Č. 7396.

Vojenské věci: * Snížením daňových nedoplatků dle zák. č.. 235/24 nemění se základna pro vyměření rodičské taxy vojenské.
(Nález ze dne 4. září 1928 č. 22454.) Věc: Bernard W. v P. proti ministerstvu vnitra stran rodičské taxy.
Výrok: Stížnosti zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: Plat. rozkazem osp-é v P. z 20. prosince 1924 byla st-li spolu s jeho manželkou Barborou předepsána dle § 1. č. 3. vztažmo § 5. zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z. taxa rodičů za syna povinného voj. taxou na rok 1919 1732 Kč 50 h, plat. rozkazem ze 13. června 1925 pak na rok 1920 1882 Kč 50 h.
Odvolání z plat. rozkazu na rok 1919 bylo rozhodnutím zsp-é v Praze z 22. května 1925 zamítnuto, současně však upravena taxa rodičská na 876 Kč 50 h, ježto daň z příjmu za r. 1919 byla snížena na 2935 Kč. Další odvolání, vytýkající, že daň z příjmu dosud právoplatně předepsána nebyla a že st-l zažádal podle zák. č. 235/24 o odpis daní, bylo nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí 2. stolice zamítnuto a k vývodům rekursním podotknuto, že dle šetření u berní správy v P. snížením daně z příjmu na sazbu 2935 Kč byl předpis na rok 1919 definitivně upraven, jinak byly dle zák. č. 235/24 toliko veškeré nedoplatky daní přímých do konce r. 1923 sníženy na 10000 Kč. Poněvadž však při snížení nedoplatků daňových dle tohoto zák. přichází v úvahu jen celkový nedoplatek bez ohledu na výši a druh daně, nemá toto mimořádné snížení vlivu na voj. taxu.
Odvolání podanému z plat. rozkazu na rok 1920 nebylo výměrem zsp-é z 27. dubna 1926 vyhověno na základě čl. 5. bodu 4. min. nař. z 19. srpna 1907 č. 211 ř. z., podíle něhož nelze prozatím přihlížeti k podané žádosti za odpis předepsané daně z příjmu ve smyslu zák. č. 235/24, ježto bude-li daň z příjmu, vzatá za základ pro vyměřování voj. taxy za rok 1920 odepsána, bude odepsána, resp. vrácena z moci úřední a bez zakročení strany i příslušná taxa, ježto však podle sdělení berní správy byla daň z příjmu, na rok 1920 v částce 6449 Kč st-li předepsaná, k odvolání snížena na 3852 Kč. upravuje se rodičovská taxa na rok 1920 na 1146 Kč. Další odvolání bylo dalším nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž dle šetření u berní správy nebyla pro rok 1920 daň z příjmu odepsána, nýbrž toliko snížena, na kterouž okolnost zsp vzala z moci úřední náležitý zřetel.
O stížnostech nss uvážil:
Obě stížnosti zastávají názor, že v případě, když na základě zák. č. 235/24 byly nedoplatky přímých daní dlužných za minulá léta až včetně 1923 sníženy nebo prominuty, má toto snížení nebo prominutí vliv i na předepsání rodičské taxy, jejíž základem jest právě dotyčná daň. St-li byly nedoplatky sníženy ze 160000 Kč na 10000 Kč, pročež nelze za základ bráti daň za r. 1919 a 1920 skutečně předepsanou, resp. v řízení odvolacím upravenou, nýbrž daň vzhledem k celkovému snížení nedoplatků pro tyto roky poměrně sníženou. Žal. úřad naproti tomu stojí na stanovisku, že mimořádné snížení dle cit. zák. nemá vlivu na vojenskou taxu. — Nss nemohl stížnostem dáti za pravdu. Dle § 5. bodu 4. zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z. vyměřuje se rodičská taxa polovicí obnosu, který by z příjmů rodičů dle předpisů § 3. b. 4. na voj. taxu náhradní vypadal. Dle § 3. b. 2. jest pro vyměření voj. taxy náhradní vždy onen příjem rozhodným, který sloužil za základ vyměření osobní daně z příjmu osoby taxou povinné v roce taxe podrobeném; příjem tento jest každoročně zjistiti z osobní daně z příjmu povinnému předepsané a berními úřady oznámené. — Ustanovení tato nenechávají pochybnosti o tom, že základem pro vyměření voj. taxy jest daň z příjmu poplatníku předepsána; z tohoto stanoviska vycházejí i obě stížnosti, které nevznášejí také námitek toho obsahu, že by vyměření taxy neodpovídalo obnosu daně z příjmu, jak byl v řízení odvolacím definitivně a pravoplatně upraven, nýbrž dovolávají se pouze změny nastalé následkem snížení daňových nedoplatků za léta 1919 a 1920 dle zák. č. 235/24. Zákon tento povoluje v § 1. v určitých výjimečných případech snížení nedoplatků přímých daní, dlužných za minulá léta až včetně 1923 — předpokládá tudíž pravoplatné vyměření těchto daní — a ustanovuje v § 4., že změna ve výši nedoplatků přímých daní má v zápětí také změnu všech přirážek k nim vybíraných. Že voj. taxu nelze subsumovati pod pojem přirážek (scilicet přirážek obecních vzhledem k § 3), jest samozřejmo; dále plyne z § 1, že povoleným snížením se nemění nikterak pro praeterito výše daně za ten který rok předepsané, nýbrž že snížení se týká pouze nedoplatků, tedy obnosů pravoplatně předepsaných, avšak poplatníkem částečně neb v celku dosud dlužných. Důsledkem toho se pouhým prominutím nedoplatků nemění také základna pro vyměření voj. taxy, nýbrž povoluje se tím pouze částečná neb celková úleva v placení předepsané daně, aniž by se však úleva ta týkala i právní existence daňové povinnosti jako takové, jinými slovy pravoplatným předpisem daně z příjmu založená daňová povinnost zůstává nedotčena, prominuty jsou z části neb v celku pouze důsledky této povinnosti, zračící se v placení vyměřené daně, čímž jest, když zákon stran voj. taxy žádného positivního ustanovení neobsahuje, každý vliv takového snížení nedoplatků přímých daní na vyměření voj. taxy vyloučen, když, jak dovozeno, základna voj. taxy takovým opatřením se nikterak nemění.
Stížnosti samy uznávají, že ze zák. č. 235/24 nelze přímo tvrzený nárok dovozovati, vyslovují však požadavek, aby ustanovení § 4 jednajícího o změně přirážek k daním přímým vybíraných, bylo analogicky užito i na případ vyměření voj. taxy.
Nehledě ani k otázce, zda analogie jest vůbec v právu správním přípustnou, nepřipouští striktní znění zák. č. 235/24 nejmenší pochybnosti o tom, že snížení nedoplatků přímých daní má jeviti pouze určité důsledky stran přirážek k nim vybíraných a vylučuje již toto znění jakékoliv analogické rozšíření úlevy tam poskytnuté na obory jiné. Nějakého úmyslu zákonodárce, v zákoně neprojeveného a jasně projevenému úmyslu přímo odporujícího nelze se dovolávati. Úvahy ekvity při rozhodování před tímto tribunálem, který zkoumá jen zákonitost nař. rozhodnutí, nepřicházejí pak vůbec v úvahu.

Citace:

č. 7396. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 910-912.