Čís. 6239.

Smlouvy správce úpadkové podstaty při dalším vedení úpadcova obchodu jsou právními jednáními úpadcovými. Dlužníkem stává se úpadce ovšem pouze do výše úpadkového jmění. Po skončení úpadku jest ručení úpadcovo ohledně takovýchto dluhů obmezeno jen do výše částí podstaty mu vydaných.
(Rozh. ze dne 7. září 1926, Rv II 195/26.) Na jmění žalovaného, obchodníka módním zbožím, jakož i jeho manželky byl vyhlášen úpadek. Za úpadkového řízení vedl správce úpadkové podstaty obchod dále a objednal od žalobce dodávku stor. Po skončení úpadku domáhal se žalobce na žalovaném kupní ceny za dodané story. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Soud první stolice zjistil, že objednací lístek ze dne 8. listopadu 1924, jímž požádal žalovaný žalobce, aby mu poslal vzorkovou kolekci šesti stor, psal žalovaný na žádost správce úpadkové podstaty Josefa O-a, jenž chtěl story pro sebe. Došlou vzorkovou zásilku převzal správce úpadkové podstaty Josef O., vybral si pro sebe tři story a zbývající zboží s kupní cenou, vypadající na tyto story, předal zaměstnanci v obchodě žalovaného s příkazem, by peníze i zbývající story byly ihned zaslány žalobci. Zjištění to bylo odvolacím soudem převzato. Odvolací soud spatřuje v tom, že správce úpadkové podstaty, zvěděv, že jeho příkazu nebylo uposlechnuto, a že manželka žalovaného Sabina K-ová zařídila, aby zbývající story byly zadrženy, poněvadž vzhledem na vánoční dobu je možným jejich prodej, ničeho nezařídil a na vrácení stor nenaléhal, jeho souhlas s případným prodejem stor v podniku úpadcově, takže prý objednávka žalovaného platí jako uzavřená správcem úpadkové podstaty pro obchod úpadcův. To je právní posouzení věci, a není tu proto dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle čís. 3 §u 503 c. ř. s. Právní posouzení věci odvolacím soudem jest správné. Dle zjištění odvolacího soudu byl na jmění Zikmunda a Sabiny K-ových vyhlášen dne 12. června 1923 úpadek, jenž byl zrušen dne 14. ledna 1925. Správce úpadkové podstaty přihlásil živnost Zikmunda K-a dne 1. července 1923 pro úpadkovou podstatu. Podnik žalovaného byl dále veden správcem úpadkové podstaty Josefem O-em jako zástupcem žalovaného. Lístek ze dne 25. listopadu 1924, obsahující prohlášení, že si žalovaný ponechává celou zásilku stor, byl ovšem dle zjištění soudů obou nižších stolic psán bez vědomí a svolení žalovaného, jenž se tehdy zdržoval jinde a byl psán též bez vědomí správce úpadkové podstaty z příkazu manželky žalovaného Sabiny K-ové kontoristkou Marií H-ovou; je psán na lístku, na němž je předtištěna firma žalovaného: »Sigmund K., Mode und Manufakturenwaren T.«, je opatřen razítkem »Sigmund K., T.«, a podpisem »S. K.«. Na lístek ten odpověděl žalobce dopisem ze dne 28. listopadu 1924, v němž píše: »Ich bestätige den Empfang Ihrer W. Postkarte vom 25. d. Mts. und habe mit Vergnügen Vormerkung genommen, dass Sie meine Muster-Sendung komplett behalten und beehre ich mich, Ihnen Faktura hierüber in der Anlage zu ihrer gefl. Bedienung zu behändigen.« Dopis ten je adresován na firmu »Sigmund K., in T.« Dle sdělení poštovního úřadu v T. byly veškeré poštovní zásilky v době od června 1923 do dne zrušení úpadku (14. ledna 1925) doručeny správci úpadkové podstaty Josefu O-ovi. Josef O. zvěděl nutně z obsahu dopisu žalující firmy ze dne 28. listopadu 1924 o prohlášení, obsaženém v lístku ze dne 25. listopadu 1924. Jeho povinností bylo, by žalující firmě po obdržení dopisu ze dne 28. listopadu 1924 sdělil pravý stav věci a aby se postaral o to, aby zbývající story byly žalující firmě poslány zpět. Když tak neučinil, schválil mlčky prohlášení ze dne 25. listopadu 1924, a tím byly story pevně koupeny pro obchod úpadcův. Z ustanovení §u 115 konk. řádu plyne, že smlouvy, jež uzavře správce úpadkové podstaty při dalším vedení obchodu úpadcově, jsou právními obchody úpadcovými; tento je z nich oprávněn a zavázán a stává se vlastníkem zboží, jež správce úpadkové podstaty koupil a převzal a též dlužníkem kupní ceny za ně; dlužníkem se ovšem stává jen do výše úpadkového jmění (§§ 60, 73 (1) konk. ř.), neboť tyto dluhy jsou dluhy podstaty. Po skončení konkursu ručení úpadcovo jest omezeno, pokud se týče těchto dluhů, jen do výše částí podstaty jemu vydaných (§§ 46, 47 konk. ř.; Bartsch »Konkursrecht« stránka 354-355). Konkurs byl skončen dne 14. ledna 1925. Na žalovaném bylo, pakliže zbylé úpadkové jmění nedosahovalo výše zažalované pohledávky, by v tomto směru uplatnil námitku, což se nestalo, ačkoliv při ústním jednání před soudem prvé stolice dne 19. června 1925 výslovně tvrdil, že šlo o obchod, vztahující se na úpadkovou podstatu.

Citace:

č. 6239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 180-182.