Čís. 12616.

Bylo-li rozsudkem (pro zmeškání) právoplatně uznáno, že se manželství (k žalobě manželky) rozvádí z viny manžela, nevadí rozhodnutí nesporného soudce, by bylo rozhodnuto o žádosti manželky o rozluku manželství z viny manželovy (§ 17 rozl. zák.), že byl zahájen spor k napotomní žalobě manžela proti manželce o rozvod manželství z viny manželčiny.
(Rozh. ze dne 19. května 1933, R I 334/33.)
Rozsudkem ze dne 13. února 1932 bylo k žalobě manželky manželství stran právoplatně rozvedeno z viny žalovaného manžela. V únoru 1932 podal manžel na manželku žalobu o rozvod manželství z viny žalované manželky. K žádosti manželky o rozluku manželství podle § 17 rozl. zák., došlé na soud dne 30. července 1932, prohlásil soud prvé stolice manželství rozloučeným z viny manželovy. Rekursní soud zamítl návrh manželky na rozluku manželství. Důvody: Nesporné jest, že strany uzavřely spolu manželství dne 23. října 1920 dle obřadu římsko-katolického. Toto manželství bylo rozsudkem krajského soudu v P. pro zmeškání ze dne 13. února 1932 č. j. Ck VII a 79/32-2 rozvedeno od stolu a lože z viny žalovaného Josefa Z-a. Tento rozsudek nabyl formelní právní moci. Podle procesního spisu téhož krajského soudu č. j. Ck VII a 160/32 podal Josef Z. v únoru 1932 proti své manželce žalobu navzájem, žádaje, aby vydán byl rozsudek, že manželství rozvádí se z viny manželky. Tento spor, ve kterém žalovaná Eliška (Alžběta) Z-ová vznesla námitku rozepře právoplatně rozhodnuté, dosud není ukončen nálezem právní moci nabyvším. V nesporném řízení, v němž jest soudu rozhodnouti podle § 17 rozlukového zákona čís. 320/1919 sb. z. a n. o žádosti Elišky Z-ové o rozluku manželství z viny manžela, nelze rozhodnouti o tom, zda řečená námitka rei judicatae jest odůvodněna. Podle spisů č. j. Ck VII a 160/32 dosud o vině na rozvod manželství nebylo právoplatně rozhodnuto a, dokud se tak nedělo, nemůže žádný manžel podle § 17 rozl. zák. žádati o rozluku v cestě nesporné. Neboť podle tohoto paragrafu má soud do výroku o rozluce převzíti výrok o vině z rozsudku, vydaného ve sporu o rozvod téhož manželství. Bylo proto návrh manželky, došlý dne 30. července 1932, zamítnouti. Tím navrhovatelce není zabráněno, by nepodala nový návrh po právoplatném skončení sporu Ck VII a 160/32.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rozsudkem pro zmeškání z 13. února 1932 Ck VII a 79/32, kterým bylo právoplatně uznáno, že se manželství Josefa Z. s Alžbětou (Eliškou) Z-ovou rozvádí z viny manžela, byla otázka viny manžela na rozvodu právoplatně vyřešena. Nesporný soudce rozhodl podle § 17 rozl. zák. o žádosti manželky za rozluku na základě tohoto rozsudku samostatně jen otázku rozluky, kdežto výrok o vině manžela převzal podle onoho zákonného ustanovení z rozsudku v rozepři o rozvod. Tomuto jeho rozhodnutí o žádosti dovolací rekurentky nevadilo, že byl zahájen spor k žalobě manžela (odpůrce) proti manželce (navrhovatelce) o rozvod manželství z viny navrhovatelky (Ck VII a 160/32) a jest nesprávný názor rekursního soudu, že dokud v tomto sporu nebylo právoplatně rozhodnuto o vině na rozvodu manželství, nemůže žádný manžel podle § 17 rozl. zák. žádati o rozluku. Jest nesporno, že tu jsou podle § 17 cit. zák. podmínky pro povolení rozluky a otázkou, zda manžel se právem, či neprávem domáhá rozvodu manželství z viny manželky, nelze se v tomto řízení zabývati.

Citace:

Čís. 12616.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 668-669.