Čís. 16643.

Ten, koho si zaměstnanec podniku sám ve vlastním zájmu a na svůj náklad zjednal k přechodné příležitostné výpomoci při práci mu přikázané, nestává se v poměru k majiteli podniku podnikatelovým zaměstnancem. Zaměstnance, který si třetí osobu zjednal, nelze pokládati ani za spolupodnikatele ani za zprostředkovatele ve smyslu § 8, odst. 2, zák. o soc. poj. č. 221/1924 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1938, Rv II 688/37.)
Žalobou, jíž se žalobkyně domáhala na žalované majitelce hotelu náhrady škody, vzniklé jí prý tím, že žalovaná jako její zaměstnavatelka ji nepřihlásila po dobu jejího zaměstnání k sociálnímu (starobnímu a invalidnímu) pojištění, zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto důvodů:
Odvolací soud zjistil, že Julie D. a Marie O., které byly zaměstnány v hotelu žalované, příležitostně, když z různých důvodů potřebovaly výpomoci, daly zavolati žalobkyni, že ony a nikoliv žalovaná v takovýchto případech jí přikazovaly práci, že tu šlo jen o přechodnou výpomoc několika hodin, a toliko výjimečně a zřídka o práci celodenní a že obě jmenované zaměstnankyně odměňovaly žalobkyni ze svého, kdežto osoby v hotelu zaměstnané byly placeny u pokladny hotelu ustanovenou pokladní. Podle § 17 zák. o soc. poj. jest zaměstnavatel povinen přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti a podle § 8 téhož zákona jest zaměstnavatelem osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v § 2 a 3 zákona, t. j. osoba, jež sama nakládá s výsledky této činnosti, hradí její náklady, které úspěšná činnost zaměstnancova přichází na prospěch a kterou její úspěchy a ztráty zatěžují. Bylo-li zjištěno, že žalovaná jako hoteliérka zaměstnávala a odměňovala Julii D. a Marii O. a že ony samy si k ulehčení vlastní práce na svůj náklad zjednaly žalobkyni na výpomoc, nelze pokládali žalovanou za zaměstnavatelku žalobkyně. Nesprávný je též názor dovolání, že Julii D. a Marii O. jest aspoň pokládati za spolupodnikatelky podle druhého odst. § 8 zák. o soc. poj., neboť tento pojem vyžaduje, aby dvě nebo více osob koordinovaně, t. j. vedle sebe, ale společně vyvíjely činnost mířící k dosažení určitého výsledku, kterýžto předpoklad v souzené věci zřejmě tu nebyl. Jmenované zaměstnankyně nelze v takovémto případě pokládati ani za zprostředkovatelky podle § 8, odst. 2, dotč. zák., jestliže si zjednaly pracovní sílu žalobkyně ve vlastním zájmu pro sebe na svůj náklad a nevyvíjely činnost k založení pracovního poměru mezi žalovanou a žalobkyni.

Citace:

č. 16643. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 97-98.