Č. 7316.


Známky ochranné: I. Jde-li o stejný druh zboží podle § 3 známk. nov. z r. 1895, sluší posuzovati s hlediska zúčastněných kruhů obchodních, zejména odběratelských. — II. Za zboží stejného druhu jest pokládati zboží do té míry příbuzné, že, je-li označeno stejnou nebo k záměně podobnou známkou jiného podniku, může v kupci vzbuditi domněnku, že pochází z téhož podniku.
(Nález ze dne 31. května 1928 č. 14.891).
Prejudikatura: Boh. A 1053/21, 4381/25 a j.
Věc: Firma Neudeker Wollkämmerei und Kammgarnspinnerei, akc. spol. v Nýdku (adv. Dr. Rich. Wertheimer z Prahy) proti ministerstvu obchodu o ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Pro firmu Norddeutsche Wollkämmerei und Kammgarnspinnerei v Brémách, representace v Nýdku, byly dne 29. srpna 1909 u obch. komory v Chebu zapsány dvě známky původně pod č. 1655 a 1656 pro přízi z ovčí vlny a punčochářské zboží, které pak byly tamže dne 25. srpna 1919 pod č. 3086 a 3087 obnoveny a dne 5. ledna 1924 přepsány na stěžující si firmu »Neudeker Wollkämmerei und Kammgarnspinnerei A. G.« v Nýdku, dnešní to st-lku. Známky ty jsou popsány v naříkaném rozhodnutí takto:
Známka č. 3086/Cheb vykazuje dva vedle sebe přiřaděné obdélníky, ohraničené šedými obdélníkovými pásy. V horní části obou obdélníků jsou v černém poli bílé výrazné nápisy »Sternwolle«. Uprostřed levého obdélníku jest velké a plasticky provedené vyobrazení osmicípé hvězdy, pod ním pak jest umístěna stužka bez nápisu. Druhý obdélník jest uprostřed prázdný, něco níže jest pak ve šrafovaném poli výrazný nápis »Garn«. V obou obdélnících jest pak dole po jednom drobném nápise »Semper idem« a kolem nápisů jsou vpravo i vlevo vždy tři malé šesticípé hvězdičky.
Známka č. 3087/Cheb vykazuje obdélník s ozubeným okrajem. Střed známky tvoří vyobrazení osmicípé hvězdy plasticky provedené. Nad tímto vyobrazením jest nápis »Sternmarke«, pod vyobrazením hvězdy jest pak stuha bez nápisu. Kolem těchto součástek známky jest pak obdélníkový okraj, utvořený z drobných osmicípých hvězdiček.
Pro firmu »Norddeutsche Wollkämmerei und Kammgarnspinnerei« v Brémách, representace v Nýdku, byla dále dne 2. prosince 1910 u obch. komory v Chebu pro zboží skupiny první a šesté, a to mimo jiné též pro příze, krajky, punčochářské zboží s vyloučením bavlněných přízí a přízí k šití, původně pod č. 1972 zapsána, tamže dne 30. dubna 1920 pod č. 3220 obnovena a dne 5. ledna 1924 na stěžující si firmu »Neudeker Wollspinnerei et. Baumwollspinnerei A. G.« v Nýdku převedena známka, vykazující v kruhu vyobrazení mapy všech pěti dílů světa a uprostřed výrazné vyobrazení černé pěticípé hvězdy, v jejímž středu jest malá, bílá, pěticípá hvězdička.
Pro firmu »Norddeutsche Wollkämmerei und Kammgarnspinnerei« v Brémách, representace v Nýdku, byla posléze ještě dne 12. února 1922 u obch. komory v Chebu pro barvené a nebarvené vlněné příze a česanou přízi pod č. 3584 zapsána a dne 5. ledna 1924 na stěžující si firmu přepsána známka, vykazující pouze plasticky provedené vyobrazení osmicípé hvězdy.
Pro firmu »Sociéte Française de cotons à coudre (Société anonyme)« v Paříži byla dne 5. října 1924 ve Francii a dne 4. listopadu 1914 u mezinárodního úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu pro bavlněné nitě pod č. 16490 mezinárodně zapsána známka, vykazující pouze plasticky vyobrazení pěticípé hvězdy. Táž známka byla pro touž firmu a pro totéž zboží zapsána po druhé u mezinárodního úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu pod č. 41343.
