Č. 7216.

Zaměstnanci veřejní: * Při převodu do nových platů podle zák. č. 103/26 jest odečísti jako čekatelskou lhůtu 5 let podle § 169, odst. 3 cit. zák. i kancelářským úředníkům skupiny E, vyšlým z řad certifikatistů.
(Nález ze dne 18. dubna 1928 č. 6787).
Věc: Václav T. v P. (adv. Dr. Jan Zavadil z Prahy) proti ministerstvu pro zásobování lidu (vrch. min. kom. Dr. Jos. Dvořák) stran převodu do nových platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem presidia min. zás. z 5. dubna 1921 byla st-li propočtena ve smyslu zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20, resp. zák. č. 541/19 jeho celková započítatelná služ. doba ke dni 1. ledna 1921, a to voj. služba dobrovolná jako déle sloužícího poddůstojníka 17 roků, 3 měsíce a 17 dní, civ. služba státní 1 rok 11 měsíců a 5 vál. půlletí, od kteréžto doby odpočteno dle § 13 odst. 1 vl. nař. č. 666/20 7 roků, tedy úhrnem 14 roků 8 měsíců 17 dní; v důsledku toho zařaděn tímto dnem do 2. stupně IX. hodn. třídy s tím, že dnem nároku na 3. stupeň IX. hodn. třídy je 1. květen 1922. — Dalším dekretem z 22. dubna 1924 bylo vysloveno, že st-li ode dne 1. května 1924 příslušejí požitky 4. stupně IX. hodn. třídy, a že dnem 1. května 1926 nabývá nároku na služ. požitky nejblíže vyšší platové stupnice. Dne 2. dubna 1926 žádal st-l o poukázání požitků 1. stupně VIII. hodn. třídy od dne 1. května 1926, kteréžto žádosti bylo dekretem z 29. dubna 1926 vyhověno. Výměrem z 8. července 1926 byly st-li poukázány podle nového plat. zák. počínajíc 1. lednem 1926 ročně: 1. služné 7. platové stupnice stupně e), t. j. 16200 Kč, 2. činovné 3900 Kč, 3. výchovné 3000 Kč, 4. přídavek na děti 900 Kč, úhrnem 24000 Kč, po srážce pensijního příspěvku ročních 972 Kč = 23028 Kč. Dále bylo vysloveno, že podle § 15 plat. zák. přísluší st-li dnem 1. července 1926 po srážce pens. příspěvku 24720 Kč (služné 7. plat. stupnice stupně f) s činovným, výchovným a přídavkem na děti). Dodáno, že k bližšímu odůvodnění převodu do nových platů jsou určeny převodní tabulky, do nichž st-l má právo nahlédnouti v ředitelství pom. úřadů, a připojeno právní poučení.
Námitky, v nichž st-l v podstatě brojil proti odečtení 51eté čekatelské doby, dovolávaje se nabytého práva, byly nař. rozhodnutím zamítnuty. — — — — — — —
O stížnosti nss uvážil: — — — ——
Stížnost obsahuje především a z největší části výtky, které se neobracejí proti nař. rozhodnutí, samotnému, nýbrž proti platovému zákonu jako takovému, kritisují tento zákon — alespoň v ustanoveních, která jsou dnes předmětem sporu, — jako pro úřednictvo nespravedlivý a krutý, a vytýkají, že porušuje práva, kterých st-l nabyl ze zák. č. 61 ř. z. z r. 1872, resp. č. 250/1919. Námitky tyto jeví se nepřípustný.
Předmětem kognice nss-u jest podle § 2 zák o ss toliko otázka, zda konkrétní rozhodnutí správního úřadu jest ve shodě se zákonem čili nic; předmětem zkoumání jeho jest tudíž podle cit. zák. pouze konkrétní správní akt, nikoli však právní norma, která tvoří pro nss toliko měřítko, dle něhož zkoumá obsah a formu tohoto správního aktu. Podle § 102 úst. listiny jest sice nss oprávněn a povinen zkoumati při této příležitosti platnost nařízení, o něž se rozhodnutí snad opírá, naproti tomu jest však zákonem řádně vyhlášeným naprosto vázán. Nemůže se tudíž zabývati námitkami, které se netýkají rozporu nař. rozhodnutí se zákonem, nýbrž které jednají o nespravedlivosti jednotlivých ustanovení zákona samého, a brojí tak nikoli proti rozhodnutí, nýbrž proti zákonu. Sem patří i námitka, že čekatelská doba nezapočítává se všem kancelářským zaměstnancům stejně, nýbrž činí se rozdíl mezi úředníky IX. a VIII. hodn. tř. na straně jedné a úředníky VII. hodn. tř. na straně druhé.
