Čís. 10144.

Předmětem sporu při žalobě podle § 258 ex. ř. není zástavní právo žalovaného, nýbrž určení přednostního zástavního práva žalobcova. Pro ocenění předmětu sporu přichází tu v úvahu ustanovení § 57 j. n.
(Rozh. ze dne 18. září 1930, R I 558/30).
Žalující firma uplatňovala proti několika žalovaným přednostní exekuční zástavní právo pro pohledávku 100.000 Kč. Jedním ze žalovaných byl Edmund P., jehož exekučně vymáhaná pohledávka činila na jistině jen 287 Kč 52 h. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně pokud se týkalo sporu proti Edmundu P-ovi Důvody: Žalobou, o niž tu jde, uplatňuje žalující strana přednostní právo zástavní pro svou pohledávku 100.000 Kč za firmou na zabavených věcech před exekučními právy zástavními nabytými na těchto věcech pro pohledávky žalovaných. Má tudíž ve skutečnosti žaloba za předmět exekuční práva zástavní žalovaných stran k zabaveným věcem, ohledně nichž domáhá se žalující strana uznání přednostního a uspokojovacího práva před exekučními právy žalovaných stran a důsledkem toho vlastně uznání bezúčinnosti těchto práv proti jejímu přednostnímu právu zástavnímu. Má tudíž rozepře, o niž tu jde, v podstatě za předmět exekuční práva zástavní žalovaných stran a jest proto pro ocenění předmětu sporu rozhodnou výše vymáhaných pohledávek žalovaných stran ve smyslu § 57 j. n., nikoli však 5.000 Kč, na něž si žalující strana předmět sporu ocenila. Ježto vymáhaná pohledávka žalované firmy Edmund P. činí podle exekučních spisů na jistině jen 287 Kč 52 h, tudíž nepřevyšuje 300 Kč, jest, pokud se týče sporu žalující strany proti žalované firmě Edmund P. hodnotou předmětu sporu 287 Kč 52 h. Jde proto o věc nepatrnou a jest odvolání, pokud se týká sporu žalující strany proti firmě Edmund P., ježto neuplatňuje žádný z důvodů zmatečnosti podle § 477 čís. 1—7 c. ř. s., ve smyslu § 501 a § 471 čís. 2 c. ř. s. nepřípustné a bylo je proto ve smyslu §§ 471 čís. 2 a 473 c. ř. s. jako takové v neveřejném sedění odmítnouti.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum že se odvoláni týkající se žalovaného Edmunda P-a přijímá k soudu a odvolacímu soudu se ukládá, by o něm rozhodl.
Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávněnost. Předmětem sporu není zástavní právo žalovaného Edmunda P-a, jemuž stěžovatelka nemůže ani odporovati podle § 258 ex. ř., nýbrž určení přednostního zástavního práva stěžovatelky. Pro ocenění předmětu sporu přichází tedy v úvahu ustanovení § 57 j. n., podle něhož jest rozhodná výše pohledávky nebo, má-li zástava hodnotu menší, její hodnota. Pohledávka stěžovatelky jest 100.000 Kč a poněvadž, jak vyplývá z exekučních spisů, hodnota zástavy jest menší, jest rozhodná její hodnota. Tato však převyšuje 300 Kč a nelze proto tvrditi, že jde o věc nepatrnou. Odvolání stěžovatelky jest tedy přípustné také pokud se týče žalovaného Edmunda P-a a bylo proto uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 10144. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 356-357.