Čís. 16707.

Nájemce nepozbývá nároku na užívání najatých místností tím, že se do nich nenastěhoval, a pronájemce jest povinen mu dovoliti, aby užíval najatého bytu po dobu, po kterou zaplatil nájemné. Přenechal-li pronájemce užívání pronajaté místnosti jiné osobě, třebas bezplatně, jest povinen nahraditi nájemci vzniklou škodu.
(Rozh. ze dne 15. února 1938, Rv I 2735/36.)
Srov. rozh. č. 15500 Sb. n. s.
Žalobce najal u žalované majitelky domu v červenci 1935 byt skládající se z 4 pokojů s příslušenstvím za nájemné 13000 Kč ročně, splatné ve 4 splátkách v obvyklých termínech a s čtvrtletní výpovědí. V srpnu 1935 chtěl odstoupiti od sjednané smlouvy a zaplatiti žalované odškodnění, projeví-li se zrušením smlouvy souhlas. Ježto však žalovaná trvala na nájemní smlouvě, vypověděl žalobce byt k 1. lednu 1936 a zaplatil nájemné 3250 Kč za čtvrtletí od 1. října 1935 do 31. prosince 1935. Do najatého bytu se však žalobce nenastěhoval. Poté žalovaná pronajala byt manželům S-ovým, kteří se svolením žalované v říjnu 1935 provedli potřebné opravy dotčeného bytu a počátkem listopadu 1935 se do něho nastěhovali, avšak výslovně bez úplaty do konce roku 1935. Teprve poté žádal žalobce žalovanou o vydání klíčů k uvedenému bytu. Ježto tomu žalovaná nevyhověla a žalobci odepřela dovoliti, aby žalobce najatých místností užíval do 31. prosince 1935, domáhá se žalobce na žalované vrácení nájemného za měsíce listopad a prosinec 1935. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Co do právního posouzení věci není tu podmínek § 1107 obč. zák., neboť nelze spatřovati překážku ve smyslu řečeného zákonného ustanovení v tom, že žalobce vypověděl nájemní smlouvu ještě před tím, než se do bytu nastěhoval, protože se byt jeho manželce nelíbil. Ani podle §§ 921 nebo 1168 obč. zák. nelze posuzovati případ, o nějž jde, ježto k odstoupení od smlouvy nedošlo a předpis § 1168 obč. zák. jest omezen na smlouvy o dílo.
Žalobcův nárok jest však odůvodněn podle všeobecných předpisů o náhradě škody (§§ 1294, 1295 obč. zák.). Podle zjištění nižších soudů nechtěla žalovaná zrušiti nájemní smlouvu se žalobcem sjednanou, takže žalobce byl nucen vypověděti smlouvu čtvrtletně v říjnovém termínu 1935 a zaplatiti nájemné připadající na toto čtvrtletí (od 1. října 1935 do 31. prosince 1935). Podle § 1090 obč. zák. nabyl tím žalobce nároku na užívání najatého bytu do 31. prosince 1935 a toho nároku nepozbyl tím, že se do najatého bytu nenastěhoval. Dotčenému nároku žalobcovu odpovídal závazek žalované přenechati žalobci najatý byt k užívání po dobu, za kterou nájemné zaplatil (§§ 1094, 1096 obč. zák.). Ten smluvní závazek porušila žalovaná tím, že přenechala užívání bytu, jež příslušelo v té době ještě žalobci, počínaje dnem 1. listopadu 1935, bez jeho svolení novému nájemníkovi; ježto jde o náhradu škody, kterou utrpěl žalobce, nemá významu, že žalovaná sama neobdržela od nového nájemníka nájemné za měsíc listopad a prosinec.
Pro uvedené porušení smluvní povinnosti, v jehož příčině se podle § 1298 obč. zák. nezprostila viny, jest žalovaná povinna nahraditi žalobci podle § 1323 obč. zák. škodu v penězích. Přisoudily-li nižší soudy žalobci částku nájemného připadající na měsíc listopadu a prosinec 1935, v nichž žalovaná přenechala byt, jehož užívání příslušelo žalobci, novému nájemníkovi, lze v této částce spatřovati odškodné podle stavu věci přiměřené (§ 273 c. ř. s.).

Citace:

č. 16707. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 260-261.