Č. 7200.

Stavební právo. — živnostenské právo. — Řízení správní: Byla-li o stav. projektu konána společná komise stavební a živnostensko-policejní za řízení orgánu úřadu živnostenského, a straně bylo-li řídícím komise vyhlazeno, aby námitky stavební podala dodatečně a písemně, lze námitky ty pak podatí jen u řídícího komise.
(Nález ze dne 4. dubna 1928 č. 8142).
Věc: Firma Gewerkschaft Brucher Kohlenwerke v L. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti zemskému správnímu výboru v Praze o povolení ke stavbě sklárny a rafinerie skla.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsv v Praze zamítl rozhodnutím z 10. září 1921 v cestě instanční odvolání stěžující si firmy z výměru stav. úřadu v L. ze 3. srpna 1920, jímž bylo Prvnímu severočeskému výrobnímu a vývoznímu družstvu sklářskému a brusičskému v L. uděleno stav. povolení k zřízení sklárny v L. a odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že st-lka při komisi z 20. července 1920, jež konána současně jako komise živn.-policejní i komise stavební, námitky svoje nepřednesla, nýbrž vyhradila si podati je dodatečně a písemně, a že pak tyto písemné námitky podala pouze u úřadu živn., ač měla je podati také u úřadu stavebního.
Když toto rozhodnutí bylo nss-em zrušeno pro vady řízení, vydal žal. zsv rozhodnutí dnes naříkané, kteréž jest s jeho prvním rozhodnutím v podstatě souhlasné. Přezkoumávaje toto rozhodnutí, vycházel nss z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí založeno jest jednak na skutkovém předpokladu, že zástupce st-lčin při komisi dne 20. července 1920 proti stav. projektu nepřednesl žádných námitek, nýbrž že si jich dodatečné písemné podání vyhradil, jednak spočívá rozhodnutí to na právním názoru, že za daného stavu bylo by bývalo lze na jeho písemné námitky vžiti zřetel jedině tenkráte, kdyby je st-lka byla podala také u úřadu stavebního, čehož však neučinila. St-lka brojí ve své stížnosti jak proti shora uvedenému předpokladu skutkovému, tak i proti právnímu názoru právě zmíněnému.
Nss uznal z důvodů procesních za vhodné, zabývati se nejprve námitkami, potírajícími tento posléze uvedený právní názor, neboť kdyby se názor ten ukázal mylným, musilo by řízení aspoň od vydání stav. povolení počínajíc, po případě i předchozí řízení komisionelní, býti zrušeno, v kterémžto případě by se pak otázka, zda st-lka při komisi dne 20. července 1920 konané námitky přednesla čili nic, stala bezpředmětnou.
Po stránce právní vycházel zsv zřejmě z názoru, že stavební námitky, jichž dodatečné podání bylo st-lce řídícím komise vyhraženo, mohly také po skončení místního ohledání a po rozejití se komise býti podány s účinkem právním. — Proti tomuto stanovisku zúčastněná strana ani cestou odv. spisu ani přednesem při veř. ústním líčení, se nevyslovila, a neměl proto nss příčiny touto, mezi stranami nespornou otázkou se zabývati, a to i kdyby právní názor, z něhož žal. úřad po této stránce vycházel, bylo lze uznati mylným, jakým však — mimochodem řečeno — po názoru nss není. — Zbývalo tedy jen zkoumati, zdali je správný další názor žal. úřadu, dle něhož st-lka námitky proti stav. projektu, jichž podání bylo jí vyhraženo, musila pod následky prekluse podati u stav. úřadu, neboť toto právní stanovisko jest přítomnou stížností bráno v odpor. Zkoumaje tento právní názor, vycházel nss z těchto úvah:
Jisto jest, že v daném případě byla stav. komise konána podle § 39 stav. ř. společně s komisí živn.-policejní. Jisto je dále, že tato jednotná komise byla řízena orgánem úřadu živn. a že tento orgán st-lce dodatečné podání stavebních námitek bez odporu stran zúčastněných vyhradil, což mělo za následek, že i zástupce projektantův vyhradil si vyjádření o těchto námitkách, odepřev z tohoto důvodu protokol o komisi podepsati. Z toho všeho je zřejmo, že nebyly úplně provedeny všechny ony procesní úkony, jež jsou v §§ 35 a 39 stav. ř. pro stav. komisi předepsány. Při nejmenším nedošlo k protokolování námitek st-lčiných a k vyjádření se projektanta o nich. Komisionelní řízení nebylo tedy řádně zakončeno. Této okolnosti si také strany byly vědomy, neb aspoň si jí dle obsahu protokolu vědomy býti musily. Přes to však proti tomuto postupu nic nepodnikly. Nebylo-li však řízení komisionelně úplně skončeno, bylo nutno chybějící procesní úkony doplniti, anebo aspoň stranám poskytnout! příležitost, aby procesní úkony jim vyhražené předsevzaly. Že však takováto chybějící, do řízení komisionelního náležející prohlášení stran mohou platně býti učiněna jen vůči řídícímu komise té a nikoli vůči orgánu jinému, je samozřejmo, nespouští-li se s mysli, že jde o akt náležející do pásma řízení komisionelního formálně ještě nezakončeného.
Žal. zsv vycházel naproti tomu z názoru, že dodatečné podání stav. námitek, tedy prohlášení náležející do stadia řízení komisionelního, mohlo a muselo se státi jen u úřadu stavebního. Zsv přehlédl však, že stav. úřad se má podle § 38 stav. ř. usnášeti teprve na základě jednání komise, tedy když řízení komis, bylo skončeno a že tedy se stranami komis. řízení, pokud toto řízení trvá, v přímý a bezprostřední styk vůbec nevchází, maje zabývati se toliko procesním materiálem v komis, řízení shromážděným. — Z toho však následuje, že st-lka — chtěla-li se uchrániti následků prekluse — musila dodatečné námitky podati právě u řídícího komise a jen u něho.
Pro opačný právní názor, jenž nař. rozhodnutí byl položen za základ a jejž nss uznal mylným, bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 7200. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 533-534.