Čís. 16906.

Nemocenská pokladna čs. státních drah nebyla před účinností vlád. nař. č. 163/1937 Sb. z. a n. samostatnou právnickou osobou.
Nároky uvedené nemocenské pokladny, mezi něž patřil i její nárok na náhradu dávek poskytnutých pojištěncům proti tomu, kdo zavinil jejich úraz, byl oprávněn vymáhati stát.
(Rozh. ze dne 4. května 1938, Rv I 474/37.)
Československý stát (železniční správa) se na žalovaném domáhal mimo jiné zaplacení 5 257 Kč s přísl. z toho důvodu, že nemocenská pokladna československých státních drah vynaložila onu částku na léčení jejího pojištěnce (železničního zaměstnance) Eduarda K., jenž byl zaviněním žalovaného zraněn při nárazu automobilu na železniční závory. Soud prvé stolice uznal co do částky 2 908 Kč s přísl. rozsudkem ze dne 19. dubna 1936 podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu zcela.
Nejvyšší soud obnovil co do částky 2 908 Kč s přísl. rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Otázku, zda nemocenskou pokladnu československých státních drah jest pokládati za právnickou osobu nebo ne, a s tím souvisící otázku aktivní legitimace žalujícího státu, neposoudil odvolací soud správně. Z ustanovení §§ 1, 29 a 35 stanov nemocenské pokladny čs. státních drah jest zřejmé, že nemocenská pokladna čs. státních drah, zřízená podle § 53 zákona č. 33/1888 ř. z., byla zařízením státním, jež zastupovala a spravovala státní správa železniční. Z uvedených ustanovení lze tedy usuzovati, že nemocenská pokladna čs. státních drah nebyla samostatnou právnickou osobou. Že tomu tak jest, vyplývá zejména i z toho, že pozdějším vládním nařízením č. 163/1937 Sb. z. a n. o zřízení nemocenské pojišťovny československých státních drah bylo teprve výslovně stanoveno v § 2, že tímto nařízením v platnost uvedená pojišťovna je právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a se zavazovati, může žalovati a býti žalována. V důvodové zprávě k § 1 a 2 uvedeného vlád. nař. bylo vyloženo, že ani dřívější nemocenská pokladna c. k. rakouské státní správy železniční, ani po převratu nemocenská pokladna československých státních drah neměla samostatné právní subjektivity, že byla spravována státní správou železniční a že dozorčím úřadem bylo ministerstvo železnic. Uvádíť se tam výslovně toto:
»Nejvýznačnější změny v zákonném podkladě nemocenské pokladny čs. státních drah byly provedeny zákonem z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících — v dalším znění zvaným »pojišťovací zákon« (poj. zák.) — a zákonem z 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n. Oběma těmto zákonům bylo při zachování nemocenské pokladny čs. státních drah vyhověno přizpůsobením okruhu členstva a dávek v nových stanovách, v nichž byla nemocenská pokladna označena jako zařízení, které hoví ustanovení § 5, písm. b), poj. zák. a § 22, odst. 1, zák. č. 221/1925 Sb. z. a n., a v nichž bylo uvedeno, že v tuto nemocenskou pokladnu se mění dnem 1. července 1926 dosavadní nemocenská pokladna čs. státních drah, zřízená podle § 53 zákona č. 33/1888 ř. z. O právní povaze nemocenské pokladny nebylo ani v nových stanovách jasně vysloveno, zda je pouhým vnitřním zařízením státní správy železniční či právnickou osobou. O této otázce nebylo autorativně rozhodnuto ani nejvyšším správním soudem, ani nejvyšším soudem. Poněvadž pak samostatná právní subjektivita nemocenské pokladny se nepodává výslovně ze stanov ani z příslušných zákonných ustanovení, ač jinak tato okolnost bývá positivní normou výslovně určována (§ 15 zák. č. 33/1888 ř. z. (§§ 23 a 74 poj. zák. a § 13 zák. č. 221/ 1925 Sb. z. a n.), a poněvadž ani původní nemocenská pokladna nebyla za právnickou osobu pokládána, byl zastáván právní názor, že nemocenská pokladna ČSD. je pomocným vnitřním zařízením státní správy železniční bez samostatné právní osobnosti, pro něž poskytl právní podklad jednak § 5, písm. b), poj. zák., jednak pak § 22 zák. č. 221/1925 Sb. z. a n.
