Č. 7085.

Známky ochranné: * Není-li popřena faktická existence podniku, pro který je známka zapsána, není vadou řízení správního, když známkový úřad tuto existenci se zřením na zápis v rejstříku známkovém předpokládá (§ 3, 14 lit. c) známk. zák. z r. 1890).
(Nález ze dne 16. února 1928 č. 3350.).
Věc: Heřman P. v P. proti ministerstvu obchodu (za spolužalovanou firmu »Glockenstahlwerke A.-G.« v R. adv. Dr. Alfon Pless z Prahy) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pro firmu Stahlwerke Richard L., Aktiengesellschaít v R. byla dne 10. června 1919 u obch. komory v Praze zapsána pro ocel v balvanech, prutech, tyčích, plotnách a listech, ocelový drát známka č. 10894; pro ocel a železo v tyčích, střihači nástroje kromě t. zv. »Solingenského zboží«, jako nožů, nůžek, ostří; dále pily, pilníky, nástroje pro truhláře, stavební dělníky, kováře a zámečníky známka č. 10895; pro ocel známka č. 10896; pro železo v balvanech, prutech, tyčích, plotnách a listech, ocelový drát známka č. 10097; posléze pro ocel v balvanech, prutech, tyčích, plotnách a listech, ocelový drát známka č. 10899. Podle popisu obsaženého v nař. rozhodnutí ve shodě s příslušnými známkovými archy jest známka č. 10896 slovní, pozůstávající ze slova »Viktoria- Glocke«; známka č. 10895 známka obrazová, vykazující v pouhých konturách vyobrazení zvonu. Známky č. 10894, 10897 a 10899 jsou známky kombinované, vykazující vyobrazení zvonu a mimo jiné nápadně provedené nápisy »Glocken-Stahl«, resp. »Elektro-Glocken-Stahl«. Ve známkovém archu č. 10899 uvedeno jest v rubrice čtvrté nadepsané: »označení podniku, jeho sídla a zboží, pro které známka určena«, toto: Podnik: Výroba a odbyt ocele, železného a ocelového zboží jakož i nářadí v R. Ve známkovém archu č. 10895: Podnik: Výroba a odbyt níže uvedeného zboží, t. j. zboží uvedeného shora jako chráněného touto známkou.
Pro st-lku, firmu Hermann P., tovární výroba pil a nástrojů v P. byla dne 22. září 1924 u obch. komory v Chebu pro pily všeho druhu zapsána známka č. 4182 a dne 22. března 1925 pro pily, nože, pilníky a nástroje všeho druhu známka č. 4328. Tato byla zapsána dne 6. července 1925 též u mezinárodního úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu pod č. 42729. Obě známky vykazují podle známkových archů a podle popisu uvedeného v nař. rozhodnutí pouze konturami provedené vyobrazení zvonu a pod ním slovo »Elektro-Glocke.«
Žalobou podanou u min. obch. domáhala se firma Stahlwerke Richard L. A. G.,v R. výmazu známek st-lčiných č. 4182 a 4328 z důvodu zaměnitelné podobnosti s jejími známkami úvodem dotčenými. Proti tomu ohradila se st-lka námitkami a současně protižalobou, v níž, citujíc označení podniku v § 2 stanov firmy »Glockenstahlwerke A. G.« v R. dovozovala, že podniky udané v rubrice páté známkových archů č. 10895 a 10899/Praha nemohou existovati a že také zboží, pro které tyto známky byly zapsány, nemůže pocházeti z podniků protistrany. St-lka tvrdila dále, opírajíc se o vývody obsažené v Adlerově monografiíi »System des ost. Markenrechtes« na str. 66 a v rozhodnutích min. obch. ze 4. října 1903 (»Patent-Blatt« str. 405) a z 9. března 1905 (»Patent-Blatt« z r. 1906 str. 168), že nelze chrániti známkou zboží, které nepochází z podniků, pro které známka byla zapsána, dovozovala z toho, že známky č. 10895 a 10899/Praha odporují ustanovením § 1 známk. zák. a domáhala se proto výmazu jich. Proti žalobě na výmaz svých známek č. 4182 a 4328/Cheb namítala pak st-lka, že tyto známky byly zapsány pro jiný druh zboží než známky č. 10894, 10896 a 10897/Praha a žádala proto zamítnutí žaloby.
