Č. 7158.

Pozemková reforma. — Policejní právo trestní>: Kdy je dáno subj. zavinění povinníkovo při nesplnění soupisové povinnosti podle vl. nař. č. 61/20?
(Nález ze dne 20. března 1928 č. 4647).
Věc: Vojtěch Sz. v L. proti župnímu úřadu ve Zvolenu o trestní nález pro nešetření soupisové povinnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: K oznámení stpú-u z 19. června, resp. 25. září 1925, že st-1 přes to, že rozsudkem býv. žup. úřadu v Lučenci z r. 1921 byl již odsouzen k pokutě 5000 Kč, své soupisové povinnosti dosud nesplnil, zavedl okr. úřad v Lučenci jako policejně trestní soud proti st-li trestní řízení pro přestupek nešetření soupisové povinosti podle vl. nař. č. 61/ 20. Rozsudkem z 12. dubna 1926 uznal okr. úřad st-le vinným přestupkem podle § 5 cit. nařízení a odsoudil ho k peněžité pokutě 2000 Kč, v případě nedobytnosti k trestu uzamčení na dobu 15 dnů, a zároveň zavázal ho k tomu, aby svou soupisovou povinnost splnil do 60 dnů pod následky opětovné pokuty. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou. Když i při přestupku nešetření soupisové povinnosti po rozumu vl. nař. č. 61/20 není třeba zlého úmyslu, jest přes to nutnou podmínkou trestnosti činu toho, aby jeho spáchání mohlo býti pachateli vůbec přičítáno, aby totiž mezi nezachováním onoho předpisu v konkrétním případě s jedné a chováním osoby onou povinností postižené se strany druhé, byl takový vztah, že tím jest odůvodněno použíti trestní sankce, kterou čin ten je ohrožen a potrestati osobu tu jakožto pachatele dotčeného deliktu. Moment ten, totiž zavinění, byl by zde jen tehdy, kdyby domnělý pachatel nešetřil povinné péče, kterou mu ona norma ukládá za účelem dosažení výsledku, jejž onen předpis sleduje. Když pak i nedbalost tu bylo by předpokládati již tehdy, jakmile dána je objektivní skutková povaha dotčeného deliktu, platí předpoklad ten jen tak dlouho a potud, pokud adresát oné právní normy neprokáže, že všechnu povinnou péči, jež byla mu normou tou uložena, skutečně za účelem dosažení onoho efektu vynaložil.
V daném případě st-l bránil se obvinění proti němu vznesenému tím, že prý učinil vše, co bylo v jeho moci, aby své soupisové povinnosti vyhověl, že totiž byly jeho právním zástupcem k jeho příkazu již koncem roku 1921 soupisové tiskopisy, jež si za tím účelem od stpú-u opatřil, náležitě vyplněny a zmíněnému úřadu ihned náležitým způsobem (doporučeně) poštou zaslány. Bylo-li tomu skutečně tak, nemůže býti pochybnosti, že st-l učinil vše, čeho bylo třeba, aby svou soupisovou povinnost náležitě splnil a že nebylo by mu tudíž lze vytýkati právem nějaké zanedbání péče, zákonem od něho požadované. Žal. úřad nepochyboval o správnosti svědeckých výpovědí, potvrzujících, že st-l soupisový elaborát skutečně již v oné době dal vyhotoviti a že elaborát ten byl stpú-u poštou zaslán, přes to však uznal úřad na st-lovu trestnost proto, že není tím ještě nikterak prokázáno, že dotčený elaborát skutečně též ke stpú-u došel. Tím posunul však úřad otázku, pro vyřešení tohoto sporu jedině rozhodnou, na jinou kolej, čímž dospěl pak k závěru zákonu odporujícímu.
Nedošel-li totiž onen soupisový elaborát skutečně ke stpú-u, nebylo by ovšem lze mluviti o tom, že st-l svou soupisovou povinnost splnil, a mohl by stpú právem domáhati se na něm splnění dotčené povinnosti, leč přes to by nebylo zde podmínek, aby st-l mohl býti potrestán pro přestupek nešetření soupisové povinnosti, pokud jen bylo by prokázáno, že náležitě vyplněný soupisový elaborát stpú-u již vhodným k tomu způsobem zaslal, odevzdav jej za tím účelem doporučeně pošt. (úřadu, neboť pak nebylo by lze mluviti na jeho straně o nějakém zanedbání povinností uložených mu vl. nař. č. 61/20 a nedostávalo by se tedy jednoho z momentů tvořících skutkovou podstatu onoho policejně trestného deliktu po stránce subjektivní. Uznal-li tedy žal. úřad st-le činem tím vinným a odsoudil-li ho proto, ačkoli nepochyboval o správnosti okolností, jež st-1 v tomto směru ke své exkulpaci uvedl, ocitl se v rozporu se zákonem.

Citace:

č.7158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 451-452.