Čís. 10340.

Plnění vyživovací a zaopatřovací povinnosti nemanželského otce může podle okolností případu záležeti i v poskytování potřebného nákladu na vysokoškolská studia.
Způsobilost k samostatné výživě nemanželského dítěte nenastává za všech okolností již dosažením určitého stáří, kdy si snad může nezletilec zaopatřiti nejnutnější výživu nejjednodušší prací.
Pro vznik a pro trvání vyživovací povinnosti nemanželského otce není rozhodné, zda nezletilé dítě má i vlastní jmění, pokud výnos tohoto jmění nestačí k úhradě nákladů na výživu a výchovu nezletilcovu. Zásada § 150 obč. zák. platí i pro nemanželské děti.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1930, R II 411/30.)
Nemanželský otec byl uznán právoplatně povinným platit! dítěti měsíčně 100 Kč. Návrh dítěte na zvýšení výživného jakož i návrh nemanželského otce na zjištění zániku jeho vyživovací povinnosti oba nižší soudy zamítly. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu dítěte a zvýšil vyživovací povinnost nemanželského otce na 250 Kč měsíčně; dovolací rekurs nemanželského otce. poukázal na toto rozhodnutí.
Důvody:
Souhlasná usnesení nižších soudů ve věcech nesporných lze měniti neb zrušiti jen za předpokladů § 6 nesp. říz., totiž v případě zmatečnosti nebo, byl-li zřejmě porušen zákon neb příčí-li se usnesení spisům. V souzeném případě byl napadeným usnesením, pokud zamítá návrh poručníka na zvýšení výživného, zřejmě porušen zákon v ustanovení § 166 obč. zák., což stěžovatel, nezletilý Emil S., právem vytýká. Rekursní soud, jakož i soud prvé stolice vycházejí z právního názoru, že nezletilý nemá nárok na zvýšení výživného, protože jest již 19 roků stár a tedy alespoň částečně výdělku schopný, majetkové poměry otcovy se nezlepšily a podle výkladu § 166 obč. zák. vysokoškolské studium, přesahujíc pojem vychování, má za účel již zaopatření dítěte, na což nemá nárok. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Podle jasného doslovu § 166 obč. zák. má nemanželské dítě právo, žádati na svých rodičích kromě jiného též zaopatření odpovídající jejich mohoucnosti. Plnění této zaopatřovací povinnosti může podle okolností případu záležeti i v poskytování potřebného nákladu na vysokoškolská studia. Mimo to však nelze v souzeném případě ani říci, že nezl. Emil S. již dosáhl způsobilosti, samostatně se živiti. Způsobilost k samostatné výživě nemanželského dítěte nenastává za všech okolností již dosažením určitého stáří, kdy nezletilec si může snad zaopatřiti nejnutnější výživu nejjednodušší prací, neboť i nemanželské dítě má nárok na to, by bylo vychováno k povolání, které odpovídá jednak jeho nadání a schopnostem, jednak jmění matky a nemanželského otce. Děla-li se dosavadní výchova nezletilce určitým směrem, studiemi, nemůže mu nemanželský otec odpírati výživné z důvodu, že již dosáhl věku, ve kterém mohl by se jinak již samostatně živiti. Z toho plyne, že i pouhý vyživovací nárok nemanželského dítěte může podle okolností případů, zejména za přiměřených hmotných poměrů nemanželských rodičů, záležeti i v poskytování potřebného nákladu na vysokoškolská studia. V souzeném případě vystudoval nezletilý Emil S. s úspěchem reální školu a, jak ze spisů vychází na jevo, zamýšlí vystudovati i vysokou školu technickou, by se mohl státi profesorem kreslení na středních školách. Chce tudíž dosíci postavení, jehož cíl není nikterak nedosažitelný, nedozírný a nejistý, jak se snaží nemanželský otec dovoditi, maje za to, že nezletilec má úmysl, státi se malířem, umělcem. Jak z úspěchu na střední škole zřejmo, má nezletilec nadání, schopnost i vůli, dosíci k svému zaopatření postavení profesora na střední škole. S tím souhlasí i poručenstvo, jež, nejsouc vázáno přáními nemanželského otce, jest oprávněno (§§ 148, 216 obč. zák.), by v mezích platební mohoucnosti rodičů nezletilce určilo jeho povolání. Má proto nezletilý stěžovatel i z důvodu slušné výchovy i z důvodu slušného zaopatření nárok, by jeho rodiče, pokud se týče jeho nemanželský otec, přispívali na potřeby jeho vysokoškolských studií. Majetkové poměry nemanželského otce nebrání žádanému plnění tohoto nároku nezletilcova, neboť nelze podle výsledků konaného šetření, i když se béře zřetel na vlastní jeho přednes o neutěšeností jeho poměrů, o tom pochybovati, že jako obvodní lékař, byť i měl jen venkovskou praksi, má z ní přiměřené příjmy, mimo to bydlí — jak je nesporné — ve vlastní budově a má i vlastní polnosti, kteréžto nemovitosti, přihlíží-li se k vysoké půjčce poskytnuté na ně sirotčí pokladnou, mají zajisté cenu, která při posuzování celkové platební povinností nemanželského otce nemůže zůstati nepovšimnutá. Ostatně nejde o to, by platil celý náklad na vysokoškolská studia svého nemanželského dítěte, nýbrž by na ně přispíval jen 250 Kč, což zajisté na úhradu pobytu v místě vysoké školy ani zdaleka nepostačuje, jest tedy nemanželský otec s to a proto také povinen, k výživě nemanželského dítka i po dobu jeho vysokoškolských studií přispívati alespoň touto částkou. Jeho námitka, že se jeho majetkové poměry nijak nezměnily, zejména nezlepšily tak, by bylo odůvodněno zvýšení dosavadního výživného, není závažná, any se změnily potřeby nezletilce, který jest nyní nucen, za účelem studií na technice, bydleti a se stravovati mimo svůj domov, v Praze. Další námitka nemanželského otce, že jeho vyživovací povinnost zanikla i proto, že nemanželské dítě má vlastní majetek, vklad 10000 Kč, jest lichá proto, že pro vznik a trvání povinnosti nemanželského otce, platiti výživné, není okolnost, zda nezletilý má i vlastní jmění, rozhodna, pokud výnos tohoto jmění nestačí k úhradě nákladů na výživu a na výchovu nezletilcovu, protože i pro nemanželské dítě platí zásada § 150 obč. zák., podle níž náklady na výchovu se mají uhrazovati jen z výnosu jeho majetku, pokud na to stačí, kdežto ostatní musí uhrazovati nemanželský otec (sr. rozh. č. 4196 sb. n. s.) a protože nemůže býti pochyby, že roční výnos z 10000 Kč ani z daleka nestačí, by náklady na vysokoškolská studia uhradil do té míry, že by vyživovacích příspěvků nemanželského otce nebylo již nezbytně třeba.

Citace:

č. 10340. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 755-757.