Č. 7214.

Učitelstvo: * Zatímní učitel občanské školy nemůže ze zákona č. 306/1920 vyvozovati nárok, aby byl jmenován definitivním učitelem bez určení služebního místa ve vlastnosti učitele občanských škol.
(Nález ze dne 14. dubna 1928 č. 9373.)
Věc: Emil D. ve V. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran ustanovení definitivním učitelem občanské školy bez určení služebního místa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jsa def. učitelem na chlapecké škole obecné ve V., vzdal se, aby umožnil umístění přespočetných sil učitelských, resp. své vlastní, tohoto svého def. místa, což bylo vzato na vědomí výnosem zšr-y v Praze ze 14. října 1922. Již ode dne 24. srpna 1920 zastával místo zastupujícího učitele odborného na chlap, škole občanské ve V. a ode dne 30. června 1921 — maje zkoušky učitelské způsobilosti pro školy obecné ode dne 11. listopadu 1903 a pro školy občanské ode dne 17. listopadu 1911 — byl ustanoven za zatímního učitele odborného na chlap, škole občanské ve V.
Dne 29. října 1923 zažádal, aby byl jmenován definitivním na školách občanských bez určení služ. místa podle § 4 zák. č. 306/20. Zšr odepřela výnosem z 15. listopadu 1923 jmenovati st-le def. odborným učitelem bez určení místa po rozumu čl. II. zák. č. 306/20, ježto podle jejího oběžníku ze 13. dubna 1921 č. II-A 485 ai 1921 - 10007 bod I. posl. odst. nelze provésti jmenování odborných učitelů, ustanovených zatímně při školách občanských po jednoročním zatímním působení def. odbornými učiteli bez určení místa před vydáním pragmatiky pro učitelstvo škol obecných a občanských.
Nař. výnosem zamítlo min. škol. odvolání st-lovo jakožto bezdůvodné, a to s tímto odůvodněním: Ze slovného znění »def. učiteli bez určení služ. místa« v §§ech 1 a 2 zák. 306/1920 je zřejmo, že definitivum toto nemůže míti platnost pro určitou školu aneb snad určitou kategorii škol, nýbrž cílem zákona tu jest, aby po splnění určitých podmínek služební poměr st-lův stal trvalým, ale jen po stránce ryze osobní. Učitel takový nabývá nároku na postup, pensi, resp. odbytné, může býti propuštěn — a contr. učitele výpomocného — jen disciplinárně, aneb stalo-li se místo jeho přebytečným, dalších nároků však nemá. Zákon mluví tu stále výslovně o zkoušce způsobilosti pro školy obecné, stanoví platnost definitiva od počátku druhého roku služebního, resp. ode dne zkoušky způsobilosti pro obecné školy, z čehož rovněž plyne, že jde tu jen o stabilisaci služ. poměru učitelova vůbec a že nebylo pomýšleno na zvláštní definitiva další, na příklad na školách občanských; stejný význam přikládati sluší v souvislosti s tím, co uvedeno, ustanovení § 4, kde zák. 306/1920 mluví o jmenování učitelských osob definitivními bez určení místa se zpětnou platností ode dne, kdy vešlo v platnost jeiich zařádění do hodn. třídy podle zák. 274/1919, resp. zák. pozdějších. Pokud se odvolání dovolává ustanovení čl. III. cit. zák., míjí se i zde s účinkem, neboť v cit. předpisu zákonném zaručuje se toliko učitelkám všech kategorií stejné právní postavení jako učitelům, ovšem zase jen v rámci svrchu vytčeném.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — —
St-l uplatňoval nárok, aby byl jmenován def. učitelem bez určení služ. místa (§ 4 zák. 306/1920) výslovně v kategorii odborných učitelů občanských škol i s materielními výhodami, vytčenými v § 2 čl. I. zák. č. 251/22, a cítí se dotčeným ve svých právech tím, že úřad odmítl propůjčiti mu definitivu takovéto kvality.
Úřad spatřuje zákonný předpoklad pro své zamítavé vyřízení v tom, že podle jeho názoru zák. č. 306/1920 zná jen jediný druh jmenování def. učitelem bez určení služ. místa, a to bez přiznání kvality odborného učitele občanské školy, kdežto stížnost zaujímá stanovisko, že cit. zákon třeba vykládati tak, že má na zřeteli takové definitivum bez určení služ. místa, které pro učitele obecnoškolského se zkouškou způsobilosti pro školy obecné zjednává jmenovanému materielní postavení def. učitele obecnoškolského, pro odborné učitele školy občanské se zkouškou způsobilosti pro školy občanské materielní postavení def. učitele škol občanských. Vzhledem k tomu jest tu na sponu jedině otázka, zdali zák. 306/1920 zná či nezná takové jmenování def. učitelem bez určení služ. místa, které by jmenovanému zjednávalo postavení odborného učitele školy občanské, a kterého by se mohlo dostati st-li podle § 4 zák. 306/1920, zejména podle druhé věty tohoto §.
Nss má za to, že v tomto rozporu mínění jest správným názor, jejž zaujal úřad, neboť ze žádného předpisu zák. 306/1920, přihlížejíc k jasným jeho normám, nelze právem dovozovati, že by bylo přípustným jmenovati učitele def. bez určení místa se zvláštními materielními výhodami, přiznávanými jen oněm učitelům nár. škol, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské (svrchu cit. § 2 zák. 251/1922). Vycházíť ze čl. I. zák. 306/1920, jehož se stížnost především dovolává pro svůj názor, právě jen tolik, že cit. zák. přiznává učitelům na veř. školách obecných i občanských i mimo konkursní řízení nárok na jmenování definitivními, avšak jen v tom rozsahu, jak ustanovují dále následující předpisy tohoto zák. (»o čemž platí tento zákon«), a čl. II. v §§ 1, 2 a 4 mluví jedině o »jmenování def. učiteli bez určení služ. místa« s kvalifikační podmínkou, spočívající jedině ve vykonání zkoušky způsobilosti pro školy obecné, nepřiznávaje jiného definitiva učitelům se zkouškou způsobilosti pro školy občanské, která jest a byla i podle § 6 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. nezbytnou podmínkou materielního nadlepšení.
Zákon 306/1920 má tudíž na mysli toliko jediné definitivum bez určení služ. místa, a to definitivum požadující kvalifikaci učitele obecnoškolského a nevyhražujíícího pro vyšší kvalifikaci zvláštních výhod, zná tedy jen takové definitivum s materielní posicí učitele obecnoškolského, na kteréhožto definitiva propůjčení má stejně nárok učitel obecnoškolský jako učitel školy občanské třebas i s vyšší kvalifikací než učitel prvý. S tím v naprostém souhlase jsou i disposice čl. II., § 4, resp. čl. III. zák 306/1920, kterými se uvedený nárok přiznává učitelům, resp. učitelkám, ať jsou na školách obecných či občanských, i neplyne ani z těchto norem, jichž obsahu se stížnost dále dovolává, nic pro názor stížnosti.

Citace:

č. 7214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 563-565.