Č. 12351.

Školství: I. Také učitelé círk. škol ludových mají od 1. ledna 1926 nárok na platy po rozumu zákona č. 104/1926 Sb. — II. Osobní náklad spojený s úpravou platů učitelů círk. škol ludových podle zákona č. 104/1926 Sb. nesou vydržovatelé těchto škol sami ze svého.
(Nález z 30. března 1936 č. 11314/36.)
Věc: Římsko-katolická církevní obec v Boťanech (Msgr. Dr. Robert Pobožný, kanovník v Rožňavě) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 6. června 1932 o přídavku správci školy. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 26. února 1932 uložil okr. úřad v Král. Chlumci římsko-katolické církvi v Boťanech, aby cestou školské stolice zaplatila Františku K., správci římsko-katolické ludové školy, správcovský přídavek za léta 1923—1931.
Odvolání, jež proti tomuto výměru podala římsko-katolická školská stolice v Boťanech, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě proto, že ve smyslu § 10 zák. čl. XXVII:1907 všechny požitky i nedoplatky požitků učitelů se vymáhají administrativní cestou a mezi tyto požitky patří také požitky stanovené v § 15 zákona č. 104/1926 Sb., který v § 1 odst. 2 výslovně stanoví, že až do vydání zvláštního zákona platí i o nestátních, tedy i církevních učitelích táž ustanovení, jako o státních učitelích. V důsledku tohoto zřetelného ustanovení zákona nemůže býti sporu o tom, že i církevní učitel jest oprávněn se ucházeti u udržovatele školy o vyplacení správcovského honoráře ve výšce stanovené v § 15 cit. zákona.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Ve věci samé je na sporu toliko otázka, je-li stěžující si římsko-katolická církevní obec povinna poskytovati zúčastněné straně, správci římsko-katolické ludové školy, správcovský přídavek ve smyslu § 15 zákona č. 104/1926 Sb. či nikoli. Stížnost to popírá a odkazujíc na ustanovení § 1 odst. 2 citovaného zákona, podle něhož platí ustanovení jeho na učitele církevních škol toliko »obdobně« do té doby, než bude vydán zvláštní zákon, upravující platové poměry učitelstva ostatních, totiž nestátních škol, dovozuje, že tento zákon nezrušil docela zvláštní poměry nestátního učitelstva co do jeho platů, a že zejména zachoval v platnosti pravidlo dřívějšího zákonodárství (zák. čl. XXVI:1893, XXVII:1907, prov. nař. č. 76000/1907 a zák. čl. XVI:1913), které sice ukládalo náboženské obci povinnost zabezpečiti učitelům své školy plat zákonem stanovený, současně však u náboženských obcí, jichž prostředky k úhradě tohoto osobního nákladu nestačily, náklad ten ve formě státní podpory přejímalo na státní školskou správu. Toto tak zv. chudobinské právo nezrušil prý ani § 45 zákona č. 104/1926 Sb., a je proto i za jeho účinnosti vydržovatel nestátní ludové školy toliko povinen poskytovati dosavadní místní učitelské platy v té míře a takovým způsobem, jak to vyplývá z důchodkových zápisnic učitelských míst sepsaných ve smyslu zák. čl. XXVII:1907.
Leč stížnost čte mylně uvedené předpisy zákona č. 104/1926 Sb. Ten ustanovuje především v § 1 odst. 2 věta 1, že obdobná úprava platových a služebních poměrů učitelstva ostatních, t. j. nestátních veřejných škol obecných a občanských, provede se zvláštním zákonem. V druhé větě pak praví, že až do té doby platí pro toto učitelstvo platová ustanovení tohoto zákona, t. j. zákona č. 104/1926 Sb., a dosavadní služební předpisy. Z toho vysvítá, že »obdobu« má na mysli zákonodárce toliko, pokud půjde o budoucí úpravu legislativní co do platových a služebních poměrů uvedeného učitelstva, kdežto do té doby, než bude úprava ta provedena, platiti mají podle jeho vůle na učitele církevních škol platová ustanovení zákona. Postavil tedy zákon č. 104/1926 Sb. učitelstvo nestátních škol ludových na území býv. Uherska co do platových nároků, na roven učitelům veřejných škol národních v ostatních částech republiky a zaručil mu všechny druhy platů, jež jeho úprava obsahuje. Oprava ta nabyla účinnosti podle § 47 odst. 1 cit. zákona dnem 1. ledna 1926, a mají tedy i učitelé církevních škol ludových od této doby nárok na platy po rozumu zákona toho. Co do úhrady tohoto osobního nákladu určuje § 45 cit. zákona, že náklad, který vznikne provedením tohoto zákona, uhradí dosavadní vydržovatelé, tedy pokud jde o církevní školy ludové, příslušné církve. Zákonodárce nečiní rozdílu mezi vydržovateli co do jejich soběstačnosti a nemá ustanovení, z něhož by bylo lze vyčísti, že chtěl zmírniti břímě osobního nákladu ze zákona č. 104/1926 Sb. vyplývajícího těm z vydržovatelů škol, jichž prostředky nestačí k úhradě nákladu spojeného s úpravou tou. Sluší proto míti za to, že osobní náklad spojený s úpravou platů podle zákona č. 104/1926 Sb. nesou vydržovatelé církevních škol ludových sami ze svého a že nelze v tom směru, zejména co do otázky státních podpor, nic vytěžiti ve prospěch vydržovatelů škol z předpisů dřívějšího zákonodárství uherského. Z toho, co dolíčeno, vysvítá, že je základní stanovisko stížnosti liché a že zákon č. 104/1926 Sb. rozšířil povinnost st-lky jako vydržovatelky římsko-katolické ludové školy nésti náklad na platy učitelské přes meze vyplývající z důchodkových zápisnic ve smyslu zák. čl. XXVII:1907 (srov. nález Boh. A 10581/33).
Jak patrno ze znění § 15 zákona č. 104/1926 Sb., tvoří úprava správcovského přídavku součást platové úpravy učitelstva provedené cit. zákonem a nesou náklad s přiznáním přídavku toho spojený podle § 45 leg. cit. vydržovatelé školy. Neporušil proto žal. úřad zákon, uznal-li stěžující si církevní obec jako vydržovatelku školy povinnou, aby zúčastněné straně nahradila nedoplatky přídavku toho, pokud vzešly z toho, že jí nebyl přídavek přiznán ve výši stanovené učitelským zákonem č. 104/1926 Sb. Opačný názor stížnosti tedy po právu neobstojí. — — —

Citace:

č. 12351. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 395-397.