Čís. 12306.

Vyhlášení konkursu za odvolacího řízení má sice v zápětí přerušení sporu, ale nemá ten účinek, že by ve sporu byly pak přípustné námitky nové, vyplynuvší teprve z toho, že byl vyhlášen konkurs.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, Rv II 713/31.)
Procesní soud prvé stolice uznal žalovanou firmu povinnou vydali žalující firmě stroje. V odvolání vytýkala žalovaná, že není povinna plnili bez zajištění své vzájemné pohledávky podle § 21 konk. ř., poněvadž žalující firma upadla za sporu do konkursu a žalované strany nebyly a nemusily býti dříve špatné poměry majetkové žalobkyně známy. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, neshledav výtku žalované opodstatněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Prvý soud odsoudil žalovanou firmu k vydání strojů proti zaplacení útrat exekuce, obíraje se podle nařízení zrušovacího usnesení nej vyššího soudu ze dne 25. listopadu 1930 jen tím, zda exekuce povolená proti žalující firmě zabavením jejího nároku na vydání strojů proti žalované znemožňuje jí plnění. Tuto otázku zodpověděl záporně, protože exekuce byla dne 11. března 1931 pro zaplacení pohledávky již dne 26. května 1930 zastavena. .Odvolací soud sice správně pokládal námitku konkursu a vzájemného nároku v konkursu za novotu, ale přes to docela zbytečně a nepřípustně obíral se věcně novými, teprve v odvolání uplatněnými námitkami žalované, že mohla odpírat! splnění z důvodu, že po vynesení rozsudku prvého soudu byl vyhlášen na jmění žalobkyně konkurs, že podle § 21 konk. ř. žalovaná nemusila bez zajištění své vzájemné pohledávky plniti, ježto jí nemusely býti známy špatné poměry žalobkyně, dále že žalované přísluší stíhací právo ke strojům dle § 45 konk. ř. a že může podle § 19 konk. ř. započítali i své další vzájemné pohledávky. K těmto novotám neměl odvolací soud vůbec přihlíželi. Žalovaná mohla po případě, mínila-li, že nárok její je následkem konkursu staven nebo že zanikl, uplatnili své nároky žalobou podle § 35 ex. ř. Ježto dovolatelka uplatňuje v dovolání zase jen nesprávné právní posouzení a rozpory se spisy ohledně námitek jako novoty nedovolených, nemůže se odvolací soud pustiti do věcného přezkumu jejich právního posouzení a do rozboru, zda v tom směru odporují předpoklady odvolacího soudu spisům. Proto dovolání nebylo lze vyhověti. Vyhlášení konkursu za odvolacího řízení mělo sice v zápětí přerušení sporu, ale nemělo toho účinku, že by ve sporu byly pak přípustné námitky nové, vyplynuvší teprve z toho, že byl vyhlášen konkurs.

Citace:

Čís. 12306.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 111-112.