V žalobě de pres. 17. listopadu 1925 podané k min. obch. a v dodatku k ní de pres. 4. června 1926 uváděli st-lé, že posléze uvedené mezinárodní známky jsou jejich známkám, úvodem popsaným, zaměnitelně podobny, že byly zapsány pro stejný druh zboží a žádali z důvodu priority svých známek, aby mezinárodním známkám č. 16490/Bern, č. 41343/ Bern byla odepřena ochrana v tuzemsku a aby protistrana byla uznána povinnou, nahraditi útraty řízení. Firma »Sociéte Française de cotons à coudre«, dnes spolužalovaná, tvrdila v námitkách, že užívá své známky již více než sto let a to od roku 1824, kdy byl založen její podnik, a že její známka byla již roku 1834 ve Francii zapsána. Naproti tomu byla prý známka st-lky zapsána v Německu po prvé jejím právním předchůdcem J. W. Paape z Altony roku 1875. Známky existovaly dlouhá léta vedle sebe a byly konsumentstvu obě dobře známy, takže záměna již z toho důvodu jest prý vyloučena. V dalším uváděla pak spolužalovaná firma, že známky nejsou zaměnitelně podobny, poukazujíc na jednotlivé rozdíly v provedení. Dále tvrdila, že sporné známky byly zapsány pro různé druhy zboží a že rozdílnost druhů zboží, o něž tu jde, totiž vlněného a bavlněného zboží, jest tak všeobecně známa, že nemůže vzniknouti záměna zboží ani u kupce, ani u meziobchodníka, ani u detailního obchodníka neb kteréhokoliv konsumenta. Zároveň připomínala spolužalovaná, že také nejvyšší soud v Bernu rozhodl ve sporu mezi týmiž firmami rozsudkem z 28. června 1921, že vlněné a bavlněné zboží jsou zbožím různého druhu. Otisk tohoto rozsudku v »Journal des Tribunaux« z r. 1921 spolužal. strana předložila. Pokud žaloba opírá se o známku č. 3584/Cheb, namítala spolužalovaná strana, že známka č. 41343/Bern jest totožnou se známkou č. 16490/Bern, která byla registrována již v roce 1914. Známka ta jest dosud v platnosti. I sluší přiznati známce spolužal. strany prioritu již od roku 1914, tudíž prioritu před známkou č. 3584/Cheb, která byla zapsána až v roce 1922.
Min. konalo o otázce stejnosti druhů zboží, pro něž sporné známky byly zapsány, šetření dotazem u obch. komor.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. žalobu st-lky a uznalo ji povinnou k náhradě útrat sporu.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-lka domáhala se v řízení správním toho, aby mezinárodním známkám spolužal. strany č. 16490 a 41343 odňata byla ochrana pro území čsl. republiky z důvodů § 3 známk. nov. proto, že nemají prioritu před známkami st-lčinými, úvodem popsanými, že jsou zapsány pro stejný druh zboží a že jsou těmto známkám zaměnitelně podobny. Uvažuje o tomto žádání st-lky, přiznal žal. úřad jejím známkám přes námitky spolužal. strany prioritu před známkami č. 16490 a 41343/Bern, popřel však, opřev se o výsledky šetření v té příčině podniknutého u obch. komor......, že známky ve sporu se střetnuvší jsou zapsány pro stejný druh zboží a již z tohoto důvodu žalobu zamítl, nepodrobiv otázku podobnosti vůbec svému přezkoumání.
Stížnost obracejíc se proti tomuto rozhodnutí vytýká, že žal. úřad dospěl k výroku, upírajícímu stejnost druhu zboží, pro který jsou známky, o něž tu jde, zapsány, cestou vadnou a to jak věcně, tak i formelně. Po věcné stránce vytýká stížnost, že potíraný výrok žal. úřadu spočívá na mylné interpretaci § 7 známk. zák. z r. 1890 a § 3 známk. nov. z r. 1895. Po stránce pak formelní namítá, že řízení v té příčině provedené jest neúplné a vadné.
Nss měl již příležitost, zabývati se ve své judikatuře otázkou, jakým způsobem sluší pojímati ve smyslu práva známk. § 3 známk. nov. z r. 1895, pokud mluví o zboží stejného druhu, a vyslovil v té příčině v nál. Boh. A 1053/21, že otázku, jde-li o stejný druh zboží podle § 3 známk. nov. z roku 1895, sluší posuzovati s hlediska zúčastněných kruhů obchodních, zejména odběratelských; navazuje pak na výklad v tomto nál. podaný, vyslovil nss v nál. Boh. A 4381/25, že za zboží stejného druhu ve smyslu § 3 známk. nov. a § 7 známk. zák. jest pokládati zboží do té míry příbuzné, že, byvši označeno stejnou nebo k záměně podobnou známkou jiného podniku, může v kupci dotyčného zboží vzbuditi domněnku, že pochází z téhož podniku.
