Čís. 6199.

O tom, komu má býti dítě ponecháno, rozhoduje především zájem dítěte, potom teprve povolání, osobnost a vlastnosti rodičů a posléze příčiny rozvodu.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1926, R I 607/26.)
Návrh rozvedené manželky, by jí byl předán do výchovy sedmiletý syn, jenž byl dosud ve výchově u otce, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Potvrzující usnesení rekursního soudu lze v řízení nesporném napadati jen pro zmatečnost, protispisovost nebo zřejmou nezákonnost (§ 16 nesp. říz.). Stěžovatelka však neprávem vytýká napadenému usnesení protispisovost a zřejmou nezákonnost. Prvého důvodu dovolací rekurs ani neprovádí. Uvádí-li, že dítku může býti více péče věnováno u matky než u otce, nevychází rekursní soud z opačného předpokladu, ale soudí, že by změna poměrů neblaze na dítko působila, a nedoporučuje se proto, že dítko je ještě v útlém věku (7 let), u otce se mu dobře vede a tu jak na těle tak i na duchu dobře prospívá. Nejde tu tedy o skutkový předpoklad, jenž by spisům odporoval, nýbrž o pouhý úsudek. Nejvyšší soud také neshledává, že by rozhodnutí nižších soudů zřejmě odporovalo zákonu. Jsou-li hygienické poměry bytové u obou rodičů přibližně stejné, péče o zdraví a výchovu dítka ze strany otce vzorná, tu, byť se stejná péče dala očekávati se strany matčiny, nelze — Čís. 6199 —
1160
v tom shledati zřejmé nezákonnosti, když se dítko ponechává ve výchově otcově, kde již na třetí rok žije, si zvyklo a kde prospívá. Pro rozhodnutí padá v úvahu v prvé řadě zájem dítka, v druhé řadě teprv povolání, osobnost a vlastnosti rodičů a konečně příčiny rozvodu. Že by zájem dítka zřejmě velel, by bylo odevzdáno do výchovy mateřské, nevychází ze šetření na jevo, ani osobní poměry manželů zřejmě nevyžadují změny ve výchově, když se otec osvědčil býti vychovatelem pečlivým a dítko u něho prospívá. Konečně nebyla rekursním soudem věc zřejmě proti zákonu rozhodnuta, když nepoložil za těchto okolností hlavní váhu na to, že rozvod se stal z viny otcovy, ježto jeho jediný poklesek, který byl důvodem rozvodu, neohrožuje nijak zdárnou výchovu dítka u něho, jak bylo nižšími soudy zjištěno. Proto Nejvyšší soud neshledává zřejmě nezákonnosti rozhodnutí a dovolacímu rekursu nevyhověl.

Citace:

č. 6199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 123-124.