Čís. 16621.

Pojem »domácnosti« ve smyslu § 12, odst. 1, zák. o osmihodinové době pracovní č. 91/1918 Sb. z. a n.
Předpis § 12, odst. 1, uved. zák. nelze omeziti co do delší pracovní doby jen na domácnost přirozených (fysických) osob, nýbrž jest ho užíti i na jiné právní útvary (spolky), u nichž způsob zaměstnání a ubytování jest shodný jako v domácnosti přirozených (fysických) osob (úkony zřízence, ubytovaného a stravujícího se v noclehárně dobročinného spolku, kde konal úklid, rozdílení šatstva a pod.).
(Rozh. ze dne 8. ledna 1938, Rv I 199/36.)
Žalobce, který byl u žalovaného dobročinného spolku zřízencem (šatnářem) v noclehárně, kde sám bydlil a se stravoval a kde byl zaměstnán, se na žalovaném spolku domáhá mimo jiné zaplacení 10 313 Kč s přísl. Jako odměny za práce konané přes osmihodinovou dobu pracovní. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Pro posouzení věci je rozhodující, zda jest zaměstnání žalobce podřaditi pod ustanovení § 1 zák. č. 91/1918 Sb. z. a n., či pod ustanovení § 12 řeč. zák. V té příčině jest zjištěno, že žalobce, jenž bydlel a stravoval se v noclehárně žalovaného spolku, konal v noclehárně služby nepatrně namáhavé, a to jako šatnář, přijímající od noclehářů jejich šaty v zimě asi od 5 1/2 až do 7 1/2 ráno, v létě od 5. hod. ráno po dobu kratší 2 hodin, večer pak v zimě asi od 7 až 9 hodin, v létě asi od 8 1/2 až do 10 hodin. Po ranní práci šatnářské po přestávce ke snídaní uklízel místností, při čemž musel býti hotov do oběda podávaného v létě v 11 a v zimě ve 12 hodin. Mezi úklidem měl asi 10 minut volno na přesnídávku. Úklid trval žalobci dle toho, jak si pospíšil, a mohl býti hotov v létě již v 9 hodin a v zimě v 11 hodin. Po úklidu měl žalobce do začátku večerního provozu volno a pak byl k disposici žalovaného zaměstnavatele jen v ty dny, kdy měl telefonní službu, což bylo jednou za 8 dnů od 1/2 13 do 1/2 19 hodiny. Při telefonní službě seděl žalobce v kanceláři a čekal, bude-li někdo telefonovati neb žádati informace, a otvíral dveře. Jednou za 5 neděl konal žalobce místo denní služby šatnáře noční hlídačskou službu po dobu jednoho týdne od začátku večerního provozu až do skončení ranního provozu a mimo dozor při provozu píchal hodiny při obchůzce v budově a kol ní. Naproti tomu měl každý čtvrtý den v zimě a v létě každý třetí den — a nebyl-li nikdo na dovolené — každý druhý den volno po ukončení úklidu a nemusel konati večerní a ranní šatnářskou službu. Generální úklid konaný jednou za měsíc, mohl žalobce provésti, pospíšil-li si při obyčejném úklidu, poněvadž úklid ten rozvrhl se na několik dní. Hledíc na to, co uvedeno, podřaďuje prvý soud právem žalobce pod ustanovení § 12 zák. č. 91/1918 Sb. z. a n. a nepokládá žalobní nárok na práci přes čas za odůvodněný, neboť přihlíží-li se zejména k letní době, nedosáhl žalobce průměrně počtu 72 týdenních pracovních hodin.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Nemůže býti pochybnosti, že pro žalovanou jako pro dobročinný spolek platily předpisy zákona č. 91/1918 Sb. z. a n. (§ 1, odst. 2 dotč. zák.). Podle zjištění nižších soudů byl žalobce zaměstnán u žalovaného spolku ode dne 17. července 1928 do 8. ledna 1935 jako zřízenec v noclehárně a měl mimo měsíční plat v ústavu celé zaopatření a volný byt. Náležel tudíž k zaměstnancům, jichž se týká ustanovení § 12, odst. 1, zák. č. 91/1918 Sb. z. a n., ježto právě uvedené ustanovení § 12, odst. 1, nelze omeziti co do delší pracovní doby jen na osoby zaměstnané a bydlící v domácnosti osob fysických, nýbrž je ho užíti i na jiné právní útvary, u nichž způsob zaměstnání a ubytování zaměstnance jest obdobný jako v domácnosti osob soukromých, a takovým bylo i žalobcovo zaměstnání u žalovaného spolku, neboť konal v noclehárně práce obdobné pracím v domácnosti (úklid, rozdílení šatstva a pod.) a měl za své práce stravu a volný byt. Pokud žalobce konal podle zjištění odvolacího soudu i úkony domovnické a nočního hlídače, platí pro něho předpis § 12, odst. 2, dotč. zák. a je proto schváliti názor odvolacího soudu, že byla jeho denní zákonná pracovní doba dvanáctihodinová.

Citace:

č. 16621. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 49-51.