Č. 209.

Honební právo (Čechy): * Zemský výbor nemůže zrušiti pacht společenské honitby, který byl schválen okresním výborem, z toho důvodu, že honební výbor následkem odpadnutí většiny svých členů nebyl způsobilý o pachtu se platně usnášeti. (Nález ze dne 17. října 1919 č. 5145.)
Věc: Honební výbor ve Smržovce a Gustav Grossmann tamže (adv. Dr. Leopold Kohn z Tannwaldu) proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem společenské honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako nezákonné.
Důvody: Ve svém sezení ze dne 29. června 1918 usnesl se honební výbor ve Smržovce po provedeném ofertním řízení na tom, aby společenstevní honitba tamnější, která ještě do 31. ledna 1919 byla zadána, propachtována byla z volné ruky na dobu dalších 6 let Gustavu Grossmannovi ve Smržovce za roční pachtovné 850 K.
Protest, jejž proti tomuto pachtu podali u okresního výboru v Tanwaldě členové honebního společenstva ve Smržovce Alois Hora a společníci, byl zamítnut a uzavřená smlouva pachtovní byla schválena.
Ke stížnosti Aloise Hory a společníků zrušil zemský správní výbor v Praze rozhodnutím ze dne 27. března 1919 č. 94459/18 zmíněné rozhodnutí okresního výboru spolu s pronájmem společenstevní honitby ve Smržovce z toho důvodu, že při nedostatku zákonných předpisů užíti sluší na jednání honebních výborů ustanovení § 833 ob. z. obč., v daném případě pak, že nebyla dle spisů při usnášení honebního výboru přítomna ani většina z počtu členů, které honební výbor původně čítal, pročež se jeví usnesení o pronájmu již z tohoto formálního důvodu vadným (nezákonným).
Honební výbor ve Smržovce sestával totiž dle potvrzení obecního úřadu původně z pěti členů, z nichž však 2 již zemřeli a jeden člen nalézá se dosud v ruském zajetí, takže propachtování honitby provedli pouze 2 členové zbylí t. j. předseda a další jeden člen.
Ve stížnosti, kterou podal honební výbor ve Smržovce a pachtýř honitby Gustav Grossmann jest rozhodnutí zemského správního výboru naříkáno pro nezákonnost a pro vadnost řízení. Poukazuje se zejména k tomu, že v červnu 1918 v době, kdy bylo provedeno propachtování společenstevní honitby, nesestával honební výbor již z pěti, nýbrž pouze ze tří členů a z těch že byl 1 člen v ruském zajetí, takže v červnu 1918 byli přítomni jen dva členové výboru a mohli propachtování provésti. Propachtování bylo nutné, protože období pachtovní končilo dnem 31. prosince 1918 (správně 31. ledna 1919) a podle § 15 hon. zák. má provedeno býti propachtování nejméně 6 měsíců před ukončením posledního roku pachtovního. V honebním zákoně není předpisu o volbě náhradních členů honebního výboru a není tam také žádného ustanovení o tom, co se má státi, klesne-li počet členů úmrtím nebo z jiného důvodu pod původní počet. O doplňovacích volbách není v zákoně vůbec řeči a proto dlužno míti za to, že výbor není ve svém právním trvání jako zákonný zástupce honebního společenstva ani tehdy dotčen (§ 837 ob. z. obč.), když v době jeho úřadování někteří členové odpadnou nebo jim jest bráněno ve vykonávání činnosti. Jsou proto správní akty provedené honebním výborem, třebas ve zmenšeném počtu členů, dle § 837 ob. z. obč. právně účinné a platné a naříkané rozhodnutí odporuje zákonným předpisům. Rozhodující úřad opomenul také z povinnosti úřední vyšetřiti, jak se mohlo státi, že propachtování bylo provedeno jen za přítomnosti dvou členů výboru, k čemuž byl tím spíše povinen, jelikož se dalo předpokládati, že by byl okresní výbor v Tanvaldě dojista neudělil schválení ku propachtování honitby, kdyby to nebylo bývalo vzhledem ku zvláštním okolnostem případu po zákonu přípustno a odůvodněno. Řízení bylo tedy také neúplné a vadné.
Nejvyšší správní soud uvažoval při svém rozhodnutí takto:
Zemský správní výbor zrušil schvalovací rozhodnutí okresního výboru v Tanvaldě i s pronájmem společenstevní honitby ve Smržovce jedině z toho formálního důvodu, že při usnášení honebního výboru o zadání honitby té nebyla přítomna většina z počtu členů, které honební výbor původně čítal, a tudíž usnesení jeho bylo vadné (nezákonné).
Stanovisko toto nelze uznati za správné. Neboť i kdyby pravdou bylo — o čemž netřeba zde uvažovati — že v daném případě honební výbor nebyl řádně obsazen proto, že část jeho členů odpadla, pak vzhledem k tomu, že šlo o pronájem práva myslivosti na společenstevní honitbě, tedy o záležitost, o níž musilo do určité lhůty býti rozhodnuto (§ 15 hon. zák.) a že o potřebné doplnění počtu členů honebního výboru nebylo včas postaráno, přešla sama sebou povinnost postarati se o řádné zužitkování práva myslivosti na výbor okresní jako úřad, jemuž dle § 23 hon. zák. náleží dohlížeti k tomu, aby mimo jiné též ustanovení § 15 hon. zák. řádně bylo prováděno.
Jestliže tedy okresní výbor v Tanvaldě jako úřad dozorčí schválil akt kusého honebního výboru ve Smržovce o pronájmu společenstevní honitby tamtéž, byl tím dán dle toho, co právě bylo řečeno, úplně legální podklad pro věcné rozhodnutí zemského správního výboru o podaném odvolání.
Rozhodnutí žalovaného úřadu, stojící na odchylném právním stanovisku, odporuje zákonu a bylo je tudíž zrušiti.

Citace:

č. 209. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 427-429.