Č. 7167.Školství: * Dítě, jež bylo pravoplatně vyloučeno podle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. z r. 1906 z docházky veřejné školy národní s německým jazykem vyučovacím, může byti na soukromé škole vyučováno jen, shoduje-li se vyučovací jazyk této školy s jeho národností.(Nález ze dne 22. března 1928 č. 6729.)Prejudikatura: Boh. A 5044/25, 5162/25 a 7015/28.Věc: Bohdan K. a spol. v B. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran vyučování na soukromé škole. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměry měst. škol. výb. pro české školy v Brně z r. 1926 bylo st-lům nařízeno s poukazem na § 23 zák. ze 14. května 1869 čís. 62 ř. z., ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z., § 212 odst. 2 a § 213 odst. 1 def. řádu škol. a vyuč. a § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. ex 1906, aby dali své poručence, resp. dítky zapsati do příslušných pro ně veř. škol českých nebo do některé české soukromé školy obecné, mající právo veřejnosti nebo konečně, aby je doma dali vyučovati českým jazykem tak, aby se jim dostalo dle ustanovení § 204 def. řádu škol. dostatečným způsobem alespoň vyučování předepsaného pro jejich povinné školy české. K odůvodnění uvedl měst. škol. výbor, že jmenované dítky byly pravoplatně vyloučeny dle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 čís. 4 z. z. mor. ex 1906 ze škol německých a přikázány příslušným školám českým, chodí však v běžném školním roce do soukr. školy s vyučovacím jazykem německým. Odvolání proti výměrům těm podaná zamítla zšr a další odvolání min. škol. O stížnosti uvážil nss takto: Na sporu je jedině otázka, je-li podle § 23 říš. zák. škol. č. 62/1869 ve spojení s § 20 mor. zem. zák. č. 4 ex 1906 přípustno, aby docházelo na Moravě dítko české národnosti, jež bylo pravoplatně vyloučeno z veř. školy národní s něm. jazykem vyučovacím a přikázáno obecné škole české, do soukr. školy obecné s něm. jazykem vyučovacím a osvobozuje-li tedy docházka do této školy podle cit. ustanovení od návštěvy veř. školy národní s českým jazykem vyučovacím. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně a dospěl k závěru tomu v podstatě v úvaze, že je povinnou školou dítěte toho obecná škola s českým jazykem vyučovacím a že se proto může dostati dítěti tomu vzdělání touto školou poskytovaného jen na soukr. škole obecné, která svou osnovou a učebními prostředky se shoduje s obecnou školou českou; těmto požadavkům že však soukr. škola s něm. jazykem vyučovacím podle svého účelu nevyhovuje. Stížnost naproti tomu tvrdí, že § 23 cit. říš. zák. škol. má na zřeteli toliko kvalitativně stejný rozsah učebné látky soukr. školy s učební látkou veř. školy obecné, že však se nedotýká otázky vyučovacího jazyka školy té. Opak nelze dovoditi po názoru stížnosti ani z předpisu § 20 odst. 2 zem. zák. mor. č. 4 ex 1906, ježto se ustanovení to týče jenom docházky do veř. škol, vyučování soukromé však na mysli nemá. A konečně i § 44 cit. mor. zem. zák. č. 4/1906 mluví podle vývodů stížnosti pro to, že soukr. škola může přijímati dítky jiné národnosti, než která odpovídá jejímu jazyku vyučovacímu. Nss neuznal stížnost důvodnou. V nál. Boh. A 5044/25 a 7015/28 vyslovil nss právní názor, že soukromé vyučování dítěte, povinného návštěvou veř. školy národní s českým jazykem vyučovacím, odpovídá na Moravě vzhledem k zásadě vyslovené v § 20 odst. 2 zák. č. 4 mor. z. z. ex 1906 jen tehdy zákonu, kryje-li se s vyučováním, předepsaným pro jeho školu povinnou, t. j. veř. školu národní s českým jazykem vyučovacím, jakož i že se vyučování to musí díti v jazyce, který se shoduje s národností dítěte. Ježto zákon zaujímá v podstatě stejné stanovisko vůči vyučování na škole soukromé, jako vůči vyučování domácímu a staví oba tyto způsoby vyučování vedle sebe jako surogát a náhradu vyučování na veř. školách národních (srovn. § 23 říš. zák. škol. č. 62/1869, § 21 mor. zem. zák. o zřizování škol č. 17/1870), platí právní názory tyto i o vyučování na soukr. školách a odpovídá proto vyučování dítěte, jež je povinno návštěvou veř. školy národní s českým jazykem vyučovacím, na soukr. škole zákonu jen tehdy, děje-li se českým jazykem vyučovacím a jde-li tedy o soukr. školu s vyučovacím jazykem tím. Trvá proto nss při právních názorech shora uvedených i v daném případě. Jak nepopřeno, je soukr. obecná škola evangelická v B. soukr. ústavem s něm. jazykem vyučovacím a nemůže proto podle právních názorů právě cit. nahraditi dítkám, resp. poručencům st-lů, které byly pravoplatně podle § 20 mor. zem. zák. č. 4/1906 vyloučeny ze školy s něm. jazykem vyučovacím, vyučování na jejich veř. škole povinné, t. j. obecné škole s českým jazykem vyučovacím. Vyslovil proto žal. úřad právem, že vyučování dítek uvedených shora na soukr. škole s něm. jazykem vyučovacím v Brně nenahrazuje vyučování předepsané pro českou veř. školu obecnou a je opačný názor stížnosti právně mylný.