Č. 7062.

Samospráva okresní. — Zaměstnanci veřejní: 1. * Provésti úsporná opatření podle §§ 28 a 13 zák. č. 286/1924 ve správě zastupitelského okresu příslušná jest okr. správ, komise; usnesení její podléhá instančnímu přezkoumání zsv-em podle § 77 zák. o okr. zast. — 2. Existence okr. správ, komise nestává se nezákonnou uplynutím šestinedělní lhůty od rozpuštění okr. zastupitelstva.
(Nález ze dne 2. února 1928 č. 1533.)
Věc: M. U. Dr. Josef Ř. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran přeložení do výslužby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osk v N. dala st-le usnesením ze 4. července 1925 podle §§ 13 a 28 zák. č. 286/24 dnem 1. srpna 1925 do trvalé výslužby. O tom st-1 vyrozuměn s připomenutím, že může ještě dodatečně v 8denní lhůtě ohlásiti písemně dobrovolný odchod z činné služby. Odvolání st-lovo zamítl zsv v Praze nař. výnosem.
O stížnosti uvážil nss toto:
St-1 vznáší především námitku, že zsv nebyl příslušný přezkoumati v instančním pořadu rozhodnutí osk, poněvadž toto rozhodnutí jest podle ustanovení § 15 odst. 4 zák. č. 286/24 konečné. Tento názor st-lův neuznal nss správným.
V předpisu § 28 zák. č. 286/1924 bylo dáno samosprávným okresům zmocnění, aby provedly úsporná opatření ohledně svých zaměstnanců a zaměstnanců svých podniků, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných, podle obdoby tohoto zák. Tím bylo okresům přiznáno právo, aby vůči svým zaměstnancům postupovaly podle materielních a formelních předpisů zák. č. 286/1924, které v tom směru nastoupily na místo služ. norem pro zaměstnance toho kterého okresu platných. Předpisem tím nebylo však derogováno také ustanovením o kompetenci a instačním pořadu, daným pro samosprávné okresy, zejména ustanovení § 77 zák. o okres. zastupitelstvech, podle něhož usnesení okr. zastupitelstva a výboru (osk) podléhají instančnímu přezkoumání zsv-u; prostý poukaz na obdobu kompetenčního předpisu § 15 odst. 4 zák. č. 286/1924 nebyl by pro obor úřadů samosprávných postačitelným již se zřetelem k tomu, že postavení obcí a okresů vůči úřadům nadřízeným jest v důsledku jejich právní subjektivity podstatně odlišné od postavení podřízených úřadů státních vůči nadřízeným úřadům. Vyžadovala by proto nová úprava kompetence a inst. pořadí úřadů samosprávných pro obor úsporných opatření v samosprávě, kdyby byla zákonem č. 286/1924 bývala vůbec zamýšlena, výslovného ustanovení zvláštního, takového však zákon právě citovaný neobsahuje.
Dále vznáší stížnost námitku, že osk není zákonným orgánem zastupitelského okresu vůbec, a i kdyby ji bylo lze uznati za orgán prozatímní správy okresní, že osk nebyla oprávněna st-le pensionovati, poněvadž nešlo o akt neodkladný a spadající do prozatímní běžné správy okresní.
Námitky ty neuznal nss důvodnými. Okr. zastupitelstva byla po převratu vesměs rozpuštěna a okr. správ. komise byly dosazeny k vedení okr. správy na základě předpisu § 81 zák. o okr. zast. Názor st-lův, že trvání osk uplynutím lhůty 6nedělní po rozpuštění zastupitelstva, v níž podle předpisu odst. 3 § 81 zák. o okr. zast. má býti přikročeno k vypsání volby nového zastupitelstva okresního, stává se nezákonným, nemá opory v zák. o okr. zast., naopak ze slov v § 81 odst. 3 »až do zřízení nového zastupitelstva«, i z nutnosti nepřetržitého vedení okr. správy plyne, že gerentu ustanovenému k prozatímní správě záležitostí okresních přísluší vésti správu okresu až do té chvíle, kdy se nové okr. zastupitelstvo ustaví a okr. výbor správu okresu a úřad od prozatímního správního orgánu převezme.
K další námitce, že osk nebyla oprávněna st-le pensionovati, poněvadž nešlo o neodkladný akt spadající do běžné správy okresu, stačí poukázati na to, že § 28 odst. 2 zák. č. 286/1924 ukládá korporacím tam uvedeným, mezi nimi i zastup. okresům, aby provedly ohledně svých zaměstnanců úsporná opatření podle obdoby tohoto zák., stanově zároveň, že neučiní-li tak do jednoho roku od účinnosti tohoto zák., může tak učiniti úřad nadřízený. Poněvadž v době, kdy zák. č. 286/1924 nabyl účinnosti, t. j. dne 1. ledna 1925, byly samosprávné okresy spravovány vesměs správ. komisemi, a nebylo tehdy žádné příčiny k pochybnostem, že stav ten potrvá i v roce 1925, plyne z cit. předpisu § 28 odst. 2 zřejmě úmysl zákonodárce, uložiti provedení úsporných opatření podle cit. zák. u samosprávných okresů osk-ím.
Ve věci st-l vytýká, že nebylo šetřeno předpisu § 14 zák. č. 280/ 1924. V tom směru stačí poukázati na to, že nss již opětovně vyslovil na př. v nál. Boh. A 6044/1926 a 6057/1926, že zák. č. 286/1924 v § 13 dává úřadu možnost dáti podle volné úvahy do trvalé výslužby kteréhokoliv zaměstnance, a že předpis § 14 zák. 286/1924 není normou, zakládající právní nárok zaměstnanců, nýbrž jest toliko směrnicí, kterou se má úřad při provádění zák. říditi, pročež zaměstnanec nemá právního nároku na to, aby zřetele v § 14 vytčené byly úřadem v konkrétním případě respektovány a že nestalo-li se tak, nemůže to před nss-em s účinkem vytýkati jako nezákonnost nebo vadu.
Z toho pro daný případ jde, že i kdyby byla osk mohla provésti výběr mezi st-lem a jiným úředníkem okresu podle § 14 zák. č. 286/1924 a i kdyby při tom se nebyla řídila směrnicemi danými úřadům v cit. paragrafu, nemohl by st-1 důvodně tvrditi, že by byl ve svých subj. právech zkrácen. Již proto nemusel nss, který jest povolán k ochraně pouze subj. práv stran, zkoumati, zdali v daném případě byla možnost provésti výběr podle § 14 a bylo-li to možno, zda výběr vyhovoval směrnicím v tomto paragrafu stanoveným.
Mají-li však podle toho, co právě řečeno, direktivy dané v § 14 cit. zák. pouze povahu instrukcionelní, aniž by zaměstnanci dávaly nárok na to, aby úřad podle nich postupoval, takže rozhodnutí o tom, má-li určitý zaměstnanec dán býti podle 286/1924 sb., § 13 do výslužby, je ponecháno volné úvaze úřadu, pak je lhostejno, jakými okolnostmi a motivy dal se úřad k pensionování vésti a nepůsobí vady řízení, nebyly-li okolnosti ty zaměstnanci předestřeny, aby k nim zaujal stanovisko.

Citace:

č. 7062. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 256-258.