Čís. 6419.

Pojišťovací smlouva.
Pojišťovací smlouvu nelze vypověděti po té, když již nastala pojistná příhoda.
Stanovily-li pojišťovací podmínky, že, porušil-li pojištěnec povinnost oznámiti pojišťovně připojištění, »nemůže pojišťovatel, nastal-li pojistný případ před výpovědí, uplatňovati ztrátu nároku pojištěncova na plnění, nelze-li pojištěnci přičítati zavinění nebo uplynula-li lhůta k výkonu výpovědního práva pojišťovatelova a výpověď nebyla dána« — nemůže se pojišťovatel, dozvěděl-li se o připojištění teprve po pojistné příhodě, dovolávati průpadné doložky pouze tehdy, nelze-li přičítati pojištěnci zavinění. Povinnost prokázati, že se, neoznámiv připojištění, neprovinil proti svým smluvním povinnostem, stihá pojištěnce.
Předpis §u 32 (2) poj. zák. nevztahuje se na závazek, oznámiti připojištění.
(Rozh. ze dne 30. října 1926, Rv I 527/26.) — Čís. 6419 —
1556
Žalobce (jeho právní předchůdkyně) pojistil u žalované pojišťovny svůj domek proti ohni. Pojišťovací podmínky žalované pojišťovny ustanovovaly v čl. 13: 1. Pojištěnec jest povinen oznámiti pojišťovateli pojištění u jiného pojistitele ohledně týchž věcí a proti témuž nebezpečí, při uzavření smlouvy, pokud se týče, uzavřel-li jiné pojištění teprve později nebo později se mu stalo známým, neprodleně s údajem onoho jiného pojišťovatele, pojistného peníze a se sdělením opisu police.
2. Porušil-li pojištěnec povinnost uloženou mu v odstavci prvém, ztrácí právo na plnění pojišťovatelovo. Pojišťovatel může smlouvu do měsíce, co se o porušení dozvěděl, bez výpovědní lhůty vypověděti, leč že by pojištěnci nebylo lze přičítati zavinění. Nastal-li pojistný případ před výpovědí, nemůže uplatniti pojišťovatel ztrátu nároku na plnění, nelze-li pojištěnci přičítati zavinění neb uplynula-li lhůta k výkonu výpovědního práva pojišťovatelova a výpověď nebyla dána.
3. Dozvěděl-li se pojišťovatel teprve po uzavření smlouvy o jiném pojištění, může smlouvu do měsíce vypověděti s jednoměsíční výpovědní lhůtou.
Kromě u žalované pojišťovny byl domek pojištěn proti ohni též u pojišťovny L. Dne 9. ledna 1925 domek vyhořel. Dne 12. ledna 1925 sdělila pojišťovna L. žalované pojišťovně, že jest žalobce i u ní pojištěn. Dříve toto pojištění nebylo žalované oznámeno. Proti žalobě o vyplacení pojistného namítla žalovaná pojišťovna, že žalobce pozbyl nároku na pojistné, jednak, ježto jí neoznámil, že nabyl pojištěného domku (tato námitka nepřicházela v dovolacím řízení již v úvahu), jednak, ježto jí neoznámil, že jest pojištěn již u pojišťovny L. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaná pojišťovna odpírá zaplatiti pojištěný peníz, ježto prý byla porušena povinnost čl. 13 druhý odstavec poj. podm., oznámiti pojištění téže věci a téhož nebezpečí u jiného pojistitele. V tomto směru jest ve Čl. 13, druhý odstavec, poj. podm. úmluva průpadní, jež jest podle §u 32 poj. zák. přípustnou a kryje se s příslušnými ustanoveními zákona, podle něhož pojištěnec, poruší-li tuto povinnost, pozbývá práva na plnění pojistitelovo. Vzhledem k této úmluvě může pojistitel v souzeném případě, kde pojistný případ nastal před výpovědí smlouvy ve smyslu prvého odstavce §u 32, uplatniti ztrátu práva na pojistné plnění, nelze-li pojišťěnci přičítati zavinění neb, uplynula-li lhůta pro výkon výpovědního práva pojistitelova ve smyslu prvého odst. §u 32 a výpověď dána nebyla.
