Čís. 10261.

Jen ředitelství státních drah jsou oprávněna rozhodovati o jednotlivých otázkách a výhradách, týkajících se smluv o dodávkách potřebného stavebního a provozního materiálu; nemohou tak činiti odbory pro udržování dráhy. Učinil-li dodavatel proti přednostům těchto odborů výhradu dodatečného súčtování dané z obratu, jest míti za to, že se vzdal mlčky daně z obratu. Nelze srovnati s potřebami obchodního života (s požadavkem poctivosti a víry), by prodatel teprve po drahné době uplatňoval nárok na daň z obratu.
(Rozh. ze dne 24. října 1930, Rv II 689/29.)
Žalobce domáhal se na československém státu zaplacení daně z obratu z dodávek pražců pro státní dráhy. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), napadá dovolatel, jak z dovolání zřejmo, rozsudek odvolacího soudu jen potud, pokud nebylo vyhověno jeho žalobě o zaplaceni 59.728 Kč 98 h, pokud mu totiž nebylo přiznáno 1% daně z obratu z dodávek ze smlouvy ze dne 18. července 1921 v částce 21.228 Kč 19 h a druhé procento daně z obratu z dodávek ze smlouvy ze dne 2. listopadu 1921 v částce 38.500 Kč. Pokud jde o 21.228 Kč, jest nesporno, že jde o dodávky na splnění smlouvy ze dne 18. července 1921, prováděné po 30. září 1927. Jest dále nesporno, že podle řečených smluv neměl žalobce zasílati účty za dodané dříví ředitelství státních drah v Brně, s nímž smlouvy uzavřel, nýbrž jednotlivým odborům pro udržování dráhý, pro něž zakoupené pražce byly určeny, ai že žalobce při dodávkách na splnění smlouvy ze dne 18. července 1921 neúčtoval v účtech nyní požadované jedno procento daně z obratu vůbec a při dodávkách na splnění smlouvy z 2. listopadu 1921 že účtovali v účtech jen 1% daně z obratu. Žalobce tvrdí, že v účtech neúčtoval jedno procento proto, že přednostové jednotlivých odborů pro udržování dráhy, jimž se měly podle kupních smluv účty předati, nepřijali účty s účtovaným nyní 1% daně z obratu při dodávkách ze smlouvy ze dne 18. července 1921 a účtů s účtovanými 2% daně z obratu při dodávkách ze smlouvy ze dne 2. listopadu 1921, takže byl nucen předati jim nové účty, které neobsahovaly při dodávkách ze smlouvy ze dne 18. července 1921 vůbec daň z obratu a při dodávkách ze smlouvy ze dne 2. listopadu 1921 jen 1% daně z obratu, že si však ve všech těchto případech vyhradil, že daň z obratu bude účtovati zvláště. Odvolací soud zjistil, že si žalobce skutečně vyhradil ústně v několika případech u přednostů odborů pro udržování dráhy v Chustu, v Užhorodě, v Berehově a v Mukgčevě, že daň bude účtovati zvláště, když úředníci nepřijali před tím účty, v nichž účtováno bylo 1%, pokud se týče 2% daně z obratu. Než okolnost ta jest v souzeném případě bez významu. Smlouvy kupní byly uzavřeny ředitelstvím státních drah v Brně. Podle §§16 a 17 čís. 23 org. statutu pro železniční správu ze dne 19. ledna, 1896, čís. 16 ř. zák. jsou jen ředitelství státfiích drah oprávněna uzavíráti smlouvy o dodávkách potřebného stavebního a provozního materiálu. Z toho plyne, že také jen ředitelství státních drah bylo oprávněno rozhodovati o otázkách a výhradách těchto smluv se týkajících a že tak nemohly činiti jednotlivé odbory pro udržování dráhy. Učinil-li si proto žalobce při jednotlivých dodávkách, když mu jednotlivými odbory pro udržování dráhy nebyly převzaty účty, obsahující: daň z obratu, výhradu dodatečného jejího účtování proti přednostům těchtb odborů, tedy jest okolnost ta bez významu a nemůže proti žalované straně jeviti právní účinky. Rozhodným jest, že v nových účtech nebyla uvedena sporná daň z obratu a že žalobce kupní cenu v těchto účtech bez sporné daně z obratu účtovanou přijal bez námitek. Ježto každý projev jest posuzovati podle toho, jak se navenek jeví a jak druhou stranou musí býti pojímán, nelze toto chování žalobcovo rozumně vykládati jinak a nemohlo žalovanou stranou také ani býti pojímáno jinak, než tak, že se žalobce vzdal nároku na daň z obratu mlčky (§ 863 obč. zák.), v souzeném případě tím spíše, ano přesunutí daně z obratu na kupitele jest podle § 12 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n. jen fakultativní. Nelze, jak správně uvádí odvolací soud, srovnati s potřebami obchodního života, pokud se týče s požadavkem poctivosti a víry, by prodatel teprve po drahné: době nárok na daň z obratu uplatňoval, jak to činí žalobce, který, ač se poslední dodávka ze smluv stala 22. listopadu 1922, podal žalobu o zaplacení sporné daně z obratu teprve 6. března 1924. Že žalobce před podáním žaloby alespoň dodatečně vyúčtoval daňový rozdíl ředitelství státních drah, jakž vyžaduje § 12 cit. zák., žalobce ani netvrdil. Nepřísluší tudíž žalobci podle toho, co uvedeno, nárok na zažalovanou daň z obratu a byla žaloba právem nižšími soudy zamítnuta.

Citace:

č. 10261. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 600-602.