Čís. 16949.

Pořad práva.
Dohoda, podle které se zájemníci vůči obci zavázali, že budou přispívati na úhradu nákladů stavby vodovodu tak, že budou po určitou dobu platiti určité paušalované vodné, jest dohodou ve smyslu § 26, odst. 3, zák. č. 329/1921 ve znění § 16 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. O sporech z takovéto dohody mezi obcí a zájemníkem nelze rozhodovati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 20. května 1938, R II 55/38.)
Srov. č. 7936 Sb. n. s.
Žalobou, kterou se žalující obec na žalovaných domáhala zaplacení příspěvků, k nimž se žalovaní zavázali podle dohody s obcí, soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva, kdežto rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Nejde zajisté o to, že by obec jako podnikatelka při stavbě vodovodu nemohla v souvislosti s tímto podnikem uzavírati soukromoprávní smlouvy, ať již smlouvy trhové, nebo o zápůjčku, či smlouvy o dílo a pod. Než v souzeném případě nejde o žádnou takovou smlouvu, nýbrž o ujednání obce jako veřejnoprávní korporace o prostředcích, které mají sloužiti k úhradě nákladů potřebných k stavbě vodovodu jako zařízení ve smyslu § 26 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., a to z příspěvků, jimiž měla býti hrazena část nákladu z prostředků žalovaných zájemců ve smyslu uvedeného již místa zákona. Podle vlastního přednesu žalující obce a podle skutkového děje zjištěného v usnesení procesního soudu, jenž nebyl v opravném řízení změněn, byly ony příspěvky žalovaných smluveny dohodou, a to tak, že žalovaní měli na úhradu nákladů pořízení vodovodu přispívati ve formě paušalovaného vodného po dobu patnácti let. Nemůže býti pochybnosti o tom, že tu jde o dohodu, jak ji má na mysli § 26, odst. 3, uved. zák. ve znění zák. č. 77/1927 (§ 16), v čemž jsou za jedno oba soudy. Nelze však souhlasiti s názorem rekursního soudu, že taková dohoda, kterou zákon jako takovou dopouští, je smlouvou soukromoprávní. Vždyť zde zájemci přebírají na sebe úhradu části nákladů ze svých prostředků za obec a místo ní a takový závazek jejich je předpokladem povolení stavby, musí tedy býti přezkoumán s hlediska veřejných zájmů příslušným úřadem a povahou svou pak nahrazuje ono opatření správního úřadu, k němuž by jinak musilo dojíti, kdyby k dohodě o příspěvcích nedošlo. Dohoda, která tu nastupuje místo správního aktu, jest a zůstává jako tento akt sám veřejnoprávním aktem a jako veřejnoprávní akt podléhá také kognici příslušných úřadů správních, jestliže se ukáže potřeba uvésti je ve skutek; neboť také ještě v řízení nalézacím musí býti přihlédnuto k veřejnoprávním zájmům, jak tomu jest ostatně také ještě v řízení exekučním. Proto nejde tu o občanskoprávní věc, jak ji má na mysli § 1 j. n., a nezáleží na tom, zda snad v souzeném případě je povolaný správní úřad odchylného mínění. Rozh. č. 11452 Sb. n. s. se žalující obec dovolává neprávem, protože v onom případě se vycházelo z předpokladu, že zřízení telefonní ústředny, o které běželo, není zařízením ve smyslu § 26 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n., a že tudíž nešlo ani o dohodu, jak ji má na mysli odst. 3 dotčeného zákonného ustanovení.

Citace:

č. 16949. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 783-784.