Těžisko sporné otázky spočívá v tom, jak jest rozuměti stati: »jestliže uplynula lhůta pro výkon výpovědního práva pojistitelova ve smyslu prvého odstavce §u 32 a výpověď dána nebyla«, zda totiž žalovaná, jakmile se od pojišťovací společnosti L. dozvěděla o pojištění domku č. p. 112 ve V. dopisem společnosti L. ze dne 12. ledna 1925, do měsíce musela smlouvu vypověděti, aby mohla uplatniti ztrátu práva žalobcova na pojistné plnění. Stanovisko žalobce a napadeného rozsudku, jež k otázce přisvědčuje, nelze uznati správným a jest zřejmě neodůvodněno doslovem a smyslem příslušného ustanovení druhého odstavce čl. 13 poj. podm., jež jest převzato z druhého odstavce §u 32 poj. zák. — Čís. 6419 —
1557
Ustanovení §u 32, druhý odstavec, poj. zák. převzaté do poj. podm. žalované pojišťovny, že se pojišťovatel nemůže dovolávati průpadní doložky, nastal-li pojistný případ a uplynula-li lhůta k výkonu výpovědního práva pojistitelova ve smyslu prvého odstavce tohoto §u a výpověď nebyla dána, týká se pouze případu, že se pojistitel již dříve než nastal pojistný případ, a sice nejpozději měsíc předtím, o porušení dozvěděl. To vyplývá jasně z doslovu poslední věty druhého odstavce §u 32: »uplynula-li lhůta pro výkon výpovědního práva pojišťovatelova«, při čemž se slovo »uplynula« vztahuje na pojistný případ a jedině naň se vztahovati může. Nechal-li pojistitel uplynouti měsíční výpovědní lhůtu, nepouživ svého práva, vypověděti smlouvu, má se vzhledem k tendenci zákona ku prospěchu pojištěncově za to, že pojistitel, nedav výpovědi, mlčky, konkludentním činem, vzdal se práva odpírati pojistné plnění, k čemuž měl právo pro porušení povinnosti pojištěncovy. Ustanovení ono má tudíž ten smysl a význam, že opomenutí výpovědi ve lhůtě, zákonem poskytnuté a ještě před pojistnou příhodou uplynuvší má účinek vzdání se práva pojistitelova, uplatniti ztrátu práva na pojistné plnění ještě před pojistnou příhodou. Nemůže se proto pojistitel po té, kdy nastala pojistná příhoda, aniž by byla dána dříve výpověď, již odvolávati na průpadní úmluvu, uplynula-li lhůta k výpovědi (odst. 1) a výpověď nebyla dána. Z toho vyplývá nesprávnost stanoviska žalobce a napadeného rozsudku, podle něhož žalovaná, ačkoliv, jak zjištěno, se teprve dne 12. ledna 1925, tedy po pojistné příhodě, dozvěděla o druhém pojištění u pojišťovny L. a tím o porušení povinnosti žalobcovy, uložené mu čl. 13, prvý odstavec, poj. podm., oznámiti toto pojištění, — by teprve musila dáti výpověď, aby mohla uplatniti ztrátu práva na pojistné plnění. Ježto pojistná příhoda již nastala, když se žalovaná dozvěděla o porušení smlouvy, nelze tu použíti ustanovení poslední věty druhého odstavce §u 32 zák., pokud se týče stejného ustanovení §u 13, odstavec druhý, poj. podm., a žalovaná může uplatniti práva z průpadní úmluvy, třebas nebyla dána výpověď.
