Č. 12460.

Samospráva obecní: Také doručením platebního výměru, vydaného ve zkráceném řízení podle § 2b pravidel o vybírání obec. dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (vlád. nař. č. 143/1922 Sb.), přerušuje se promlčení dávky, i když onen platební výměr pozbyl platnosti podaným odporem.
(Nález z 25. června 1936 č. 19874/35.)
Věc: Jan kníže Sch. ve Schwarzenberku proti rozh. zem. úřadu v Praze z 19. února 1934 (za zúč. obec Zborov starosta Josef Bláha) o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: — — Stížnost do rozhodnutí ze dne 19. února 1934 — — zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. inspektorát pro zem. dávky v Praze vyměřil st-li řadou platebních rozkazů podle dávk. řádu č. 545/1920 Sb. dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí z vykoupených staropachtů. Žal. úřad jako úřad odvolací, dospěv v nař. rozhodnutí k závěru, že dávka vyměřená několika ze zmíněných platebních rozkazů promlčena není, zrušil tyto platební rozkazy pro nesprávné zjištění zcizovací ceny.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí vytýká nezákonnost názoru žal. úřadu, že promlčení dávky v uvedených případech nenastalo.
Co do platebního rozkazu D 43163/4526 nemohl se soud stížností věcně zabývati, poněvadž úřad opřel svoje zamítavé rozhodnutí o to, že před uplynutím promlčecí lhůty bylo ještě v r. 1929 proti straně zahájeno řízení vydáním výzvy, aby podala přiznání k dávce, strana pak proti tomuto důvodu neformuluje námitek, vytýkajíc i tu, že prozatímní platební rozkaz promlčení nepřerušuje, čímž nepostihuje zamítacího důvodu.
Co se týče ostatních platebních rozkazů, není tu sporu o tom, že inspektorát byl o těchto převodech vyrozuměn během r. 1925, promlčení počalo běžeti 1. ledna 1926 a skončilo 31. prosince 1930. Na sporu jest otázka, zda promlčení bylo přerušeno tím, že před 31. prosincem 1930 byly st-li doručeny platební výměry vydané v zkráceném řízení podle § 20 dávk. řádu. Úřad odpovídá na to kladně, kdežto strana namítá, že tyto platební příkazy byly podaným odporem zbaveny platnosti a že promlčení bylo na dobu od doručení rozkazu do podání odporu pouze zastaveno, nikoli však přerušeno.
Soud nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Podle § 4 zákona č. 31/1878 ř. z. promlčení se přerušuje, když se za příčinou vyměřování předsevezme a poplatníku oznámí jednání úřední. Podle § 20 dávk. řádu, nepřevyšuje-li dávka, jež má býti předepsána, částku 200 Kč, může vyměřující úřad vyměřiti dávku, aniž provede řízení v předchozích ustanoveních předepsané. Dávkou povinný může proti takovému platebnímu rozkazu podati do 14 dnů odpor; tímto odporem platební rozkaz pozbývá platnosti a jest zavésti řádné řízení. Dávkový řád dává tedy v uvedených případech vyměřujícímu úřadu na vůli, aby buď zavedl řádné řízení a podle výsledků jeho vydal platební rozkaz podle § 18, anebo aby bez řízení vydal platební rozkaz podle § 20. Dávkový řád praví tu výslovně, že se tímto platebním rozkazem »dávka vyměřuje«; nebyl-li podán odpor, nabývá tento platební rozkaz právní moci a je právně úplně rovnocenný platebnímu rozkazu, vydanému na základě § 18 po řádném řízení. Nemůže bytí proto pochybnosti, že i takový platební rozkaz podle § 20 dlužno pojímati jako »úřední jednání, předsevzaté za příčinou vyměřeni dávky« ve smyslu § 4 zákona č. 31/1878 ř. z. Pak nelze mu však upírati ani účinku přerušení promlčení; neboť podání odporu zbavuje jej sice platnosti a účinků platebního rozkazu, neodstraňuje však fakt, že úřad předsevzal úkon za účelem vyměření dávky, a k tomuto faktu připíná se právě účinek přerušení promlčení.
Pro to, aby vydání provisorního platebního rozkazu přiznán byl pouze účinek stavící promlčení, není v dávkovém řádě pražádného podkladu, a analogie ve stížnosti uváděné nejsou tu na místě už proto, že není tu mezery v zákoně.

Citace:

č. 12460. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 664-665.