Č. 12 635.

Živnostenské právo: I. * Ochranná slovní známka není vhodným označením živnostenské provozovny podle § 44 živn. řádu jen proto, že známka byla zapsána do známkového rejstříku. — II. * Užívá-li živnostník, jehož firma je v obchodním rejstříku zapsána, k vnějšímu označení své živnostenské provozovny jména, které mu podle zápisu v obchodním rejstříku nepřísluší, nemůže býti proto trestán živnostenským úřadem pro přestupek § 49 odst. 1 živn. řádu.
(Nález z 13. listopadu 1936 č. 15 775/36.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 7086/28.
Věc: František S. v Praze (adv. Dr. Pavel Kafka z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 14. května 1934 o přestupku živn. řádu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem magistrátu hlav. města Prahy z 13. ledna 1934 byl st-l, zástupce veřejné obchodní společnosti »Beck a spol.« v Praze, uznán vinným přestupkem § 44 a § 49 bod 1 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že veřejná obchodní společnost »Beck a spol.«, která provozuje v Praze obchod smíšeným zbožím ve velkém i malém, používala v době od října do 17. prosince 1933 k označení své provozovny nápisu »Te-Ta«, umístěného na průčelí budovy. Zmíněná společnost podle zápisu do rejstříku firemního oprávněna jest užívati výhradně firmy »Beck a spol.« Označení nápisu »Te-Ta« dlužno považovati za označení nevhodné a za užíváni pojmenování, které společnosti vzhledem k zápisu do obchodního rejstříku nepřísluší. St-l byl pak odsouzen podle § 131 bod 1 živn. řádu k pokutě 500 Kč, po případě k trestu vězení v trvání 50 dnů.
V odvolání uvedl st-l, že označení »Te-Ta« nutno pokládati za vhodné ve smyslu § 44 živn. řádu, ježto je pro firmu »Beck a spol.« chráněno u živn. a obch. komory v Praze jako ochranná známka, toto právo známkové lpí na podniku a odpovídá tudíž dotyčnému živnostenskému podniku; § 49 živn. řádu pak se výslovně dovolává zákona na ochranu známek a z jeho slovního znění jde jasně najevo, že označení podniku ochrannou známkou jest označením přípustným.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání, poněvadž skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného je prokázána provedeným šetřením a vlastním doznáním.
O stížnosti uvážil nss toto:
Co se věci samé týče, je z rozhodnutí první stolice, jež bylo nař. rozhodnutím potvrzeno, zřejmo, že žal. úřad spatřoval v tom, že firma Beck a spol. užívala v době tam uvedené k označení provozovny nápisu »Te-Ta«, skutkovou podstatu dvou přestupků, a to jak § 44, tak i § 49 bodu 1 živn. řádu, neboť nejen že se obou těchto paragrafů výslovně dovolal, nýbrž z odůvodnění je patrno, že úřad shledal předpoklady obou těchto předpisů za splněné.
§ 44 živn. řádu zavazuje živnostníky užívati vhodného vnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích; označení »Te-Ta« uznal pak žal. úřad za nevhodné ve smyslu cit. § 44 a shledal v užívání tohoto vnějšího označení přestupek cit. předpisu. V tomto směru uvádí st-1, stejně jak činil v řízení správním, že označení »Te-Ta« jest uznati za vhodné ve smyslu § 44 živn. řádu z toho důvodu, že jde tu o registrovanou známku, lpící na podniku. Tu je však stížnost na omylu, neboť zápis ochranné známky do známkového rejstříku opravňuje sice majitele závodu k výlučnému užívání známky k označení zboží, ze zápisu toho však ještě neplyne, že by ochranná známka jen proto, že je jako známka zapsána, byla vhodným vnějším označením podle § 44 živn. řádu, neboť přípustnost zápisu ochranné známky a vhodnost vnějšího označení se posuzují se zcela různých hledisek (srov. Boh. A 9157/31).
