Čís. 6386.

Placená dovolená zaměstnanců (zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n.).
O tom, co jest trvalým zaměstnáním a nepřetržitým zaměstnáním ve smyslu zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n. rozhoduje pouze zákon a jeho výklad, rozeznávání kolektivní smlouvy mezi dělníky stálými a nestálými nepřichází v úvahu, leč že by kolektivní smlouva obsahovala přímo ustanovení, že těm kterým dělníkům přísluší dovolená.
Podstatnou známkou denní (týdenní, měsíční) mzdy není, že se mzda vyplácí denně (týdně, měsíčně), nýbrž záleží na tom, podle jaké časové jednotky jest mzda vyměřena.
Zemědělskému a lesnímu dělníku na plat denní ve smyslu §u 5 zák. dlužno postaviti na roveň i zemědělského a lesního dělníka na plat úkolový.
(Rozh. ze dne 19. října 1926, Rv II 601/26.)
Žalobě československého eráru o zjištění, že žalovanému jako lesnímu dělníku u lesní správy žalobcovy nepřísluší na rok 1925 nárok na placenou dovolenou po rozumu zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n., bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 6386 —
1498
důvodů:
Zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n. vyloučil v § 5 z dobrodiní svého zemědělské a lesní dělníky na denní plat pracující, třebaže by na ně dopadaly podmínky § 1, to jest třebaže by byli zaměstnanci trvalými a byli již aspoň jeden rok v nepřetržitém zaměstnání u strany druhé. Jest tedy zcela zbytečno zabývati se otázkami rozbíranými v rozsudcích nižších stolic, zda žalovaný byl trvalým zaměstnancem a v nepřetržitém zaměstnání, pakliže se ukáže, že byl lesním dělníkem na denní plat neb na plat dennímu platu v duchu zákona rovný, a tím méně je třeba vcházeti na obsah kolektivní smlouvy, ježto o tom, co je trvalé zaměstnání a nepřetržité zaměstnání, rozhoduje toliko zákon a jeho výklad, jenž náleží soudu, nikoli však rozeznávání kolektivní smlouvy mezi dělníky stálými a nestálými a jich různými druhy, určovanými podle množství a doby práce. Jedině to by bylo rozhodné, kdyby smlouva kolektivní obsahovala přímo ustanoveni, že těm kterým dělníkům přísluší dovolená, neboť pak by, pokud by smlouva kolektivní podle příslušných předpisů platila pro individuelní služební poměr a tedy jako smlouva individuelní, platilo ustanovení její ve prospěch dělníka dle § 14 i proti ustanovení zákona, o to se však nejedná. Podle souhlasného přednesení stran pracoval žalovaný jako lesní dělník, jak sám praví, pravidelně (žalující: převážně) práci úkolovou a jen výjimečně (žalující: částečně) na denní plat, a jest tedy otázkou, jak se to má s lesním dělníkem pracujícím úkolem (akkordem), o němž § 5 nemluví, vzpomínaje jen lesního dělníka na denní plat. Tu dlužno se především tázati, na jakou protivu zákon myslí, když mluví o platu denním. Zřejmo, že tane mu na mysli plat týdenní a měsíční, nikoli však úkolový. Z toho však plyne, že, jsou-li vyloučeni z dobrodiní placené dovolené lesní dělníci na denní plat v protivě k dělníkům na plat týdenní neb měsíční, jsou lesní dělníci na plat týdenní neb měsíční ovšem účastni dobrodiní toho a mají nárok na placenou dovolenou: o dělnících akkordních však tím není ještě řečeno nic ani v jich prospěch ani v neprospěch, nýbrž zkoumati dlužno, zda podle povahy své mzda jejich, tedy mzda úkolová, podstatně rovná se mzdě denní, či naopak mzdě týdenní neb měsíční. Předem dlužno míti na paměti, že podstatnou známkou mzdy denní pokud se týče týdenní neb měsíční není, zda se vyplácí denně neb týdně neb měsíčně, neboť i denní mzdy vyplácejí se pravidelně, takřka naveskrz, týdně, téměř bezvýminečně za celý týden, takže by, kdyby to bylo rozhodující, mzdy denní téměř vůbec nebylo, nýbrž znakem je, jak je smlouvou nebo zvyklostí mzda vyměřena, podle jaké jednotky, zda za den, neb za týden, neb za měsíc: tak může býti mzda vyměřena podle dnů, avšak vypláceti se týdně neb dokonce i měsíčně, i je to pak vždy mzda denní a tedy práce prací na denní plat. A naopak může býti mzda vyměřena ročně a vypláceti se měsíčně a pod. Proto již § 1154 obč. zák. rozeznává mezi vyměřením, jež ponechává smlouvě, a vyplácením, jehož lhůty upravuje podle zásad vhodnosti a zvyklosti sám, a to tak, že i mzda, vyměřená za hodinu, platí se týdně neb při vyšších službách i měsíčně. Pakliť však tak, vidno, že na otázku, zda mzda akkordní má se pokládati za souřadnou mzdě denní či naopak mzdě týdenní neb měsíční, odpověděl již zákon. Jsou to předpisy § 1154 obč. zák., kde se mzda akkordní, t. j. mzda podle kusu neb jednotlivého výkonu klade naroveň ne snad pouze mzdě denní, nýbrž dokonce mzdě vyměřené dle hodin, tedy zdánlivě na stupeň ještě nižší než mzda denní, a pak § 1159 obč. zák., kde se souřaďuje se mzdou podle hodin nebo dní a stejně se s takovým dělníkem akkordním nakládá jako s dělníkem na plat za hodinu neb za den. Má-li se tedy vyložiti § 5 v souladu s platným právním řádem, nutno v něm lesnímu dělníku na plat denní postaviti na roveň i lesního dělníka na plat úkolový, v duchu právního řádu a předpisu § 5 vyloučeni jsou z dobrodiní placené dovolené lesní dělníci úkoloví nutně týmž právem jako lesní dělníci na plat denní.

Citace:

č. 6386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 461-463.