Čís. 10043.

Stačí, byl-li spis dán na poštu (§ 89 org. zák.) v době, kdy ještě mohl býti opatřen poštovním razítkem z téhož dne. Není předpisu, že zásilka musí býti podána »odporučeně« a přímo u poštovního úřadu, stačí, byla-li vložena do poštovní schránky.
(Rozh. ze dne 26. června 1930, R I 438/30). Soud prvé stolice odmítl odpor žalovaného proti upomínacímu platebnímu rozkazu pro opožděnost. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by dále jednal.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předeslati jest, že rekursní soud podle doslovu svého usneseni zrušil usnesení prvního soudu a nařídil mu, by dále jednal, ale že ve skutečnosti nejde o zrušení, nýbrž o změnu usnesení prvního soudu, jenž nemá již jednati a znova rozhodovati o otázce včasnosti odporu, nýbrž ve věci Samé. Nedopadá tu tudíž předpis § 527 odst. 2 cřs. a dovolací rekurs jest připustný, ale není oprávněný. Čtrnáctidenní lhůta k odporu proti platebnímu rozkazu (§ 6 čís. 3 zákona ze dne 27. dubna 1873, čís. 67 ř. zák. v doslovu čl. XXVIII uv. zák. k civ. ř. a čl. III čís. 1 zákona ze dne 1. dubna 1921 čís. 161 Sb. z. a n.) uplynula dnem 27. března 1930. Rekursní soud zjistil výpovědi svědkyně, že tohoto dne bylo podání s odporem vloženo do poštovní schránky před čtvrtou hodinou odpolední a zjistil zprávou prvního soudu, že se schránka vybírá o čtvrté hodině odpolední. Z těchto skutečností správně rekursni soud usoudil, že podání bylo dáno na poštu v době, kdy ještě mohlo býti opatřeno poštovním razítkem z téhož dne a nikoliv teprve z příštího dne, jak se stalo (§ 89 org. zák. a k tomu judikát dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni čís. 143, uveřejněný pod čís. 97 úř. sb. a rozhodnutí čís. 2477 a 3514 sb. n. s.). Není předpisu, že zásilka musí býti podána »odporučeně« a přímo u poštovního úřadu. Stačí, byla-li vložena do poštovní schránky, kterou poštovní úřad k tomu cíli na domě upevnil a ze které si sám zásilky vybírá, jen když se to stalo v takové době, že podle zařízení dotyčného poštovního úřadu zásilky ještě téhož dne se mají vybrati a poštovním razítkem opatřiti (srov. také již rozhodnutí dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni čís. 5562 Gl. U. n. ř.).

Citace:

Čís. 10043.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 168-169.