Z dosavadní struktury vyplynuly některé nedostatky, které se jeví ve zmíněné již sporné otázce, není-li nemocenská pokladna právnickou osobou, a v otázkách s tím souvisících, jako potřeba jednotné úpravy knihovních zápisů nemovitostí, otázka nároku nemocenské pokladny na finanční úlevy podle § 254 poj. zák. a § 44 zák. č. 22/1925 Sb. z. a n., otázka práva autonomních sborů k zastupování nemocenské pokladny navenek, otázka povahy nemocenského pojištění, zřízení rozhodčího soudu, otázka povinnosti členů autonomních sborů k zachovávání mlčenlivosti, otázka povinného placení členských příspěvků do podpůrného fondu a j.
Uvedené okolnosti, svědčící o zvláštních poměrech nemocenské pokladny ČSD. značně se lišících od poměrů jiných nositelů nemocenského pojištění, jasně ukazují, že je zcela odůvodněným, aby pro nemocenské pojištění u stát. drah byl zřízen samostatný nositel tohoto pojištění, vyhovující svou strukturou a obsahem pojištění jak zájmům pojištěnců, tak í zájmům státních drah jako největšího podniku státní správy. K tomu hledí také úprava podle tohoto vládního nařízení, kterou lze vzhledem k jejímu obsahu posuzovati jako opatření pro účelnou úpravu veřejné správy podle čl. 1 zák. č. 109/1934 o mimořádné moci nařizovací ve znění zák. č. 163/1936 Sb. z. a n. Touto úpravou se dává v úseku veřejné správy, jakým je zajisté nemocenské pojištění zaměstnanců státních drah, pevný právní podklad jednomu z největších nositelů sociálního pojištění, řeší se veškeré sporné otázky ve věcech povahy právní, organisační a finanční, zjednodušuje se a jednotně upravuje řízení a zajišťuje se soustředění agend nemocenské pojišťovny v rámci správy podniku ČSD. proti event. oddělené správě této pojišťovny ke škodě zájmů státní správy.«
Neměla-li tedy nemocenská pokladna československých státních drah povahy právnické osoby a byl-li důsledkem toho stát povolán k uplatnění nároku nemocenské pokladny československých státních drah, jde jen ještě o to, zda je v souzeném případě odůvodněn žalobní nárok státu, opřený o ustanovení § 246 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. a o ustanovení § 26 stanov uvedené nemocenské pokladny.
Podle ustanovení § 5, lit. b), zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. 1 § 5, lit. b), vlád. nař. č. 112/1934 Sb. z. a n. a věst. min. žel. č. 34 z roku 1934 převzala nemocenská pokladna čs. státních drah pojištění zaměstnanců čs. státních drah pro případ nemoci, invalidity a stáří (§ 1 a 2 stanov). Podle ustanovení § 26 stanov řečené nemocenské pokladny ve znění stanoveném úředním věstníkem min. železnic č. 34 z roku 1934 ve shodě s ustanovením § 246 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. 1 § 246 vlád. nař. č. 112/1934 Sb. z. a n. přejde náhradní nárok člena nemocenské pokladny a jeho rodinných příslušníků, poskytla-li nemocenská pokladna pojistnou dávku, až do výše poskytnuté dávky a dosáhla-li dávka nároku nebo převýšila-li jej, tedy cele na nemocenskou pokladnu, jež je pak sama oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla. Nemocenská pokladna jako zařízení státní má tedy podle těchto zákonných ustanovení nárok na náhradu dávek svým pojištěncům poskytnutých vůči tomu, kdo úraz pojištěncův zavinil a za jeho následky odpovídá, ježto nárok poškozeného přechází podle zákona na nositele pojištění.
Bylo-li v souzeném případě zjištěno, že nemocenskou pokladnou čs. státních drah bylo z důvodu úrazu zraněného zaměstnance čs. státních drah Eduarda K. vyplaceno na nemocenském za dobu 12 týdnů, za jeho převoz do nemocnice a na útratách ošetřovacích a lékařských částku 2 908 Kč a že toto plnění bylo zaviněno jednáním žalovaného, jest žalobou uplatňovaný regresní nárok, který se opírá o shora uvedené ustanovení, co do této částky odůvodněn. Bylo proto dovolání v tomto směru vyhověti a obnoviti rozsudek soudu prvé stolice. Posuzuje se věc s vyloženého právního hlediska, podle kterého jest nárok žalobní co do částky 2 908 Kč odůvodněn již s hlediska zákonné cese, netřeba se zabývati dalšími vývody dovolání, zejména po té stránce, že nárok žalobní je v celé výši odůvodněn postupem Eduarda K. z prohlášení ze dne 3. prosince 1932.

Citace:

č. 16906. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 695-698.