Čís. 6596.

Námitka proti výpovědi z bytu, že vypovídaná strana jest chráněna zákonem o ochraně nájemníků a že jest proto potřebí soudního svolení, jest námitkou hmotněprávní, o níž dlužno rozhodnouti rozsudkem.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1926, R I 661/26.)
Proti soudní výpovědi z bytu namítli vypovězení, že byt podléhá zákonu o ochraně nájemců a že jest proto třeba soudního svolení ku výpovědi. Soud prvé stolice vzhledem k této námitce odmítl výpověď pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by nehledě k odmítacímu důvodu, pokračoval, vyčkaje pravomoci, v jednání a by znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Námitka, že vypovídaná strana těší se ochraně zákona o ochraně nájemníků a že proto k výpovědí jest potřebí svolení soudního, není námitkou formální, k níž by v případě, že by byla důvodnou, slušelo výpověď odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva, jak učinil první soud, nýbrž námitkou práva hmotného, která, když se osvědčí, důsledně může vésti jen ke zrušení výpovědi podle §u 572 c. ř. s. Podle tohoto ustanovení zákona nutno řízení o námitkách vyříditi rozsudkem, v němž jest — Čís. 6597 —
1893
vyřknouti, zda a pokud se výpověď uznává za účinnou či za zrušenou. Pokud chybí takový rozsudek prvého soudu, chybí i rozhodnutí ve věcí, jež odůvodněním nahraženo býti nemůže a jež soudy vyšších stolic nemohou dosazovati. V souzeném případě rozsudek prvého soudu skutečně chybí, poněvadž soud prvé stolice rozhodl usnesením, jímž výpověď odmítl pro nepřípustnost pořadu práva, což neodpovídá zákonu. Již touto úvahou jest plně odůvodněn napadený výrok soudu rekursního, jimž usnesení prvého soudu zrušil a nařídil mu, by nehledě k odmítacímu důvodu dále jednal a ve věci rozhodl.

Citace:

č. 6596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 856-857.