Čís. 10037.

Byla-li předl válkou pronajata část pozemku, na níž si nájemce postavil fotografický atelier, s tím, že po skončení nájmu bude pronají- matel oprávněn; převzíti od nájemce atelier za určitou tehdy ujednanou cenu, nebyl nájemce po skončení nájemní doby oprávněn požadovati od pronajímatele za převzetí atelieru vyšší úplatu vzhledem k změněným měnovým poměrům.
(Rozh. ze dne 25. června 1930, Rv II 713/29).
Roku 1907 pronajal žalovaný žalobci na dobu dvaceti let část zahrady. Za první rok ujednáno nájemné 100 K, za ostatní léta 168 K ročně. Do smlouvy bylo pojato ustanoveni, že žalovaný bude oprávněn odkoupiti od žalobce za 1920 K atelier, postavený žalobcem v, najaté zahradě. Po projiti nájemni doby domáhal se žalovaný vyklizeni atelieru a nabizel zaň žalobci 1920 Kč. Ježto se žalobce zdráhal tento peniz přijati vzhledem k nynější vyšší ceně atelieru, již udával na 18823 Kč, složil žalovaný 1920 Kč na soudě. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném zaplaceni 18823 Kč proti odevzdáni atelieru. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Výslechem soudních znalců stavitelů jest sice zjištěno, že náklady na zbudování atelieru činily svého času asi 2283 K 68 h, kdežto nynější jeho cena jest 13700 Kč. Avšak závazek žalované strany ze smlouvy byl v nájemni smlouvě předem pevně ujednán, podle doslovu odstavec VI. zřejmě v zájmu sama žalobce tak, by neutrpěl, vynaloživ na pořízeni atelieru náklady v ceně smluvními stranami na 1920 Kč tehdy dohodnuté, újmy, až po uplynutí smluvní doby majitelce pozemku atelier přenechá. Podle § 6 zákona ze dne 10. dubna 1919 čís. 187 sb. z. a n. plni se závazky, znějící na koruny rakousko-uherské měny, které jsou splatné v oblasti Čs. státu, v korunách československých, při čemž se počítá 1 Kč za 1 K rakousko-uherskou. V souzeném případě jde o takovýto závazek a nemůže si tudíž žalobce činiti nárok na valorisaci své pohledávky co do výše předem přesně ujednané. Že žalovaný podle souhlasného udáni stran požaduje za pronájem atelieru nyni měsíčně 500 Kč, což dřívější celoročni pacht několikeronásobně převyšuje, vysvětluje se nynějšími změněnými drahotními poměry, za nichž k nové nájemní smlouvě má dojíti, neděje se to však ke škodě žalobcově, který po celou smluvni dobu přes to, že se již za války poměry značně změnily, atelieru užíval za předem ujednanou nízkou cenu. Nabyl-li svého času žalobcem poměrně levně zbudovaný atelier mezitím ceny, o které smluvní strany při uzavíráni smlouvy neměly tušení, stalo se to pouhou náhodou, jejíž příznivé nebo nepříznivé následky nese podle § 1311 obč. zák. vždy ten, v jehož jmění se náhoda stala. Platnost smlouvy ze dne 18. listopadu 1907 nutno posuzovati podle doby jejího uzavření a podle tehdejších poměrů. Nelze zajisté tvrditi, že se tato smlouva příčila dobrým mravům, a že v důsledku toho jest snad neplatná. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Není tu nesprávného právního posouzení zjištěných skutečností. Právem soud prvé stolice poukazuje k zákonu ze dne 10. dubna 1919 čís. 187 sb. z. a n., který valorisaci nezavádí a nepřipouští. Nelze souhlasiti ani s dalším názorem odvolatelovým, že jest žalovaný obohacen anebo že jeho nárok, by mu byl atelier přenechán za smluvně stanovenou cenu, odporuje dobrým mravům. Žalovanému se v podstatě dostane toho, nač podle smlouvy má nárok, a soud první stolice správně dovozuje, že se tak neděje na úkor žalobcův. Žalobce nemůže žádati, by na jeho závazky položeno bylo jiné měřítko než na jeho nároky, a marně poukazuje k tomu, že nájemné platil jen za používání zahradní plochy a že proto , od něho zvýšení nájemného pro změněné poměry požadováno býti nemohlo, an sám připouští, že účinek poměrů vyvolaných válkou byl všeobecný. Zůstal-li tedy při nezvýšeném nájemném po celou dobu nájemného poměru, nemůže právem z důvodu mravnosti žádati zvýšení na pořizovací náklady, které učinil před válkou ve staré měně. Nemůže tu tedy býti řeči o nemožnosti plnění ve smyslu § 1447 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce, neboť hledíc k § 6 zákona čís. 187/19 nemohl jinak než zamítnouti žalobu. Podle nájemní smlouvy šlo o závazek znějící na koruny rakousko-uherské měny splatné v oblasti československého státu. Toto zákonné ustanovení nedovoluje výjimku, pokud nebyla stanovena výslovně zvláštními předpisy, jak tomu bylo při poměrech pachtovních, při cenách elektrické energie a plynu a j. Těchto zvláštních předpisů nelze užíti ani obdobně na sporný závazek. Vývody dovolatelovy co do nájemného nyní požadovaného byly vyřízeny správně nižšími soudy a stačí poukaz na příslušné důvody obou rozsudků.

Citace:

Čís. 10037.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 161-163.