Č. 7230.

Známky ochranné: I. Je slovní známka »Imperial« způsobilá k zápisu pro šumivé víno? — II. Majitel ochranné známky není legitimován domáhati se výmazu známky jiného podniku z důvodu, že jakost zboží neodpovídá významu známky.
(Nález ze dne 24. dubna 1928 č. 9979.)
Prejudikatura: Boh. A 2992/23, 4797/25.
Věc: Akc. spol. J. Palugay a synové v Bratislavě proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. výnosem rozhodlo min. obch. o st-lčině žalobě a návrhu na výmaz slovní známky »Imperial« takto: 1. Žaloba podaná proti firmě J. a V. D. se podle §§ 9 a 21 d) známk. zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. zamítá. 2. Návrh žalující strany na výmaz známky č. 2222/Olomouc se podle § 1 zn. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. ve smyslu cit. zák. ustanovení zamítá. 3. žaloba i návrh shora uvedené, pokud byly podány proti Janu D., zamítají se pro nedostatek pasivní legitimace spolužalovaného Jana D. O stížnosti nss uvážil: Předem sluší přihlédnouti k námitce, kterou st-lka vznáší v závěru své stížnosti uplatňujíc, že v řízení správním domáhala se vymažu sporné známky z důvodu, že Jan D. dal si známku Imperial zapsati za tím účelem, aby společnost, kterou utvořil s dalšími dvěma osobami, mohla účinněji prováděti nekalé obchody, totiž aby pod známkou »Imperial«, která se chápe v obchodě jako označení prvotřídní kvality zboží, byl do obchodu uváděn výrobek tomuto označení neodpovídající, čímž mělo býti klamáno konsumující obecenstvo. Stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad těchto okolností nevyšetřil a nepodrobil posouzení s hlediska § 3 č. 4 zn. zák., uvádějíc dále, že nař. rozhodnutí praví sice, že zmíněné okolnosti jsou nerozhodný pro vznik a trvání známkového práva, poněvadž známka chrání toliko provenienci zboží, nikoliv jeho kvalitu, že však šlo o dvě otázky, jednak zda někdo může si dáti zapsati známku na své jméno, avšak ve prospěch cizího podniku, jednak zda může se zapsati označení, které svým významem může býti u konsumentů chápáno jako vyznačení dobré kvality zboží, které je však svou kvalitou v rozporu s označením, a že žal. úřad druhou otázku ponechal vůbec nerozřešenou, kdežto náhled, který zaujal k otázce prvé tvrzením, že okolnost, pro koho byla známka určena, jest pro vznik a trvání známk. práva nerozhodna, nesrovnává se s ustanovením § 9 zn. zák., dle něhož právo na známku lpí na podniku, pro který jest známka určena.
Jak výslovně jest v těchto vývodech zdůrazněno, opírá se st-lka po stránce právní o předpis § 3 č. 4 znám. zák. a subsumuje pod něj dvě skutkové podstaty: jednak skutečnost, že známkové slovo, které může u konsumentů býti chápáno jako označení dobré kvality zboží, jest tímto svým významem v rozporu se skutečnou kvalitou zboží, jednak skutečnost, že známka zapsána byla na jméno Jana D., avšak ve prospěch cizího podniku. Prvou ze skutečností subsumuje st-lka přímo pod ustanovení § 3 č. 4 zn. zák., druhou pak prostřednictvím § 9 téhož zák.
Ustanovení § 3 č. 4 zn. zák., jehož se takto st-lka pro výmaz sporné známky dovolává, určuje, že ze zápisu jsou vyloučena znamení, která — mimo jiné — obsahují údaje, jež se nesrovnávají se skutečnými obchodními poměry nebo s pravdou a jsou způsobilé klamati konsumující obecenstvo.
Ze znění tohoto předpisu jest patrno, jak ostatně nss vyložil již v nál. Boh. A. 4797/25, že účelem jeho jest v prvé řadě ochrana zájmů veřejných. Péče o tyto zájmy jest uložena úřadu, jenž ji vykonává z povinnosti úřední, stranám soukromým pak přísluší nárok na úřední zakročení k ochraně zájmů veřejných.