Proti tomu tvrdila firma »Glockenstahlwerke A. G.«, že ze znění 2. odst. § 2 stanov jest zřejmo, že jest oprávněna provozovati podnik v tom rozsahu, ve kterém jest označen ve známk. arších č. 10895 a 10899/ Praha a že není správné tvrzení st-lky, že zboží, pro které jsou chráněny řečené známky, nemůže pocházeti z jejího podniku. In eventum uváděla, že nelze pro rozřešení předmětu protižaloby pokládati za rozhodné znění stanov, nýbrž pouze otázku skutečného provozování podniku. O skutečném provozování podniku v rozsahu udaném ve známk. arších č. 10895 a 10899/Praha, jakož i o tom, že zboží tamže vypočtené ve svém podniku skutečně vyrábí, nabídla firma »Glockenstahlwerke A. G.« důkaz svědeckým výslechem Bedřicha W. v R.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad protižalobu st-lky a uznal důvodnou žalobu firmy »Glockenstahlwerke A. G.« v R., pokud se opírala o zápis známky č. 10895/Praha a v důsledku toho nařídil výmaz známek č. 4182 a 4328/Cheb.
Svoje rozhodnutí odůvodnil žal. úřad takto:
»Ježto rozhodnutí o protižalobě na výmaz známek č. 10895 a 10899/ Praha jest důležité pro rozhodnutí o žalobě na výmaz známek č. 4182 a 4328/Cheb, jest se zabývati především vývody protižaloby. Podle § 1 zák. o ochraně známek sluší rozuměti ochrannými známkami taková označení, jež mají odlišiti výrobky a zboží určené pro obchod od jiných výrobků a zboží stejného druhu. Ze znění tohoto paragrafu jest zřejmo, že lze chrániti známkou pouze to zboží, jež pochází z podniku, na němž známkové právo lpí. Existence známk. práva vyžaduje tudíž, aby jednak existoval podnik, pro který je známka zapsána, jednak aby chráněné zboží pocházelo z tohoto podniku. S hlediska známk. práva jest tu rozhodna skutečná existence podniku třebas protiprávní. Protižaloba nevšímá si této otázky faktické existence a vyvozuje již z pouhého znění § 2 odst. 1. stanov firmy »Glockenstahlwerke A. G.« v R., v nichž jest podnik této firmy označen jako provozování hutnických podniků každého druhu, obzvláště provozování oceláren, válcoven a kováren, že podnik v rozsahu udaném v páté rubrice známk. archu č. 10895 a 10899/Praha, totiž výroba a odbyt oceli a železa v tyčích, stříhacích nástrojů, kromě t. zv. »Solingenského zboží« jako nožů, nůžek, ostří, dále pil, pilníků, nástrojů pro truhláře, stav. dělníky, kováře a zámečníky, resp. výroba a odbyt oceli, železného a ocelového zboží jakož i nářadí nemůže existovati a že zboží, pro které jsou známky zapsány, nemůže pocházeti z podniku chranitelčina. Tyto konkluse jsou zřejmě nesprávný. I kdyby se připustilo, že podle stanov není firma »Glockenstahlwerke A. G.« oprávněna provozovati podnik v tom rozsahu, v jakém jest podnik označen ve známk. arších č. 10895 a 10899/Praha, není tím nijak vyvrácena možnost faktické existence podniku. Naopak platí právní domněnka, že podnik udaný ve známkovém archu skutečně existuje, pokud není prokázáno, že se fakticky neprovozuje. Protižaloba, opírající se pouze o ustanovení stanov, nevyvrací žádnými důvody řečené právní domněnky, nýbrž prostě předpokládá nemožnost existence podniku spolužalované strany, aniž se zabývá otázkou jeho faktického provozování. Ostatně i ze samého 2. odst. § 2 stanov firmy »Glockenstahlwerke A. G.«, ve kterém se praví, že společnost jest oprávněna zřizovati, nabývati, provozovati, pachtovati, propachtovati a zcizovati veškeré závody a obchody, sloužící k zřizování nebo podporování účelů udaných v 1. odst., jest zřejmé, že firma může právem provozovati podnik v rozsahu naznačeném ve známk. arších č. 10895 a 10899/Praha a sluší míti za to, že jej také skutečně provozuje. Stejně sluší míti za to, že zboží, pro které jsou zapsány známky č. 10895 a 10899/Praha, pochází z podniku, na němž tyto známky lpí, což vyplývá ze srovnání podniku, jak jest ve známk. arších precisován, se zbožím v téže rubrice vypočteným. Z řečeného pak jasně vyplývá, že protižaloba na výmaz známek č. 10895 a 10899/Praha jest zcela neodůvodněna.«
V dalším svém obsahu zabývá se nař. rozhodnutí otázkou tvrzené podobnosti mezi shora uvedenými známkami sporných stran a dochází k závěru, že známky st-lčiny vykazují pozdější prioritu než známky protistrany, že jsou zapsány pro stejný druh zboží jako známka poslednější č. 10895, dále že jsou si k záměně podobny a z tohoto důvodu nařídilo výmaz jich.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí obsahuje výroky dva: prvním z nich zamítá se protižaloba st-lky na výmaz známek protistrany č. 10895 a 10899/Praha, ve druhém vyhovuje se žalobě strany spolužalované na výmaz známek st-lčiných č. 4182 a 4328/Cheb pro klamavou jejich podobnost se známkou č. 10895/Praha.
