Čís. 6154.

Byla-li veřejná obchodní společnost, v jejíž prospěch zněl exekuční titul, dohodou společníků zrušena a firma vymazána z obchodního rejstříku, stačí úřední potvrzení o těchto skutečnostech k tomu, by bývalí veřejní společníci mohli vésti exekuci na základě onoho exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 28. června 1926, R I 540/26.)
Na základě exekučního titulu, znějícího ve prospěch firmy »Obchodní mlýny Jana K-a nástupci Zděnek B. a Zděnek K. v Ch.« domáhali se po zrušení firmy veřejní její společníci Zděnek B. a Zděnek K. povolení exekuce vnucenou dražbou dlužníkových nemovitostí, přiloživše k exekučnímu návrhu úřední potvrzení krajského soudu, dle něhož protokolovaná veřejná obchodní společnost firma »Obchodní mlýny Jana K-a nástupci Zděnek B. a Zděnek K. v Ch.« byla zrušena dohodou společníků a v důsledku toho byla z firemního rejstříku vymazána. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Návrhu exekučnímu připojené úřední potvrzení krajského soudu není listinou ve smyslu § 9 ex. ř., která by prokazovala, že nárok v exekučním titulu uznaný s osob tam pojmenovaných přešel na osoby, které exekuci navrhly. Z potvrzení toho není zřejmým přechod pohledávky zrušené firmy na navrhovatele a není z něho zřejmo, — Čís. 6154 —
zda byla zřízena likvidace společnosti a kdož jsou likvidátory (čl. 133 a násl. obch. zák.), oprávněnými zrušenou společnost zastupovati. Byť i byli navrhovatelé jedinými veřejnými společníky zrušené společnosti, není způsobem v §u 9 ex. ř. vyznačeným prokázán přechod pohledávky vymáhané na ně tak, by k jejich návrhu exekuce na základě tohoto titulu, znějícího pro zrušenou společnost, mohla býti povolena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest nesporno, že v exekučních titulech, na jichž základě byla povolena exekuce, o niž jde, jest jako oprávněná označena veřejná společnost, protokolovaná pod firmou »Obchodní mlýny J. K-a nástupci Z. B. a Z. K, v Ch.« Vymáhající věřitelé Zdeněk B. a Zdeněk K prokázali úředním potvrzením krajského soudu ze dne 22. dubna 1926, že tato veřejná společnost, jejímiž veřejnými společníky byli jen oni, byla dohodou zrušena, a firma společnosti dne 19. prosince 1925 vymazána z obchodního rejstříku. Toto úřední potvrzení postačí v tomto případě k průkazu, že nárok, určený v exekučních titulech, přešel na vymáhající věřitele (§ 9 ex. ř.). Veřejná obchodní společnost není právnickou osobou, třebaže společenské jmění za trvání společnosti tvoří samostatnou část jmění společníků, oddělenou fakticky i právně od jich soukromého jmění. Tím nepřestalo býti jměním společníků. Byla-li společnost zrušena a nedošlo-li k likvidaci, což zákon připouští, neboť předpis čl. 133 obch. zák. jest povahy dispositivní — pozbylo tím jmění společenské jen své samostatnosti, zůstalo však jměním společníků. Jsou tedy jen společníci nadále nositeli práv a závazků zrušené společnosti, a mohou, pokud nebyla jiná úprava jich vzájemných poměrů prokázána, jen v souhlase o jmění druhdy společenském rozhodovati a jím nakládati. Výronem tohoto práva jest i jejich exekuční návrh. Pokud by tedy dlužník netvrdil a neprokázal, že při zrušení společnosti bylo s vymáhanou pohledávkou naloženo jinak, — a to se nestalo —, nutno předpokládati pravidelný stav a stačil k osvědčení legitimace vymáhajících věřitelů k podání exekučního návrhu průkaz, že veřejná společnost zanikla.

Citace:

č. 6154. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 27-28.