Dlužno se ještě zabývati otázkou, zda důkazní břemeno, že mu nelze přičísti zavinění opomenutého oznámení připojištění, tíží žalobce, či zda má žalovaná dokazovati zavinění žalobcovo. Prodejem pojištěného předmětu přešly podle čl. 15, prvý odstavec poj. podm. povinnosti z pojišťovací smlouvy na žalobce, tedy i povinnost oznámiti neprodleně pojištění u pojišťovny L. podle čl. 13, prvý odstavec, poj. podm. Neučiniv tohoto oznámení má žalobce podle průpadní úmluvy (čl. 13, druhý odstavec, poj. podm.) pozbýti práva na pojistné plnění. Pakliže žalobce přes to vznáší nárok na pojistné plnění, může tak činiti pouze tehdy, nestihá-li ho zavinění na opomenutí oznámení. Jeho bezvina jest tudíž předpokladem nároku, jím uplatňovaného, již má prokázati. Kromě toho jest opomenutí oznámení porušením smluvním, jímž pozbyl žalobce proti žalované práv, jest proto jeho věcí, by prokázal, že ho nestihá zavinění na porušení smlouvy, nikoliv však opačně. I s tohoto hlediska dlužno považovati žalobce za povinného důkazem. Žalobce jest také spíše s to, by prokázal svou bezvinu, než žalovaná, by prokázala zavinění žalobcovo, kterýžto důkaz byl by pro žalovanou zřejmě obtížným, ne-li nemožným — Čís. 6419 —
1558
a byla by žalované uložením důkazního břemena právní obrana stižena, ne-li znemožněna. Ježto žalobce ani netvrdil aniž se snažil prokázati, že ho nestihá zavinění na porušení jeho povinnosti, není o tom důkaz podán, není ani s tohoto hlediska závady proti odvolání se žalované na průpadní doložku a dlužno proto příslušnou námitku žalované pokládati za odůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud uznal, že žalov. byla sproštěna povinnosti vyplatiti mu zažalovaný peníz náhradní, poněvadž jí nebylo učiněno oznámení o dopojištění u pojišťovací společnosti L. Jmenovitě spatřuje nesprávné posouzení právní v těchto pěti směrech: a) že odvolací soud uznal s poukazem ku poslední větě druhého odstavce §u 32 pojišťovacího zákona, že nabytí pojistitelovy vědomosti o dalším pojištění musí se státi již před dostavením se pojistné příhody, a to nejdéle na měsíc před tím. Dovolatel míní, že tento předpis rozlišuje mezi porušením povinnosti před dostavením se pojistné příhody a porušením po jejím dostavení se, že na tomto rozlišování spočívá rozdílné zacházení s oběma případy, uvedenými v odstavci prvém a druhém §u 32 pojišť. zákona. Že zákon nerozlišuje, kdy nabyto bylo vědomosti o dalším pojištění, naopak že předpokládají oba odstavce, že opomenuto bylo řádné a včasné oznámení o dalším pojištění pojistníkem pojistiteli: b) že odvolací soud vyslovil právní názor, že žalovaná strana nemohla by se jenom tehda odvolávati na průpadní úmluvu, kdyby nemohlo býti pojistníku kladeno na vrub jeho vlastní zavinění, že by tedy žalobce musil dokázati, že sám nezavinil ničeho, že však on netvrdil ani nedokazoval, že se na svých povinnostech neprovinil. Dovolatel míní, že je tento právní názor bez opory v zákoně, naopak že nasvědčuje doslov zákona tomu, že pojistitel jest povinen důkazem pojistníkova zavinění na porušení oznamovací povinnosti. Že by prý odporovalo sociálnímu významu pojišťovacího zákona, kdyby mělo býti usuzováno z doslovu §u 32 druhý odstavec pojišť. zákona, že důkazní břímě je rozděleno jinak; c) že odvolací soud úplně přehlédl ustanovení §u 32 druhý odstavec pojišťovacího zákona, podle kterého se pojistitel nemůže odvolávati na průpadní úmluvu, když porušením smluvní povinnosti nebyly dotčeny ani dostavení se pojistné příhody, ani rozsah plnění uloženého pojistiteli. Dovolatel poukazuje k tomu, že tato okolnost jest pro rozsouzení této rozepře rozhodujícího významu, poněvadž v ní jde o porušení pojistníkovy povinnosti podle §u 53 pojišť. zákona, spočívající v tom, že neoznámil žalované straně, že se dále pojistil u pojišťovny L.; že odvolací soud neuvážil, že pojistník platil přesně po dlouhá léta premie a že nyní má býti, když se dostavila pojistná příhoda, pro zcela nepatrné porušení smluvní, jímž, jak bylo zjištěno, zjištění škody a rozsah povinnosti žalované pojišťovny ku plnění zůstaly nedotčeny, zbaven nároku na náhradu pojištěné škody, čímž by žalovaná pojišťovna byla bezdůvodně obohacena; e) že odvolací soud obíral se pouze předpisy pojišťovacího zákona, že nedbal druhého odstavce — Čís. 6419 —
