Čís. 17105.

Pokud člen (předseda) představenstva hospodářského a výdělkového společenstva (zák. č. 70/1873 ř. z.) jest společenstvu odpověden za škodu vzniklou tím, že nedozíral na úřadování pokladníka, nezkoumal vedení knih a přes upozornění revisora na závady se nepostaral o řádnou revisi.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1938, Rv I 1312/38.)
Žalobě, kterou se žalující Živnostenská záložna v O., zapsané společenstvo s ručením omezeným v Ú., domáhala zaplacení 136275 Kč 25 h s přísl. z důvodu náhrady škody na žalovaném předsedovi představenstva, vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těch to
důvodů:
Po právní stránce jde výhradně o to, zda žalobní nárok proti dovolateli, pokud jej nižší soudy uznaly důvodným, jest oprávněný i s hlediska uplatňovaného, ale dovolatelem popíraného právního důvodu náhrady škody podle § 23 zák. ze dne. 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., v němž je stanovena osobní a solidární odpovědnost členů představenstva za škodu vzniklou tím, že jednali mimo meze svého příkazu nebo proti předpisům řečeného zákona. Z ustanovení § 23 uved. zák. neplyne ovšem naprostá odpovědnost členů představenstva za jakoukoliv škodu společenstvu vzešlou, nýbrž podmínkou závazků členů představenstva k náhradě škody jest i podle řečeného předpisu,, že členy představenstva, po případě toho z nich, na němž se náhrada požaduje, postihuje zavinění na protiprávním v § 23 uvedeném jednání a škodě z něho vzniklé (rozh. č. 7000 Sb. n. s.). Ale nižší soudy zjistily v souzeném případě konkrétní skutečnosti, z nichž plyne, že dovolatel jako předseda představenstva, na němž její ostatní členové — většinou prostí lidé, kteří sami věci nerozuměli, — záviseli, ačkoliv ve skutečnosti měl vykonávati funkci ředitele žalujícího společenstva, na úřadování jediné úřednice — účetní a pokladnice — nedohlížel, způsob vedení knih nezkoumal, že v dubnu 1931 přes to, že se dozorčí rada marně pokusila o revisi, nedbaje upozornění revisora I. na závady a jejich následky pro odpovědnost představenstva, se nepostaral o to, aby řádná revise byla konána. Postihuje proto dovolatele jako člena představenstva zavinění na protiprávním jednání jeho osoby. Co do otázky příčinné souvislosti nutno podotknouti, že stačí, bylo-li jednání nebo opominutí škůdcovo jedním z článků v řetězu příčin, které vedl k škodlivému výsledku (rozh. č. 16220 Sb. n. s.). Nerozhoduje, zda lze také jiným činitelům přičísti vinu na vzniku zjištěné škody.
Za toho stavu věci posoudily nižší soudy věc v podstatě správně po právní stránce, uzná vše žalobní nárok, jehož výše již není sporná, za důvodný.

Citace:

č. 17105. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1127-1128.