Skutkovými momenty, na jejichž existenci závisí tudíž zodpovědění otázky, zda v tom kterém konkrétním případě jde o zboží stejného druhu, jest jednak, zdali jde o zboží s hlediska kruhů odběratelských druhově příbuzné vůbec, jednak zdali tato druhová příbuznost sahá tak daleko, aby průměrný konsument mohl důvodně míti za to, že obojí zboží může pocházeti z jednoho a téhož podniku. Lze-li obě tyto otázky v tom kterém případě zodpověděti kladně, pak nutno ve shodě se shora citovanými judikáty označiti zboží, o které se bude jednati, za zboží stejného druhu, ne-li, pak musí výrok úřadu vyzníti opačně.
Zodpovědění otázek těch náleží podle § 7 známk. zák. výlučně do kompetence min. obch., jenž ovšem má v pochybných případech (srovn. nál. Boh. A 4381/25) před svým rozhodnutím slyšeti obch. komoru. Z tohoto ustanovení se podává, že v pochybných případech má sice min. obch. vyslechnouti o rozhodných skutkových okolnostech shora uvedených obch. komoru, nikterak však není stanoveno, že názorem komory jest vázán. Právě naopak plyne z podstaty věci, že konečný úsudek musí si utvořiti min. obch. sám, že však ovšem musí tento svůj úsudek podle všeobecných zásad, ovládajících řízení správní, řádně odůvodniti tak, aby o jeho logické správnosti nebylo pochybnosti.
V daném případě považoval žal. úřad otázku, zdali zboží, jehož se střetnuvší se známky týkají, jest stejného druhu čili nic, za případ pochybný, a slyšel proto o ní jednotlivé obch. komory. Proti tomu nejsou v zásadě činěny výtky se žádné strany. Z těchto komor, jak z výsledků tohoto šetření shora podaných plyne, postihly podstatu věci obch. komory v Chebu, v Liberci a v Brně, které ve svých zprávách zodpověděly otázku stejnosti druhu zboží, o které se v daném případě jedná, kladně s odůvodněním, že konsument vždy a nepochybně bude souditi na téhož podnikatele, jestliže zboží druhu chráněného střetnuvšími se známkami bude uvedeno do obchodu pod stejnou nebo podobnou známkou ochrannou. Ostatní komory sice stejnost druhu sporného zboží popřely, nikoliv však na podkladě momentů, jež shora byly označeny za směrodatné.
Za tohoto stavu věci měl žal. úřad, když se již chtěl o názor dotázaných obch. komor opříti, konané šetření doplniti a předložiti jim k zodpovědění skutkové otázky, formulované tak, aby odpovídaly výkladu § 3 známk. nov. a § 7 známk. zák., jak je nss shora podal, obzvláště když mu k tomu i vyjádření stěžující si firmy dávalo dostatečný podklad, nebo aby bez ohledu na výsledky konaného šetření zaujal ve sporné otázce samotné stanovisko a otázky ty ve vlastní kompetenci zodpověděl, uvedl řádné důvody pro závěr, ke kterému v každém jednotlivém směru došel, a podle toho pak svůj konečný výrok ve věci sám uzpůsobil. — Žal. úřad neučinil ani tak ani onak, nýbrž zamítli žalobu, přijav za své st-lce nepříznivé stanovisko většiny dotázaných obch. komor, které ve svých odpověděch však, jak dovozeno, podstatu dotazů na ně vznesených nepostihlo.
Za tohoto stavu věci nedá se zjistiti, zdali žal. úřad vůbec uvažoval o skutkových momentech, rozhodných pro zodpovědění otázky, zdali v daném sporu jde o zboží stejného druhu; tím méně lze spolehlivě posouditi — uvažoval-li snad o nich přece —, z jakých premis vycházel a jak došel k jich zápornému zodpovědění. Tyto nedostatky odnímají jak nss-u možnost posouzení zákonitosti nař. výroku ve věci samé, tak i st-lce účinnou obranu.
Citace:
č. 7316. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 749-752.