Stížnost směřuje toliko proti výroku prvému, dovozujíc, že známky spolužalované strany č. 10895 a 10899/Praha, pokud jsou určeny pro podnik mající za předmět výrobu a odbyt nářadí a dále stříhací nástroje, pily, pilníky, nástroje pro truhláře, stav. dělníky, kováře a zámečníky, byly zapsány protiprávně, poněvadž spolužák strana takový podnik neprovozuje. Tento svůj nárok neopírá stížnost o žádný positivní předpis zákonný a nutno tudíž předem hledati normu, pod kterou by bylo možno výtku takto formulovanou subsumovati. V řízení adm. dovolávala se sice st-lka § 1 známk. zák., přes to však má nss za to, že sedes materiae nutno hledati v § 9 cit. zák. Předpis tento stanoví totiž ve své prvé větě, že známk. právo lpí na podniku, pro který známka jest určena. Z tohoto znění lze a contrario souditi, že právo známkové nemůže nejen existovati, nýbrž ani vzniknouti, jestliže podnik, pro který jest zámka určena, exstovati přestal neb vůbec nikdy neexistoval. Nebylo-li tudíž vůbec nikdy podniku, pro který známka byla určena, nelze býti na pochybách že značka zapsaná pro takový neexistující podnik by neměla žádného ani faktického ani právního substrátu jako známka ochranná a že by byla tudíž zapsána protiprávně. Jak z nař. rozhodnutí plyne, vycházel žal. úřad ze stejného právního názoru a odepřel vyhověti protižalobě st-lky z důvodu, že podnik zúčastněné strany, pro který jsou zapsány známky, o něž se jedná, existuje. Zabývaje se otázkou existence podniku, zaujal žal. úřad právní stanovisko, že s hlediska práva známk. jest rozhodno jedině, zdali podnik, pro který jest známka zapsána, existuje fakticky a že nepadá na váhu, zdali vedle toho existuje právně či protiprávně. Poněvadž pak faktická existence podniku spolužal. strany nebyla v řízení správním st-lkou popřena, vyslovil žal. úřad, že zápis do známk. rejstříku dostačí pro předpoklad, že podnik ten fakticky existuje.
V dalším obsahu nař. rozhodnutí snažil se pak žal. úřad nad to ještě dovoditi i právní existenci podniku spolužal. strany.
Stížnost výslovně připouští správnost východiska žal. úřadu, že totiž pro obor práva známk. jest rozhodná jedině faktická existence podniku, byť i protiprávní, namítá však, že žal. úřad nemohl se spokojiti při zkoumání této otázky pouhým zápisem do rejstříku známk., nýbrž že měl o ní konati šetření, ježto st-lka v řízení správním faktickou existenci podniku spolužal. strany, pro který jsou sporné známky zapsány, popřela a nabídla o správnosti tohoto tvrzení důkaz. Tato námitka stížnosti odporuje však obsahu správních spisů. Ve své protižalobě nepopírala totiž st-lka vůbec faktickou existenci podniku spolužal. strany, nýbrž, jak žal. úřad správně konstatoval, popírala toliko rozsah jeho právní existence, dovozujíc z obsahu stanov podniku spolužal. strany, že tato nemůže vyráběti zboží spornými známkami chráněné. Žal. úřad neměl tudíž důvodu, aby o otázce faktické existence tohoto podniku nějaké šetření konal a mohl se v té příčině se zřením na §§ 13 a 14 lit. c) známk. zák. právem opříti o zápis do známk. rejstříku, tvořící obsah správních spisů.
Jestliže však zůstává nepopřeno, že faktická, byť i protiprávní existence podniku může tvořiti substrát pro získání práva známk. a nebyla-li faktická existence podniku spolužal. strany, pro který byly sporné známky zapsány, v řízení správním st-lkou vzata v pochybnost, pak měl žal. úřad ve správních spisech podklad pro závěr, že podnik ten fakticky existuje, a nelze shledati, že postupoval proti zákonu neb formelně vadně, jestliže za tohoto stavu věci odepřel vyhověti protižalobě, domáhající se výmazu sporných známek jedině z důvodu, že podnik, pro který byly zapsány, neexistuje.
Když však otázka právní existence podniku chranitelova není podle názoru žal. úřadu, stížností nepopřeného, pro právo známkové relevantní, pak netřeba zkoumati, zdali žal. úřad otázku tu správně řešil a není proto nutno zabývati se výtkami stížnosti k této části nař. rozhodnutí se upínajícími.

Citace:

č. 7085. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 296-299.