Pokud stížnost vytýká, že platový zákon nemohl se dotknouti práv, kterých st-l nabyl již z dřívějších úprav svého služ. poměru, sluší na to odpověděti, že zákonodárce — jak všeobecně uznáno — ve způsobu formelního zákona může bezesporně rušiti i práva nabytá; ostatně budiž podotknuto, že práva, jichž porušení st-l vytýká, t. j. práva, plynoucí ze zák. č. 61 z r. 1872, resp. č. 250/1919, jichž obsahem jest toliko přednostní nárok ve příčině nabývání míst certifikatistům vyhražených, platovým zákonem dotčena nebyla. Pokud se stížnost odvolává na resoluci, navrženou výborem sociálně-politickým senátu N. S. pod č. 4. (tisk. č. 167), stačí odpověděti, že — jak nss konstantně judikuje —, resoluce, byť i byla usnesena oběma sněmovnami Nár. Shrom., není právní normou, a že tudíž ani nemůže býti pro ty, jichž se týče, zdrojem nějakých subj. práv, ani netvoří pro vládu směrnici právně závaznou, kterou tato byla by povinna se říditi, nýbrž že směrodatným jest pro úřad jedině zákon, resp. vl. nařízení, na jeho podkladě vydané. Předmětem sporu jest otázka, jakým způsobem měl st-l býti převeden ze starého požitkového systému do plat. systému zák. č. 103/26. Rozhodné předpisy v tom směru obsaženy jsou v § 167 a násl. zák. č. 103/1926.
Pro převod do nových platů stanoví § 168 plat. zák., aby předem byla zjištěna tak zvaná »doba rozhodná«. Dobou touto jest ona doba, kterou by dotyčný úředník musil dle čl. III a — s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák., tedy s výjimkou kategorie kane. úředníků — podle čl. V. § 1 zák. č. 541/19 ztráviti v úřednické skupině, ve které jest v den účinnosti tohoto zákona, aby časovým postupem dosáhl požitků hodn. třídy a stupně platového, v němž jest v den účinnosti tohoto zák. K takto zjištěné době se připočte započítatelná (započtená) doba služební, v posledním dosaženém platovém stupni ztrávená. Takto zjištěná doba, která jest dobou zcela ideální a se služ. dobou podle dosavadních předpisů započítatelnou, resp. započítanou nemá pranic společného, jest podle odst. 3 § 168 plat. zák. rozhodnou pro stanovení nového služného. Takto zjištěnou rozhodnou dobu měřiti jest v 7. platové stupnici — kam st-l nesporně patří — podle § 169 odst. 2. plat. zák. čekatelskou dobou a lhůtami pro zvýšení služného stanovenými tímto zákonem, při čemž podle odst. 3. téhož paragrafu u úředníků skupiny E za základ ve smyslu odst. 1 a 2 dlužno bráti dobu pěti roků jako stanovenou dobu čekatelskou. Platový zákon nerozeznává tedy, jakým způsobem služ. požitků v postupu časovém bylo dosaženo, nýbrž vychází právě z požitků hodn. třídy a plat. stupně, náležejících v den účinnosti plat. zák., jako z veličiny dané, dává zjišťovati dobu k dosažení jich časovým postupem podle dosavadního právního stavu potřebnou, a tuto dobu pak hodnotí podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného podle nového plat. zákona, při čemž zákon výslovně stanoví, že u úředníků skupiny E jest v počet bráti nikoliv čekatelskou dobu, stanovenou v odst. 2 § 169, která by podle § 7 činila u nich 6 roků, nýbrž toliko dobu 5 let, jako stanovenou dobu čekatelskou. Nejde tedy o skutečnou dobu čekatelskou v techn. slova smyslu podle § 7, nýbrž toliko o matematickou pomůcku, stanovenou §em 169 docela samostatně a bez ohledu na všeliké dřívější úpravy, pro zjištění stupně platového, kterého se zaměstnanci při převodu podle úmyslu a vůle zákonodárcovy v novém platovém systému má dostati. Za tohoto stavu, jak byl utvořen docela přesným a jasným předpisem §§ 168 a 169 plat., zák., jest docela lhostejno, že st-l Jako certifíkatista nepotřeboval vzhledem k ustanovení zák. č. 61 z r. 1872 k nabytí místa úřednického absolvovati nějakou dobu přípravnou; stejně jest pak i bez významu, že mu při propočtení podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 pro účely stanovení požitků určité hodn. třídy dle dřívějšího požitkového systému nějaká doba byla již odpočítána.

Citace:

č. 7216. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 567-569.