Stížnost mýlí se také, má-li za to, že § 49 bod 1 živn. řádu výslovně předpokládá, že lze označovati provozovnu zevně ochrannými známkami, neboť nic podobného tam stanoveno není. Paragraf 49 není doplňkem nebo bližším provedením § 44, neboť se nezabývá vhodností vnějšího označení, nýbrž je předpisem zcela samostatným. Pokud se pak bod 1 zmiňuje o zákonu na ochranu živnostenských známek, netýká se tato zmínka vůbec vnějšího označování provozoven a bytů, nýbrž má jen ten smysl, že v případech, kdy živnostník, užívaje k označování výrobků živnostenských jména jemu nepříslušejícího, činí tak způsobem s hlediska známkového zákona nepřípustným, nemají toto jednání trestati živnostenské úřady jako přestupek § 49 odst. 1. Jeví se proto námitky stížnosti v tomto směru bezdůvodnými.
Pokud jde o přestupek § 49 bodu 1 živn. řádu, shledal žal. úřad skutkovou podstatu za dánu proto, že označení »Te-Ta« nepřísluší firmě Beck a spol. vzhledem k jejímu zápisu do obchodního rejstříku. Naproti tomu má stížnost za zřejmě mylný názor, že protokolovaný živnostník smí užívati k označení své provozovny výhradně jen svého registrovaného znění firemního. Rozhoduje o této námitce, musil se nss nejprve z moci úřední zabývati otázkou, nepřekročil-li žal. úřad, potvrzuje trestní nález první stolice, meze své trestní pravomoci a příslušnosti. § 49 bod 1 živn. řádu určuje, že přestupku tohoto předpisu se dopouští každý živnostník, který k vnějšímu označení svého závodu anebo bytu nebo vůbec při provozování svých obchodů užívá jména sobě nepříslušejícího, nejsa k tomu oprávněn již vykonaným zápisem své firmy do obchodního rejstříku. Paragraf 50 živn. řádu stanoví pak, že je-li některý čin v §§ 46—49 uvedený podroben pořádkovému trestu podle čl. 26 odst. 2 obch. zákona, tresty v § 131 lit. a), b) a c) živn. řádu vyjmenované nemají býti zvláště ukládány. V souvislosti s tímto předpisem nařizuje pak § 13 uvozovacího zákona k obch. zákonu živnostenským úřadům, že jsou povinny neprodleně oznámiti obchodnímu soudu přestoupení předpisů, týkajících se užívání nepříslušné firmy (čl. 26 obch. zákona), jakmile o něm, vykonávajíce úřad, nabudou vědomosti. Podle čl. 26 odst. 2 obch. zákona má obchodní soud nastupovati pořádkovými tresty na ty, kdož užívají firmy, jim podle předpisů III. oddílu obch. zákona nepříslušející. Z ustanovení těchto plyne, že v případech, kdy živnostník, jehož firma je v obchodním rejstříku zapsána, užívá k vnějšímu označení své živnostenské provozovny jména, které jemu podle zápisu v obchodním rejstříku nepřísluší, dopouští se sice přestupku § 49 č. 1 živn. řádu, že však mu podle § 50 živn. řádu nesmí za to býti ukládán živnostenským úřadem zvláštní trest, nýbrž že úřad tento, jakmile o tom zví, má podle § 13 uvoz. zákona k obch. zákonu oznámiti to příslušnému obchodnímu soudu, který pak proti takovému živnostníku zakročí ve smyslu 2. odst. čl. 26 obch. zákona pořádkovými tresty v § 12 uvozovacího zákona k obch. zákonu uvedenými pro užívání firmy jemu nepříslušející.
V konkrétním případě vycházel žal. úřad, jak je zřejmo z nálezu první stolice jím potvrzeného, ze skutkového zjištění, že společnost, jejímž zástupcem je st-l, jest obchodní společností, jejíž firma je zapsána v obchodním rejstříku, a to pod jménem »Beck a spol.« Přes to však žal. úřad nevyhověl odvolání st-lovu a potvrdil uložení peněžitého trestu, vyměřeného první stolicí podle § 131 živn. řádu i za přestupek § 49 odst. 1 živn. řádu. Se zřetelem k právnímu stanovisku shora vyloženému, překročil tím meze své trestní pravomoci a příslušnosti. Stejné stanovisko zaujal již nss v nálezu Boh. A 7086/28.
Jeví se proto nař. rozhodnutí, pokud potvrdilo trestní nález stran přestupku § 49 bod 1 živn. řádu, nezákonným; poněvadž nař. rozhodhodnutí tvoří jeden nedělitelný celek a i trest byl za oba přestupky uložen společně, slušelo je v celku zrušiti podle § 7 zákona o ss.

Citace:

č. 12635. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1063-1065.