Čís. 12305.

Není-li v návrhu na povolení exekuce proti obci uveden určitý předmět, na nějž vymáhající věřitel zamýšlí vésti exekuci, nýbrž je-li exekuce navržena jen všeobecně na movité věci obce bez jich bližšího označení, jest předem provésti zabavení svršků a pak se dotázati státního správního úřadu, zda mohou býti stiženy exekucí věci již zabavené bez újmy veřejných zájmů, jež má obec na starosti. Exekuční soud má si toto prohlášeni vyžádati ihned po výkonu exekuce z úřadu a nečekati, až je opatří vymáhající věřitel.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, R II 503/32.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel proti obci povolení exekuce na movitosti. Soud prvé stolice exekuci povolil. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by postupoval ve smyslu ministerského nařízení ze dne 6. května 1897, čís. 153 ř. zák. a znovu rozhodl o exekučním návrhu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, jemuž přikázal, by si sám vyžádal prohlášení podle § 15 ex. ř.
Důvody:
Podle § 15 ex. ř. může proti obci býti povolena exekuce k dobytí peněžitých pohledávek jen na takové součástky majetkové, kterých může býti užito k uspokojení věřitele bez újmy zájmů veřejných, o něž se má obec starati. K prohlášení, pokud věc tak se má při určitých součástkách majetkových, jsou povolány státní správní úřady. Ze slov »může povolena býti exekuce« usuzuje rekursní soud, že soud exekuci povolující nemůže ji povoliti, dokud nemá po ruce prohlášení příslušného státního správního úřadu o přípustnosti zabavení toho kterého předmětu. Výklad tento, který dává uvedeným slovům rekursní soud, jest však příliš úzký a lze jej označí ti za případný jen tehdy, když v exekučním návrhu jsou již uvedeny určité předměty, na něž vymáhající věřitel zamýšlí exekuci vésti. Tu ovšem má i soud, i vymáhající věřitel možnost a též povinnost vyžádati si před rozhodnutím o exekučním návrhu prohlášení správního úřadu o přípustnosti exekuce na věci takto poznačené. Je-li však, jako v souzeném případě, exekuce navržena jen všeobecně na movité věci obci patřící bez jich bližšího poznačení, není ani dobře možno požadovali na správním úřadu vydání zmíněného prohlášení, neboť by správnímu úřadu nebylo možno žádosti vyhověli, leč že by konal dříve obšírné šetření o tom, které movitosti dlužící obci patří a které z nich bez újmy zájmů veřejných exekucí postihnouti lze, čili nic. V takovém případě jest vhodnějším způsob, jejž volil první soud, totiž dáti provésti předem zabavení svršků a napotom se dotázali státního správního úřadu, zda mohou býti exekucí stiženy věci již zabavené bez újmy zájmů veřejných, jež má obec na starosti. Tento právní názor má oporu v § 39 čís. 4 ex. ř., podle něhož jest exekuci proti obci zrušili, byla-li podle § 15 ex. ř. uznána za nepřípustnou, což zajisté předpokládá, že byla povolena a provedena dříve, než bylo prohlášení vyžádáno. Názoru tomu nasvědčují i motivy k § 15 ex. ř. str. 155, podle nichž netřeba vždy předem před povolením exekuce vyžádati si prohlášení státního úřadu správního, nýbrž lze exekuci na movité jmění obce raději povoliti s výhradou předmětů, jež bude nutno podle § 15 ex. ř. vyloučili. Jest to též v souhlase s ustanovením § 7 nař. ministra spravedlnosti ze dne 6. května 1897, čís. 153 ř. zák., podle něhož má se soud z úřední povinnosti dotázali správního úřadu ve smyslu § 15 ex. ř., ukáže-li se po povolení exekuce, že jest vedena proti obci, aniž by bylo po ruce prohlášení žádané v § 15 ex. ř. Tomu nasvědčuje i předpis § 6 odst. (2) cit. nař., podle něhož může obec žádali prohlášení od státního úřadu správního podle § 15 ex. ř., byl-li již proti ní exekuční návrh podán, o čemž se může dozvěděti až teprve při exekučním výkonu, při němž jí návrh byl doručen. Tomu není na závadu rozh. 6293 sb. n. s., neboť v něm není otázka tato řešena ex professo, nýbrž jen otázka, zda mezi právnické osoby v § 15 ex. ř. zmíněné, patří též »země«, čili nic. Nepochybil proto první soud, povoliv mobilární exekuci proti dlužící obci před tím, než měl po ruce prohlášení státního úřadu správního podle § 15 ex. ř. s výhradou jeho dodatného opatření; ovšem ale jest přitakati rekursnímu soudu, že měl první soud ihned po výkonu exekuce z moci úřední ono prohlášení si vyžádali a nečekali, až je opatří vymáhající věřitelka. První soud měl též vyřídili návrh na odklad exekuce v rekursu učiněný dříve nežli spisy k rozhodnutí o rekursu předložil.

Citace:

Čís. 12305.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 109-111.