Čís. 16935

Patronát jako soubor oprávnění a závazků vztahujících se na kostel nebo nižší církevní obročí může věcně váznouti jen na statcích zapsaných v zemských deskách; zrušením příslušné knihovní vložky zemských desk zaniká patronát a nepřechází na pozemky odepsané ze zemských desk do pozemkových knih rustikálních.
Patronát může přejíti jen jako celek a nelze převáděti na jednu osobu závazky a na druhou právo z něho plynoucí. Existenci jednotlivých patronátních povinností (břemen) na rustikálních nemovitostech nelze vyvoditi z pouhé existence reálního patronátu na deskovém statku, od něhož byly odepsány, a nelze taková věcná břemena z toho důvodu, že odepsané nemovitosti byly zapsány v zemských deskách u statku, na němž vázl nebo ještě vázne reálný patronát, zapsati na rustikálních nemovitostech na pouhou žádost správního úřadu.
(Rozh. ze dne 18. května 1938, R I 1573/37.)
Srov. rozh. č. 6117, 15057, 1849 Sb. n. s.
Knihovní soud povolil podle dožádání okresního úřadu v B. ze dne 7. prosince 1936, č. 37439, ve vložkách č. ... poz. knihy S., Ž., T., Z., B. a K. na velkostatku L. a) na listu C spravení nepotřebující záznam reálního patronátu jako veřejnoprávního reálního břemene ve prospěch římskokatolických kostelů a far v B., H., K., Z. a K., s vyznačením před všemi knihovními věřiteli, b) na listu A poznámku reálního patronátu k římskokatolickým kostelům a farám v uvedených obcích jako oprávnění. Rekursní soud zamítl návrh pod b) uvedený, jinak napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zamítl i návrh dotčený pod a).
Důvody:
Dovolací rekurs proti potvrzujícímu usnesení rekursního soudu jest v souzeném případě dovolen, ježto jde o nemovitosti pocházející z velkého záboru pozemkového, které byly na dovolací stěžovatele převedeny se souhlasem ministerstva zemědělství, jde tudíž o knihovní věc pozemkové reformy a je proto užíti předpisů řízení nesporného (rozh. č. 9094 Sb. n. s.).
V rozhodnutí č. 6117 a 15057 Sb. n. s., na jichž odůvodnění se odkazuje, bylo vysloveno a vyloženo, že patronát jakožto soubor oprávnění a závazků vázaných ke kostelu nebo k nižšímu církevnímu obročí může věcně váznouti jen na statcích zapsaných v deskách zemských, že zrušením knihovní vložky zemských desk, v níž patronát vázl, patronát zaniká a že nepřechází na pozemky odepsané z desk zemských do pozemkových knih rustikálních. V rozhodnutí č. 1849 Sb. n. s. bylo dovoděno, že patronát jest jednotný a nerozlučný soubor práv a závazků, jež se nedají z celkového poměru vyjmouti a osamotniti, že nelze závazky přenášeti na osobu jednu a právo na osobu druhou, nýbrž že vždy může přecházeti jen celý právní poměr, patronát jako celek, ne tedy břemena zvláště. Finanční prokuratura v P. navrhla podle § 38 lit. c) knih. zák. na základě pouhé žádosti okresního úřadu v B., aby na rustikálních nemovitostech, jichž nabyli stěžovatelé příklepem v exekuční dražbě, byl na listě C) vložen spravení nepotřebující záznam reálního patronátu jako veřejnoprávního břemene ve prospěch římskokatolických kostelů a far v B., H., K., Z. a K. s vyznačením před všemi knihovními věřiteli, současně navrhla na listu A) poznámku tohoto reálního patronátu. Žádala tedy zajištění patronátu jako celku, což není na rustikálních nemovitostech, jak bylo uvedeno, možné. Co se týká pouhého břemene patronátního, mohou sice na rustikálních nemovitostech váznouti různá věcná břemena, tedy též takové jednotlivé povinnosti, jichž obsah může tvořiti závazkovou stránku patronátu, avšak jejich vznik nelze vyvoditi pouze z toho, že nemovitosti ty byly dříve zapsány v deskách zemských u statku, na němž vázl nebo ještě vázne reální patronát, tedy z pouhé existence reálního patronátu a nelze proto taková věcná břemena zapsati na rustikálních nemovitostech na pouhou žádost správního úřadu, nehledě ani k tomu, že se o knihovní záznam takových jednotlivých povinností nežádá.

Citace:

č. 16935. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 756-758.