Čís. 16820.

Třebas pozůstalost nepotřebuje k vedení sporů, v nichž je žalována, zmocnění pozůstalostního soudu, není takové zbytečné zmocnění zmatečné nebo nezákonné (§ 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.), ani jím není vyřešena otázka, kdo hradí náklady právního zastoupení podlehlé pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 24. března 1938, R I 111/38.)
Pozůstalostní soud dal dědičkám Marii P. a Kláře H. zmocnění k vedení sporu, Ck I 98/36, zahájeného o žalobě pozůstalé vdovy Anny P. u krajského soudu v Ch. proti žalované pozůstalosti po Josefu P. o zaplacení 60000 Kč s přísl. Rekíursní soud nevyhověl rekursu jmenované Anny P. proti udělení zmocnění. Důvody: Poněvadž jde o žalobu proti pozůstalosti, jsou dědicové povoláni k zastupování žalované pozůstalosti a nepotřebují v takovém případě zmoc- není pozůstalostního soudu k vedení rozepře, neboť pozůstalost jest žalovanou. Udělil-li pozůstalostní soud. přece takové zmocnění, jest jeho zmocnění zbytečné a stěžovatelka, která v onomi sporu vystupuje jako žalobkyně proti pozůstalosti, se nemůže cítiti zkrácenou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Neujatá pozůstalost jest až do pravoplatného odevzdání pozůstalosti samostatnými právním, podmětem, jenž k vedení pasivních sporů nepotřebuje schválení (zmocnění) pozůstalostního soudu. Vždyť jde při pasivních sporech o právní nároky druhé strany, jejichž uplatňování nezávisí na souhlasu a přivolení pozůstalostního soudu. Zákonný zástupce žalované pozůstalosti musí žalobu i bez souhlasu pozůstalostního soudu přijmouti a proti ní se brániti, ježto by jinak mohly žalobci vzniknouti nároky plynoucí ze zmeškání žalované pozůstalosti. Udělil-li však pozůstalostní soud, ačkoliv to bylo zbytečné, shora uvedenými dědičkám zmocnění k vedení sporu za žalovanou pozůstalost, není ono opatření ani nezákonné, ani zmatečné ve smyslu § 46, odst. 2, zák. ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb. z. a n. Dovolací stěžovatelka poukazuje k odůvodnění svého stanoviska neprávem na to, že udělení zmocnění k vedení sporu má také vliv na povinnost pozůstalosti k náhradě útrat sporu. Pokud se týká toho, že žalovaná pozůstalost v případě, že by podlehla v rozepři Ck I 98/36, má zvítězivší odpůrkyni nahraditi útraty sporu, plyne ona povinnost z ustanovení civilního řádu soudního (§§ 41 a násl.). Co se však týká otázky, kdo hradí náklady právního zastoupení podlehnuvší pozůstalosti, zda právní zástupce má přímý nárok na náhradu těchto nákladů proti pozůstalosti anebo pouze proti osobám, jež ho tímto zastupováními pověřily, a zda tyto osoby mají snad nárok na náhradu z pozůstalostního jmění, stačí podotknouti, že tato otázka zbytečným udělením zmocnění k vedení sporu ještě není vyřešena.

Citace:

Č. 16820. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 498-499.