Čís. 6635.

Advokát jako zmocněnec strany jest zpravidla, není-li jiného příkazu strany, povinen učiniti opatření, by hotovosti, převzaté pro klienta, byly mu buď bez odkladu vydány nebo podle okolností případu na úrok uloženy.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1926, Rv II 610/26.)
Žalovaný, advokát, přijal dne 12. dubna 1922 pro žalujícího svého klienta 5254 Kč 18 h, jež vydal žalobci teprve dne 10. března 1925. Žalobu o zaplacení úroků z mezičasí procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl, a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Není o tom sporu, že žalovaný advokát vyzdvihl po provedené amortisaci šeku pro žalobce dne 12. dubna 1922 u banky 7000 Kč, že si srazil své poplatky 1745 Kč 82 h a že vydal zbytek 5254 Kč 18 h žalobci, ale až dne 10. března 1925. Žalobce domáhá se na žalovaném úroků za dobu od 12. dubna 1922 do 10. března 1925 jednak proto, že prý žalovaný »jistě« peníze u banky na úroky uložil a že je tedy povinen docílený užitek podle §u 1009 obč. zák. žalobci vydati, jednak proto, že byl žalovaný povinen peníze na úroky uložiti a že je tedy povinen nahraditi žalobci škodu z opomenutí úročného uložení. Nižší soudy zjistily, že peníze nebyly úročně uloženy, nýbrž že ležely bezúročně v pokladně advokátově, čímž první důvod žalobní padl. Zbývá tedy jen důvod náhrady škody pro opomenutí úročného uložení jistiny. V tom směru souhlasí dovolací soud se soudem odvolacím, že jest vycházeti v tomto případě nikoli z předpisů o smlouvě schovací — jak učinil první soud, — nýbrž z předpisů o smlouvě zmocňovací. Tím padá také otázka třicetidenní propadné lhůty podle §u 967 obč. zák., na kterou si žalovaný teprve v dovolání vzpomněl. Jest také souhlasiti s odvolacím soudem, že advokát jako zmocněnec strany jest zpravidla povinen — ač není-li jiného příkazu strany, — by učinil opatření, by hotovosti pro klienta převzaté byly mu buď bez odkladu vydány, nebo podle okolností případu na úrok uloženy. Povinnost tato vyplývá zjevně z §u 1009 obč. zák. i z §u 9 adv. ř. ze dne 6. července 1868, čís. 96 ř. zák., podle kterých jest každý zmocněnec povinen jednati v zájmu svého zmocnitele a opatřiti převzatou věc bedlivě a poctivě a použiti všech prostředků, jichž povaha věci vyžaduje, a podle kterých zvlášť advokát jest povinen zastupovati právo své strany horlivě, věrně a svědomitě. Zdali však v určitém případě jest advokát povinen uložiti peníze své strany na úrok, možno zodpověděti jen podle jednotlivostí případu, zejména podle výše peněz a délky doby, po kterou by peníze asi zůstaly ladem ležeti, a nelze v tom směru dáti nějaké všeobecné směrnice. V tomto případě, kde šlo o 5254 Kč 18 h a dobu téměř tří roků, jistě neběží o nepatrnou částku ani o krátkou lhůtu a bylo tedy — povšechně řečeno — povinností advokáta, by peníze na úrok uložil, a, neučinil-li tak, ručí podle §§ 1012 a 1299 obč. zák. za škodu klientovi způsobenou.

Citace:

č. 6635. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 931-932.