Pokud tedy žal. úřad odepřel v nař. rozhodnutí na ochranu těchto zájmů zakročiti, nedostává se st-lce legitimace proti tomu si na tento soud stěžovati. Legitimace ta příslušela by st-lce jen tenkráte, kdyby mohla tvrditi, že zmíněnými skutečnostmi, jež po jejím názoru vylučují spornou známku ze zápisu dle cit. ustanovení § 3 č. 4 zn. zák., bylo porušeno nějaké její subj. právo. Toho však st-lka netvrdí a důvodně by tvrditi ani nemohla, neboť, pokud jde o prvou skutečnost, že totiž slovo »Imperial« jest svým významem označujícím dobrou kvalitu zboží v rozporu se skutečnou kvalitou zboží pod onou známkou do obchodu uváděného, tudíž obsahuje údaj neodpovídající pravdě a způsobilý klamati konsumující obecenstvo, jest jasno, že nepřivádí se jí k platnosti nic jiného než právě zájem veřejný, aby kruhy konsumentů nebyly významem známkového slova uváděny v omyl o kvalitě zboží.
Pokud pak jde o druhou skutečnost, že známka »Imperial« byla zapsána na jméno Jana D., avšak ve prospěch cizího podniku, jest předem podotknouti, že nelze se domysliti, v jakém vztahu jest tato skutečnost ke známk. slovu »Imperial«, aby o něm bylo lze tvrditi, že takovým způsobem obsahuje údaj, jemuž ustanovení § 3 č. 4. zn. zák., mající na mysli jen výrazy, které svým pojmovým významem vyjadřují existenci určitých obchodních poměrů nebo skutečností, ochranu odepírá. Než nehledíc k tomu, jest patrno, že st-lka uplatňuje svojí námitkou skutečnosti, týkající se poměru mezi Jamen D. a cizím podnikem, tedy jako osoba třetí, jež tohoto poměru není účastna, a nemůže proto námitkou z tohoto poměru uplatňovati nějaká svá subj. práva. Nelze proto uznati st-lčinu legitimaci k námitkám, jimiž proti nař. rozhodnutí brojí s hlediska § 3 č. 4 zn. zák. a netřeba se pak zabývati věcně jejich obsahem.
Zabývajíc se nař. rozhodnutím s hlediska § 3 č. 3 zn. zák., namítá stížnost, že názor žal. úřadu, že uvedeného ustanovení nelze se dovolávati, poněvadž platí pouze pro známky obrazové, nemá v zákoně opory, ježto známkový zákon vylučuje v § 3 č. 3 ze zápisu značky, kterých se v obchodě obecně užívá k označení určitých druhů zboží, aniž toto ustanovení omezuje na známky obrazové. K této námitce sluší uvésti:
Jest sice pravda, že žal. úřad praví v nař. rozhodnutí, že ustanovení § 3 č. 3 známk. zák. nelze se pro slovní známky dovolávati, ježto ustanovení to platí pouze pro známky obrazové, a jest také přisvědčiti stížnosti, že tento názor žal. úřadu jest nesprávný, kdyžtě ustanovení § 3 č. 3 známk. zák., jakmile novelou č. 108/1895 byly známky slovní k registraci připuštěny, musí býti vztažena i na známky slovní. Než žal. úřad nevyvodil z onoho nesprávného názoru konsekvencí a neodepřel zkoumati s hlediska cit. ustanovení registrační způsobilost známky »Imperial«, aby pro onen nesprávný názor mohl býti učiněn výrok dle § 7 zák. o ss. Naopak žal. úřad přes onen nesprávný názor registrační způsobilost známky »Imperial« s hlediska § 3 č. 3 známk. zák. přece zkoumání podrobil. Podrobil je v tomto směru zkoumání v oněch vývodech, v nichž ovšem dovolává se § 1 známk. zák., zkoumaje, zda slovo »Imperial« nestalo se jménem zboží, t. j. generickým označením určitého druhu šumivého vína. Při známkách slovních bude totiž otázka jména zboží a volné značky dle § 3 č. 3 známk. zák. spadati potud v jedno, že jméno zboží, jež žal. úřad subsumuje pod hledisko § 1 známk. zák., bude nutně i znamením dle § 3 č. 3 známk. zák., kterého všeobecně se užívá k označení určitých druhů zboží v obchodě. Zkoumaje tedy, zda slovo »Imperial« nestalo se jménem zboží, t. j. — jak žal. úřad v nař. rozhodnutí doslovně se vyjadřuje — generickým označením určitého druhu zboží, posuzoval žal. úřad spornou slovní známku dle momentů, jež pojmově i svou terminací spadají současně pod hledisko § 3 č. 3 známk. zák., třeba žal. úřad při aplikaci zákonné normy citoval pouze ustanovení § 1. známk. zák.
