Čís. 10255.

Na státu lze se domáhati pořadem práva náhrady škody, jež byla způsobena vojenským povozem.
(Rozh. ze dne 24. října 1930, R I 506/30).
Žalující firma domáhala se na československém státu náhrady škody způsobené vojenským povozem na nákladním automobilu žalobkyně. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Nesporno jest mezi stranami, že vojenský povoz řízený vojínem jel obstarati nákup a na poštu a byl tedy ve výkonu služby. Soud vzhledem k tomuto nespornému zjištění má za to, že pořad práva pro žalobu, o niž tu jde, jest,vyloučen. Podle § 1 j. n. vykonávají soudy soudní právomoc v občanských věcech právních. V souzeném případě však nemůže jiti na straně žalovaného eráru o věc soukromoprávní, neboť jest nesporno, že povozu řízeného vojínem a vojenskými koňmi taženého bylo použito ve službě k obstarání nákupu a pošty pro vojenské těleso. V takovém případě t. j. pro výkon služby nemá však vojenský erár zodpovědnost podle §§ 1315 a 1320 obč. zák., kterýchžto zákonných ustanovení se žalující strana k odůvodnění svého žalobního nároku zřejmě a jediné dovolává. Nelze tedy posuzovati závazek žalované strany podle občanského zákona a jest proto pořad práva k jeho uplatňování vyloučen. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Žalobkyně domáhá se na čsl. eráru náhrady škody způsobené vojenským povozem na nákladním automobilu patřícím straně žalující. V § 1338 obč. zák. stanovena jest zásada, že právo na náhradu škody jest zpravidla jako každé jiné právo soukromé, uplatniti na řádném soudu. Zásada ta platí i proti státu. Výjimku lze připustiti jen, když se náhradní nárok odvozuje ze škody, kterou způsobil stát, pokud se týče jeho orgány vykonávajíce výsostní práva státu, když jde o vztah jednotlivce ke státu jako ke svazu veřejnoprávnímu, po případě o poměr zaměstnance k zaměstnavateli. Že žalobkyně neuplatňuje takovýto nárok, plyne zcela zřejmě z obsahu žaloby, kde se tvrdí, že vojenský povoz narazil na nákladní automobil patřící žalobkyní a na ulici stojící následkem toho, že se koně v povozu zapřažené splašily, a že tím byla žalobkyní způsobena škoda. Jde o ryze soukromoprávní nárok, a jest úplně nerozhodno, že povoz jel u výkonu služby, k obstarání nákupu, neboť tím nevstoupil nikterak ve veřejný poměr s poškozeným. Zůstává proto při pravidle § 1338 obč. zák., takže námitka nepřípustnosti pořadu práva jest bezdůvodnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V souzeném případě nevystupuje žalující strana proti žalované straně jako podřízený člen k nadřízenému svazu, který ve veřejném zájmu pro svého příslušníka koná neb má konati povinnost zákonem mu uloženou, nýbrž obě strany vystupují tu jako rovnoprávné (koordinované) podměty právního poměru, takže zažalovaný nárok na náhradu škody netkví v právu veřejném, nýbrž v soukromém, jest tedy zažalovaný nárok podle své povahy nárokem soukromoprávním, na nějž se vztahují předpisy 30. hlavy obč. zák. O takovémto nároku rozhodují podle § 1338 obč. zák. zpravidla řádné soudy. Z této zásady nastává výjimka potud, pokud výslovná specielní positivní zákonná norma přikazuje rozhodováni o určitých náhradních nárocích tohoto druhu do příslušnosti úřadů správních nebo jiných orgánů. V souzeném případě nejde však o takovouto výjimku. Poněvadž jde o nárok soukromoprávní, nepřichází vůbec v úvahu výlučná příslušnost krajského soudu civilního v Praze podle zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 4 sb. z. a n. ježto tudíž v souzeném případě jest přípustným pořad práva, byla rekursním soudem právem zamítnuta námitka nepřípustnosti pořadu práva.

Citace:

č. 10255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 587-588.