Čís. 10096.

Exekuce na přidělený pozemek.
Nebyla-li ještě odevzdána nemovitost přídělci definitivně, nelze na ni vůbec vésti exekuci, tudíž ani vnucenou správou.
Byl-li příděl již definitivní a nebyl-li nedílem, nutno vyčkati, jaká omezení dá Státní pozemkový úřad do knih zapsati.
Byl-li příděl již definitivní a šlo o nedíl, jest k povolení vnuceně správy třeba svolení Státního pozemkověho úřadu, když dobývaná pohledávka na nedílu ještě nevázne; svolení se však nevyžaduje, vázne-li dobývaná pohledávka na nedílu ať dobrovolným ať exekučním zástavním právem nebo jinak, předpokládajíc, že se zavazení stalo se svolením Státního pozemkového úřadu.
(Rozh. ze dne 28. srpna 1930, R I 654/30).
Soud prvé stolice povolil exekuci vnucenou správou přidělené nemovitosti, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Usnesení prvého soudu, jímž byla vymáhající straně povolena exekuce vnucenou správou statku N. k zajištění pohledávání 363000 Kč s přísl., jest napadáno z důvodu nesprávného posouzení právního i stranou povinnou, i Státním pozemkovým úřadem. Oba spatřují je v tom, že nebylo šetřeno zákona čís. 81/20 o pozemkové reformě (zákona přídělového), ana exekuce byla povolena bez souhlasu Státního pozemkového úřadu. Tomuto rekursnímu důvodu nelze upříti oprávnění, neboť statek N. podléhá záboru ve smyslu zákona ze dne 9. listopadu 1918 čís. 32 sb. z. a n. a jest proto jeho zabavení a zatížení bez souhlasu Státního pozemkového úřadu nepřípustné. Bylo věcí vymáhající strany, by se, činíc návrh na povolení exekuce, souhlasem Státního pozemkového úřadu vykázala, což neučinila.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže se sice uváděti, jak činí rekursní soud, že statek N., o jehož vnucenou správu jde, podléhá záboru podle zákona ze dne 9. listopadu 1918 čís. 32 sb. z. a n., ježto tento zákon byl již zrušen. Nicméně není sporné, že záboru podléhá, neboť to stěžovatel, vymáhající věřitel, sám v dovolací stížnosti nade vší pochybu vtomně doznává. Podléhá-li však záboru, je zabrán podle zákona záborového ze dne 16. dubna 1919 čís. 215 sb. z. a n. a poněvadž, jak Státní pozemkový úřad ve své stížnosti tvrdil a vymáhající věřitel v dovolací stížnosti opětně vtomně doznává neb aspoň nepopírá, jde o přidělenou nemovitost, která, jak Státní pozemkový úřad praví, má býti podrobena řádu nedílovému, jde tu o otázku, zda na nedíl, pokud se týče na nemovitost přídělci již odevzdanou, avšak ještě ne definitivně a tudíž přídělcem do vlastnictví ještě nenabytou, možno vésti exekuci vnucenou správou. Není-li nemovitost ještě odevzdána přídělci definitivně, a tak by tomu bylo podle obsahu stížnosti Státního pozemkového úřadu, kde se praví, že sice statek byl již přídělci odevzdán do držby, avšak přídělovou listinu že mu Státní pozemkový úřad vydá (tedy teprv v budoucnosti vydá) pod podmínkou, že nemovitost podléhá přídělovému řádu — nebylo by lze vésti vůbec exekuci ani vnucenou správou, protože pak je to vlastně exekuce na držební práva přídělcova, jež jest podle rozhodnuti čís. 7711, 8116, 8254 sb. n. s., na něž se odkazuje, nepřípustná, protože se neví, zda se ne¬ movitosti vůbec definitivně přídělci dostane, zda ji tedy podrží, takže, kdyby nezaplatil a nemovitost definitivně neobdržel, byl by vymáhající věřitel užitky mezitím pobranými obohacen na úkor Státního pozemkového úřadu, jenž jde se svými nároky i při definitivním přídělu vždy napřed (§ 33 příd. zák.), a protože, i když se přídělci nemovitosti v budoucnosti definitivně dostane, neví se přece, jaká budou omezení, jež mu Státní pozemkový úřad v přídělové listině uloží (§ 23 příd. zák.), takže by exekucí tato omezení byla již napřed illusorními činěna a tudíž účel pozemkové reformy mařen, což nelze dopustiti. Pakli však by příděl byl již definitivní a nebyl to nedíl, musilo by se čekati, až jaká omezení Státní pozemkový úřad dá podle § 23 příd. zák. do knih zapsati, nebo by musila býti předložena aspoň definitivní přídělová listina, z níž by uložené omezení bylo lze seznati, neboť těmto omezením nelze, jak již řečeno, exekucí předbíhati. Byl-li by to však nedíl, o němž i dovolací stížnost mluví, přijde na výklad § 36 příď. zák., jenž praví, že na nedíl lze vésti exekuci jen vnucenou správou, nepraví však, zda i bez svolení Státního pozemkového úřadu či jen s jeho svolením. Již v rozhodnutí ze dne 3. května 1930 č. j. R I 260/30 čís. sb. 9883 rozřešil nejvyšší soud tuto otázku takto: Vnucená správa znamená zavedení nedílu, co do užitků bezpodmínečné, co do podstaty podmínečné tak, že podle § 218 třetí odstavec ex. ř. v případě exekuční dražby, k níž může přes § 36 příď. zák. dojíti podle § 12 úvěr. zák. i při nedílu, nabývá pohledávka vnucenou správou zajištěná práva uspokojovacího ve svém pořadí a bude tedy v pořadí tom hrazena z nejvyššího podání. Pakli však vnucená správa znamená zavazení nedílu, jest k ní, jako ke každému jinému zavazení, potřebí podle všeobecného kategorického předpisu § 35 příď. zákona svolení Státního pozemkového úřadu, takže po těchto výkladech patrno, že ke vnucené správě nedílu jest potřebí svolení Státního pozemkového úřadu, jestliže dobývaná pohledávka na nedílu ještě nevázne a vnucená správa tedy znamená jeho zavazení, že však k ní svolení Státního pozemkového úřadu třeba není, když dobývaná pohledávka na nedílu již vázne, ať dobrovolným ať exekučním právem zástavním nebo jinak, vždy ovšem předpokládaje, že se svolením Státního pozemkového úřadu, neboť pak vnucená správa nové zavazení již neznamená. Ale sám stěžovatel, vymáhající věřitel, netvrdí, že jeho pohledávka na sporné nemovitosti vázne již vůbec, neřku-li se svolením Státního pozemkového úřadu, k čemuž se dokládá, že jde o exekuci zajišťovací.

Citace:

č. 10096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 256-258.