostoru. Ale okolnost, zda je byt ve výkazu o obsazovacím prostoru, je pro spor bez významu, a proto se odvolací soud nepotřeboval jejím zjišťováním obírati a tvrzené kusosti řízení odvolacího tu tedy není. Dle §u 25 zákona o ubytování vojska ze dne 11. června 1879 čís. 93 ř. zák. ve znění §u 1 zákona ze dne 13. května 1924, čís. 118 sb. z. а n., je obec povinna vojenským gážistům opatřiti byt přídělem z bytů, zapsaných ve výkazu o obsazovacím prostoru. Z rozhodnutí obce může se odvolati držitel budov k politickému úřadu do osmi dní a právoplatné rozhodnutí lze vykonati exekucí soudní. Z tohoto ustanovení jest zřejmo, že zápis bytu do výkazu o obsazovacím prostoru je toliko podkladem pro vlastní jeho příděl a řízení o zápisu bytu do výkazu a o přídělu bytu jsou různá. Sám zápis bytu nedává ještě gážistovi nároku na byt, nýbrž on nabývá nároku teprve přídělem. Dle §u 4 prováděcího nařízení ze dne 30. května 1924 čís. 119 sb. z. a n. vstupuje pak gážista teprve přídělem v nájemní poměr k majiteli budovy a tento poměr posuzuje se dle všeobecných ustanovení občanského práva. Proto zrušení přídělu pro nezákonnost má za následek, že důvod, na jehož základě gážista byt drží, je odstraněn a poměr přídělem vzniklý zrušen, takže ho není. Žalovaní tedy nemají již po zrušení přídělu nároku, by byt z důvodu toho podrželi (§ 1435 obč. zák.). Dovolatelé se mylně domnívají, že soud může a měl přezkoumati zákonnost rozhodnutí o přídělu. Správa je od soudnictví přísně oddělena, a proto soud nemá práva přezkoumati rozhodnutí správního úřadu, leda ve případech, kde to zákon výslovně dovoluje. Tomu tak v případě sporném není. Zda má správní úřad disposiční právo nad bytem, zapsaným v seznamu o obsazovacím prostoru, nemá rovněž pro spor významu. Zápis má význam jen pro možnost přídělu bytu, ale nezakládá pro gážistu samého práva na byt, nýbrž teprve příděl. Proto není správným názor dovolatelů, že žalobkyně musí se domáhati vyklizení jenom na vojenském úřadu. Správní úřad, zejména vojenský, nestal se držitelem bytu jeho zápisem do seznamu o obsazovacím prostoru. Žalobkyně neodvolala se sice proti zápisu bytu do seznamu, ale to jí nijak nebránilo, by se neodvolala proti samému přídělu, jak to plyne ze znění citovaných předpisů, zejména §u 1 zákona ze dne 13. května 1924 a §u 25 zákona ze dne 11. června 1879. Proto právem shledal odvolací soud, že žalovaní z důvodu přídělu nebo zápisu bytu do výkazu o obsazovacím prostoru nemají práva na jeho podržení. Stejně správně dovodil odvolací soud, že důvodu toho nemají ani ze smlouvy nájemní. V tom směru nedovolávali se žalovaní toho, že byt drží právem podnájemníků Anděly G-ové, nýbrž opírali svůj nárok na byt o to, že je žalobkyně přijala za nájemníky tím, že brala od nich nájemné, čímž prý mlčky přímo s nimi nájemní smlouvu sjednala. Žalovaní sami uvádějí v dovolání, že Anděla G-ová se z bytu vystěhovala a oni jej převzali od 1. dubna 1925 a platili nájemné, které žalobkyně přijímala. Ale pouhé přijímání nájemného o sobě nemůže za daných okolností pokládáno býti za takový čin, který by beze všech pochyb svědčil vůli žalobkyně, sjednati novou nájemní smlouvu se žalovanými (§ 863 obč. zák.). Žalobkyně odvolala se proti přídělu bytu a setrvala na odvolání tom, přes to, že její syn udal u polit. úřadu, že žalovaní se již do bytu nastěhovali a smlouva nájemní s nimi jest ujednána. To svědčí tomu, že nesouhlasila s přídělem jako podkladem nájemního poměru a že tedy přijímala nájemné jen jako zatímní úplatu za používání bytu, nikoli však z toho důvodu, že chtěla novou nájemní smlouvu sjednati se žalovanými. Témuž svědčí i to, že prvý žalovaný požádal v září 1925 za určení nájemného u politického úřadu. To by nebyl mohl učiniti, kdyby nebyl chtěl užívati bytu z důvodu přídělu, nýbrž z důvodu nájmu, poněvadž by pak k určení nájemného byl příslušným býval soud. Požádal-li tedy za určení nájemného politický úřad, dal tím zřejmě na jevo, že neužívá toho bytu z důvodu smlouvy nájemní, nýbrž z důvodu přídělu. Proto se také poctivě nemůže nyní dovolávati toho, že ho chtěl užívati z důvodu nájmu a že placením nájemného sjednal se žalobkyní nájemní smlouvu nezávislou na přídělu.

Citace:

č. 6395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 476-479.