Č. 12460.Samospráva obecní: Také doručením platebního výměru, vydaného ve zkráceném řízení podle § 2b pravidel o vybírání obec. dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (vlád. nař. č. 143/1922 Sb.), přerušuje se promlčení dávky, i když onen platební výměr pozbyl platnosti podaným odporem.(Nález z 25. června 1936 č. 19874/35.)Věc: Jan kníže Sch. ve Schwarzenberku proti rozh. zem. úřadu v Praze z 19. února 1934 (za zúč. obec Zborov starosta Josef Bláha) o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.Výrok: — — Stížnost do rozhodnutí ze dne 19. února 1934 — — zamítá se pro bezdůvodnost.Důvody: Zem. inspektorát pro zem. dávky v Praze vyměřil st-li řadou platebních rozkazů podle dávk. řádu č. 545/1920 Sb. dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí z vykoupených staropachtů. Žal. úřad jako úřad odvolací, dospěv v nař. rozhodnutí k závěru, že dávka vyměřená několika ze zmíněných platebních rozkazů promlčena není, zrušil tyto platební rozkazy pro nesprávné zjištění zcizovací ceny.Stížnost podaná na toto rozhodnutí vytýká nezákonnost názoru žal. úřadu, že promlčení dávky v uvedených případech nenastalo.Co do platebního rozkazu D 43163/4526 nemohl se soud stížností věcně zabývati, poněvadž úřad opřel svoje zamítavé rozhodnutí o to, že před uplynutím promlčecí lhůty bylo ještě v r. 1929 proti straně zahájeno řízení vydáním výzvy, aby podala přiznání k dávce, strana pak proti tomuto důvodu neformuluje námitek, vytýkajíc i tu, že prozatímní platební rozkaz promlčení nepřerušuje, čímž nepostihuje zamítacího důvodu.Co se týče ostatních platebních rozkazů, není tu sporu o tom, že inspektorát byl o těchto převodech vyrozuměn během r. 1925, promlčení počalo běžeti 1. ledna 1926 a skončilo 31. prosince 1930. Na sporu jest otázka, zda promlčení bylo přerušeno tím, že před 31. prosincem 1930 byly st-li doručeny platební výměry vydané v zkráceném řízení podle § 20 dávk. řádu. Úřad odpovídá na to kladně, kdežto strana namítá, že tyto platební příkazy byly podaným odporem zbaveny platnosti a že promlčení bylo na dobu od doručení rozkazu do podání odporu pouze zastaveno, nikoli však přerušeno.Soud nemohl stížnosti dáti za pravdu.Podle § 4 zákona č. 31/1878 ř. z. promlčení se přerušuje, když se za příčinou vyměřování předsevezme a poplatníku oznámí jednání úřední. Podle § 20 dávk. řádu, nepřevyšuje-li dávka, jež má býti předepsána, částku 200 Kč, může vyměřující úřad vyměřiti dávku, aniž provede řízení v předchozích ustanoveních předepsané. Dávkou povinný může proti takovému platebnímu rozkazu podati do 14 dnů odpor; tímto odporem platební rozkaz pozbývá platnosti a jest zavésti řádné řízení. Dávkový řád dává tedy v uvedených případech vyměřujícímu úřadu na vůli, aby buď zavedl řádné řízení a podle výsledků jeho vydal platební rozkaz podle § 18, anebo aby bez řízení vydal platební rozkaz podle § 20. Dávkový řád praví tu výslovně, že se tímto platebním rozkazem »dávka vyměřuje«; nebyl-li podán odpor, nabývá tento platební rozkaz právní moci a je právně úplně rovnocenný platebnímu rozkazu, vydanému na základě § 18 po řádném řízení. Nemůže bytí proto pochybnosti, že i takový platební rozkaz podle § 20 dlužno pojímati jako »úřední jednání, předsevzaté za příčinou vyměřeni dávky« ve smyslu § 4 zákona č. 31/1878 ř. z. Pak nelze mu však upírati ani účinku přerušení promlčení; neboť podání odporu zbavuje jej sice platnosti a účinků platebního rozkazu, neodstraňuje však fakt, že úřad předsevzal úkon za účelem vyměření dávky, a k tomuto faktu připíná se právě účinek přerušení promlčení.Pro to, aby vydání provisorního platebního rozkazu přiznán byl pouze účinek stavící promlčení, není v dávkovém řádě pražádného podkladu, a analogie ve stížnosti uváděné nejsou tu na místě už proto, že není tu mezery v zákoně.