1559
článku 13 pojišťovacích podmínek, odpírajícího pojistiteli výslovně právo, by se sprostil povinnosti plniti, když se pojistník neprovinil, anebo když uplynula výpovědní, pojistiteli příslušející lhůta, a výpověď nebyla dána. Dovolatel míní, že pro posouzení, zda uplynula výpovědní lhůta, není rozhodujícím dostavení se pojistné příhody, nýbrž okamžik, ve kterém pojistitel nárok na výplatu náhrady škody buď uzná, neb odepře jej splniti. Dovolání není opodstatněno. Mínění žalobcovo, že pojistitel i v případě, když nastala pojistná příhoda před výpovědí smlouvy, může uplatňovati ztrátu pojistníkova nároku jen, když vypověděl smlouvu do měsíce, co se dozvěděl, že pojistník porušil závazek odst. I. čl. 13 pojišťovacích podmínek, jest zřejmě mylný. Žalobce mohl k němu dojíti jen, poněvadž si neujasnil právní účinky výpovědi smlouvy bez výpovědní lhůty. Výpověď není odstoupením od smlouvy, nýbrž líší se od něho zásadně. Odstoupením od smlouvy nastává stav, jako kdyby vůbec nebyla ujednána smlouva. Při výpovědi bez výpovědní lhůty nastává však zrušení smlouvy teprve výpovědí, do té doby trvají účinky smlouvy, teprve tou dobou končí práva a závazky ze smlouvy, a od té doby již nemohou nijaká práva a nijaké závazky vzniknouti (srov. Hermann Otavský: Pojišťovací právo str. 250 a vysvětlivky k poj. řádu str. 48). Z toho je zřejmo, že nemá výpověď již místa, když již nastala pojistná příhoda, pojistitel by nebyl výpovědí po pojistné příhodě zproštěn povinnosti, nahraditi škodu z pojistné příhody, kdyžtě smlouva v době, kdy nastala pojistná příhoda, nejsouc vypovězena, ještě platila. Odvolací soud tedy správně uznal s poukazem ku poslední větě druhého odstavce §u 32 pojišťovacího zákona, že nabytí pojistitelovy vědomosti o dalším pojištění musí se státi již před dostavením se pojistné příhody, a to nejdéle měsíc před tím. Dlužno také schváliti právní názor odvolací stolice, že žalovaná strana nemohla by se jenom, tehda odvolávati na průpadní úmluvu, kdyby nemohlo býti pojistníku kladeno na vrub jeho vlastní zavinění. Proto právem odvolací stolice zatížila žalobce důkazním břemenem v tom směru, že by musil dokázati, že sám ničeho nezavinil, a proto není bez významu pro tuto rozepři, že žalobce ani netvrdil, ani nedokazoval, že se nijak neprovinil na svých smluvních povinnostech jmenovitě na své ohlašovací povinnosti podle čl. 13 I. pojišťovacích podmínek. Povinnost jeho, dokázati, že ho nestihá vina, plyne z ustanovení §u 1298 obč. zák., poněvadž byl smlouvou zavázán připojištění žalované oznámiti. Bezdůvodnou je dovolatelova výtka, že odvolací soud úplně přehlédl ustanovení §u 32, druhý odstavec pojišť. zákona, podle něhož se pojistitel nemůže odvolávati na průpadní úmluvu, když porušením smluvní povinnosti nebyly dotčeny ani dostavení se pojistné příhody, ani rozsah plnění uloženého pojistiteli. Neboť toto ustanovení nevztahuje se na závazek, oznámiti připojištění, poněvadž tento závazek neslouží účelu, by nebezpečenství bylo zmenšeno, neb aby zvýšení nebezpečí bylo zabráněno (vysvětlivky k poj. řádu str. 48, 49). Dovolatelovo tvrzení, že pojistník platil přesně po dlouhá léta pojistné premie, a že nyní má býti při dostavení se pojistné příhody pro zcela nepatrné porušení smluvní zbaven nároku na náhradu pojištěné škody, nemá právního významu ani proto, že v tom dovolatel spatřuje bezdůvodné obohacení žalované strany, uváží-li se, že průpadní ujednání čl. 13 I. pojišťovacích podmínek stalo se součástí pojišťovací smlouvy a že víže nejen pojistitele, nýbrž i pojištěnce.

Citace:

č. 6419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 519-524.