Č. 7199.

Policejní právo trestní. — Řízení správní: I. * Ve větě první § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. jsou obsaženy tři skupiny trestných činů a to jednak činy, jimiž rušen byl pořádek a slušnost, jednak činy, jimiž byla rušena zábava obecenstva, a jednak činy, jimiž se budí pohoršení. — II. * Není proto konformátním výrokem dvou trestních stolic policejních, vyslovila-li I. stolice, že činem vzbuzeno bylo pohoršení, II. stolice pak, že činem tím byl porušen pořádek a slušnost.
(Nález ze dne 4. dubna 1928 č. 8140).
Prejudikatura: Boh. A 639/20.
Věc: Bruno M. v Č. (adv. Dr. Frant. Ulberth z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o policejní trestní nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem okr. polic, komisařství pro v Praze z 22. ledna 1926 byl st-l odsouzen pro přestupek § 11 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., poněvadž výslechem policejní stráže a částečným doznáním bylo prokázáno, že dne 2. března 1925 o půl 10. hod. večer jsa vyložen z okna III. poschodí domu čp pískal provokativně delší dobu býv. rak. hymnu, čímž bylo vzbuzeno veř. pohoršení. — Odvolání st- lovu nevyhověla zsp v Praze nař. výnosem z důvodů nálezu první stolice. K námitkám odvolání uvedeno, že ze stylisace trestního nálezu jest zřejmo, i když to nebylo výslovně uvedeno, že odvolatel byl uznán vinným přestupkem prvé věty§ 11 nař. č. 96/1854. Ač není zjištěno, že by byl st-l vzbudil pískáním závadné melodie veř. pohoršení, je tu přece dána skutková podstata právě uvedeného přestupku, ježto vzhledem k dnešním státoobčanským a státoprávním poměrům nemůže býti sporu, že svým pískáním odvolatel porušil veř. pořádek a slušnost. K rozhodnutí připojeno právní poučení, že podle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. není z něho dalšího odvolání. Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, zabýval se nss především otázkou, zdali rozhodnutí v odpor vzaté bylo vydáno posledním v instančním pořadu příslušným adm. úřadem, zdali tedy pořad instanční ve smyslu § 5 zák. o ss byl vyčerpán, a v souvislosti s tím, zdali úřadem bylo st-li dáno podle § 3 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. správné poučení o dalším pořadu opravných prostředků.
Podle min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. není dalšího postupu instančního proti dvěma shodným nálezům správním v trestních věcech přikázaných k rozhodování politickým úřadům. Jak nálezem Boh. A 639/1920 bylo vysloveno, lze však za shodné uznati trestní nálezy dvou instancí jen, ponechá-li úřad II. stolice trestní nález I. stolice v platnosti in toto, t. j. v těch kusech, kterě jsou podstatnými součástkami nálezu trestního, a jen v takovém případě jest rekurs proti rozhodnutí II. stolice vyloučen. V témž nálezu vysloveno, že k podstatě nálezu trest- ního náleží zjištění trestní podstaty skutkové a výrok o právních následcích, jež k této podstatě se pojí, totiž výrok o trestu.
V daném případě zůstal výrok o trestu nesporně v obou instancích nezměněn; zbývá tedy zkoumati, zdali také zjištění trestní podstaty skutkové zůstalo v nař. rozhodnutí totožné jako bylo v nálezu první stolice.
Úřad první stolice uznal, že st-l se dopustil přestupku § 11 cís. nař. č. 96/1854 tím, že vyložen z okna, pískal provokativně delší dobu býv. rak. hymnu, čímž bylo vzbuzeno veř. pohoršení. Žal. úřad, jako úřad II. stolice, potvrdil sice trestní nález z jeho důvodů, avšak z dalšího obsahu rozhodnutí II. stolice jest patrno, že úřad II. stolice neuznal za zjištěno, že st-l vzbudil pískáním veř. pohoršení, nýbrž že byl názoru, že v daném případě jest zjištěna skutková podstata přestupku § 11 cit. nař. toho obsahu, že st-l svým jednáním porušil veř. pořádek a slušnost. Přes to však měl žal. úřad za to, že jeho výrok jest ve smyslu § 3 nař. č. 31/1860 s nálezem první stolice konformátní. Toto právní stanovisko žal. úřadu neuznal nss správným. Podle prvé části předpisu, obsaženého v prvním odstavci § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., podléhá policejnímu potrestání každé policejně závadné jednání na veř. shromaždištích atd., jímž byl porušen veř. pořádek a slušnost, rušena zábava obecenstva, nebo jinak bylo vzbuzeno pohoršení. — Po názoru nss-u sluší v tomto předpisu rozlišovati tři skupiny policejních deliktů, jichž skutková podstata se navzájem liší podle výsledku policejně závadného jednání. Cit. předpis prohlašuje za policejní delikt jednak každou činnost, kterou byl porušen veř. pořádek nebo slušnost, i když tím nenastalo rušení zábavy obecenstva, nebo i když jednání to nezpůsobilo veř. pohoršení, dále jednání, kterým bylo obecenstvo v zábavě rušeno, třeba jednáním tím nebyl porušen veř. pořádek nebo slušnost, ani nedošlo k veř. pohoršení, a konečně jakékoliv jednání, z něhož vzešlo veř. pohoršení bez ohledu na to, zda činem takovým utrpěl veř. pořádek nebo slušnost, nebo byla rušena zábava obecenstva, a to ve všech uvedených případech za předpokladu, že čin byl spáchán na místech v cit. § 11 naznačených. Ovšem tím není vyloučeno, že mnohdy týmž činem mohou býti uskutečněny skutkové podstaty dvou nebo všech tří policejních deliktů v cit. předpisu § 11 naznačené.
V daném případě úřad první stolice shledal v jednání st-lovu policejní delikt § 11 cit. nař. proto, poněvadž jednáním st-le bylo způsobeno veř. pohoršení, subsumoval tedy čin st-lův pod skutkovou podstatu svrchu na místě třetím uvedenou; naproti tomu úřad II. stolice, neuznav za zjištěno, že z jednání st-lova vzešlo veř. pohoršení, spatřoval spáchání přestupku § 11 cit. nařízení v tom, že st-l svým jednáním porušil veř. pořádek a slušnost, tedy vzal za prokázanou skutkovou podstatu, shora uvedenou na místě prvním. Z toho jest zřejmo, že výroky obou stolic se rozcházejí co do kvalifikace skutkové podstaty činu st-li přičítaného, a není tudíž výrok II. stolice konformátním ve smyslu § 3 min. nař. č. 31/1860, a nepřiléhá proto na daný případ ustanovení tohoto předpisu o vyloučení dalšího rekursu, byl-li nález první stolice potvrzen rozhodnutím stolice druhé.

Citace:

Č. 7199. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 531-532.