Uvažuje pak o tom, zda slovo »Imperial« jakožto označení určitého druhu šumivého vína jest vyloučeno z registrace, projevil žal. úřad názor, že z ochrany známkové jsou vyloučena jen taková slova, která jako generické označení určitého druhu zboží jsou v obchodě užívána všeobecně, a dovolav se konaného šetření, dle jehož výsledků části obchodních kruhů slovo »lmperial« v naznačeném významu nebylo známo, popřel onu všeobecnost a uznal slovo »Imperial« za známku pro šumivá vína registrovatelnou.
Stížnost bere v odpor zásadní nazírání žal. úřadu na pojem všeobecnosti majíc za to, že všeobecnost není totožná s bezvýjimečnosti a že za všeobecné jest pokládati užívání určitého slova jako generického označení určitého druhu zboží tenkráte, jestliže se onoho slova užívá v naznačeném významu u převážné většiny příslušných obchodních kruhů, a poukazujíc k tomu, že dle většiny posudků označuje se v obchodě slovem 2 »Imperial« určitý druh šumivého vína, má za to, že slovo »Imperial« jest znamením, kterého se všeobecně užívá k označení určitého druhu zboží v obchodě a tedy znamením dle ustanovení § 3 č. 3 známk. zák. ze známkové ochrany vyloučeným.
Vykládajíc pojem všeobecnosti ve smyslu většiny, ocitá se však stížnost v rozporu se zákonným ustanovením, jehož se dovolává. Pravíť tento zákonný předpis, že z registrace jsou vyloučena taková znamení, kterých k označení určitého druhu zboží v obchodě všeobecně se užívá. Zákon nemluví tu o převážném užívání ani o užívání ve většině obchodních kruhů, nýbrž o všeobecném užívání; jest proto určité slovo známkové pokládati za znamení dle § 3 č. 3 známk. zák. z ochrany známkové vyloučené jedině tenkráte, jestliže onoho slova užívá se k označení určitého druhu zboží v obchodě všeobecně a nikoliv jen většinou, třeba snad převážnou.
Jest tedy zásadní námitka stížnosti proti názoru, z něhož vycházel žal. úřad, bezdůvodná, a netřeba se proto, když stížnost sama uznává, že slova »Imperial« užívá se v obchodě k označení určitého druhu šumivého vína jen většinou, zabývati dalším obsahem stížnosti, pokud napadá nař. rozhodnutí s hlediska § 3 č. 3 známk. zák. a jest budována na právě vyvráceném nesprávném názoru.
Tím vyřízeny jsou námitky stížnosti vznášené proti nař. rozhodnutí s hlediska § 3 č. 3 zn. zák.
Stížnost však brojí proti nař. rozhodnutí i potud, pokud posuzujíc známku »Imperial« s hlediska § 1 zn. novely, neshledalo ve známkovém slovu údaj popisný.
Žal. úřad vychází z názoru, že ani gramatickým, ani etymologickým významem není slovo »Imperial« označením nějaké vlastnosti šumivého vína, resp. jeho kvality, jest slovem symbolickým a mohlo by této své povahy pozbýti a nabýti povahy slova popisného jen tenkráte, kdyby označování určité vlastnosti zboží slovem »Imperial« stalo se všeobecně obvyklým, takže by v obchodě vědomí jeho původního významu zaniklo a ono slovo (jako specifické označení určité vlastnosti zboží) stalo se součástí jazykového materiálu, což však konaným šetřením nebylo prokázáno.
Toto nazírání žal. úřadu jest však ve svém základě mylné. Jeť ve smyslu § 1 zn. novely nerozhodno, zda slova »Imperal« užívá se v obchodě jako označení vlastnosti kvality zboží a v jaké míře se ho užívá, nýbrž rozhodno jest jedině, zda slovo »Imperial« aspoň u části konsumentu bude pojímáno jako označení jakosti zboží (srovn. nál. Boh. A 2992/23). Zda tomu tak jest v konkrétním případě, žal. úřad neřešil. Nečinil tak proto, poněvadž, vycházeje z mylného názoru, jak nahoře byl podán, pokládal za rozhodno jedině, zda označování jakosti slovem »Imperial« stalo se v obchodě všeobecně obvyklým. Tento názor však, jak již řečeno, jest mylný. Bylo proto pro tento mylný názor zrušiti nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7230. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 593-597.