Č. 7407.

Zaměstnanci veřejní: * Aktivním požitkem státním ve smyslu § 17 zák. č. 286/1924 rozuměti sluší hrubý příjem bez ohledu na zákonné srážky (daně, pojistné a pod.).
(Nález ze dne 10. září 1928 č. 22071.)
Věc: Josef K. v P. proti ministerstvu financí o zkrácení odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, byv v r. 1923 jako správce kanceláří min. sprav, dán na trvalý odpočinek, vstoupil jako smluvní úředník do služeb stpú-u za roční plat 15.000 Kč.
Výměrem zfř v Praze z 11. ledna 1926 byl st-lovy odpočivné požitky podle § 17. odst. 2. č. 1 bodu a) zák. č. 286/24 zkráceny o polovinu platu plynoucího ze smluvního poměru ke stpú-u, t. j. o částku 7500 Kč, a byly mu v důsledku toho přeplatky za dobu od 1. ledna 1925 do 30. dubna 1925 v částce 2500 Kč předepsány k náhradě srážkou v měsíčních lhůtách. Ve svém odvolání namítal st-l, že srážka neměla činiti 2500 Kč, nýbrž jen 2 334,73 Kč, ježto st-li za dobu od 1. ledna do 30. dubna 1925 nebylo vyplaceno 5.000, nýbrž jen 4 669,46 Kč, poněvadž mu stpú srazil na osobní daň z příjmu, na poplatek ze služební smlouvy a na příspěvek pro nemocenskou pokladnu 330 Kč 54 h.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím; zamítnuto z důvodů rozhodnutí zfř, poněvadž přeplatek za dobu od 1. ledna 1925 do konce dubna 1925 činí správně 2500 Kč, ježto částky, jichžto odpočtení se st-l domáhá, byl podle služ. smlouvy povinen platiti ze svého.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l uznává, že sporné částky byl st-l povinen platiti ze svého, namítá však, že se nezavázal k placení těchto poplatků pro ten případ, když mu bude polovina smluvené odměny státem zabrána. Z této smlouvy nevzešel prý pro stát žádný právní nárok, a jestliže zák. č. 286/1924 opravňuje stát, aby zabral zaměstnanci 1/2 mzdy, pak jest stát také povinen převzíti placení části poplatků s výplatou zabrané mzdy spojených. Jinak prý by stát ze st-lovy služ. odměny za dobu od 1. ledna do 30. dubna 1925 obdrželi čistou polovinu, kdežto na st-le by za úmornou práci připadlo pouze 2169,46 Kč, čímž by výplata nižších st-lových požitků byla proti předpisu § 17 cit. zák. snížena pod jednu polovinu.
Námitky tyto nejsou důvodné. Dle § 17 zák. č. 286/24 snižuje se výplata státního odpočivného požitku, má-li státní zaměstnanec vedle nároku na státní odpočivné nebo zaopatřovací požitky ještě nárok na akt. požitek státní nebo nestátní veřejný. Nekrátí se tedy aktivní státní požitek, čili v daném případě nekrátí se požitek, který st-l v kritické době bral jako služ. odměnu od stpú-u, nýbrž krátí se požitek pensijní a jsou proto bezpodstatny všechny úvahy st-lovy o tom, jaké důsledky by podle jeho mínění měly nastati ve příčině výplaty aktivních požitků st-lových. Státním aktivním požitkem ve smyslu § 17 cit. zák. pak sluší dle § 20 cit. zák. rozuměti »aktivní požitky státního zaměstnance«, vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných. Dle § 21 odst. 2 cit. zák. sluší pak, pokud se srovnává výše akt. a odpoč. požitků, přihlížeti k celkovým stálým požitkům, tedy i k požitkům drahotním. Zákon ani v § 17 ani v §§ 20 a 21 se nezmiňuje o tom, že by státním aktivním požitkem se měl rozuměti čistý příjem, který státní zaměstnanec obdrží po srážce příspěvků na nemoc, pokladnu, na daň z příjmu a pod. a dlužno tedy rozuměti stát. akt. požitkem onen požitek, na který má st-l z titulu svého služ. poměru právní nárok bez ohledu na to, jaké povinnosti mu snad právní řád se zřetelem na tento aktivní požitek z jiných důvodů (povinnost daňová, popl. povinnost nemoc. pojištění) ukládá.

Citace:

č. 7407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 930-931.