Č. 18.

Vyživovací příspěvek: 1. Zásada stejná jako v bodě 1. při č. 14 této sbírky. — 2. Vyživovací komise může, přihlížejíc náležitě k údajům strany, založiti svůj úsudek o tom, zda výnos z polního hospodářství po úhradě všech výloh stačí na výživu rodiny povolaného, i když schází jeho pracovní síla, také na své vlastní znalosti místních poměrů.
(Nález ze dne 25. ledna 1919 č. 504).
Prejudikatura: K 2. víd. nál. ze dne 22. listopadu 1916 č. 12398 a ustálená praxe nejvyššího správního soudu.
Věc: Aloisie Novotná v České Proseči proti Zemské komisi vyživovací v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Jan Novotný, rolník v České Proseči, který žil s manželkou svou a 2 dítkami ve věku 5 a 8 let ve společné domácnosti, povolán byl k službě vojenské dne 10. ledna 1917.
Manželka jeho přihlásila nárok na vyživovací příspěvek pro sebe i pro obě děti.
Konaným šetřením bylo zjištěno, že povolaný a manželka jeho jsou vlastníky hospodářství s pozemky ve výměře 20 korců a 2 kusů dobytka v ceně 11000 K s knihovními dluhy 3600 K, že denní výtěžek z hospodářství činí as 3 K 50 hal., že povolaný obstarával hospodářství sám se svou rodinou, že po odchodu jeho nutno občas najímati jednu pracovní sílu a že manželka povolaného jest nemocna a nezpůsobilá k těžkým pracem.
Rozhodnutím okresní komise, vyživovací ze dne 29. prosince 1917 byl nárok stěžovatelčin a jejích dítek zamítnut, ježto vzhledem k výtěžku z polního hospodářství ve výměře 20 korců pozemku lze předpokládati, že výživa rodiny není ohrožena.
Odvolání z rozhodnutí toho podané, v němž stěžovatelka uplatňovala, že výtěžek polností neodpovídá výměře jejich a nestačí k výživě rodiny, zamítnuto bylo nálezem zemské vyživovací komise ze dne 17. července 1918 z důvodů 1. instancí uvedených.
Stížnost z rozhodnutí toho k tomuto správnímu soudu podaná vytýká:
1. že provedené řízení správní jest neúplné, poněvadž nebyly náležitě vyšetřeny poměry, týkající se provozování polního hospodářství povolaného a nebyly provedeny důkazy v té příčině stěžovatelkou vedené;
2. že porušena byla zásada slyšení stran, ježto stěžovatelce byl výměr okresní vyživovací komise, jímž měla býti vyzvána k vyjádření o výsledku šetření, obecním starostou pouze sdělen s nesprávným vysvětlením a bez náležitého poučení;
3. že rozhodnutí spočívá na mylném výkladu zákona o příspěvcích vyživovacích proto, že nebylo hleděno ke všem okolnostem směrodatným pro posouzení otázky, zda výživa rodiny byla povoláním hlavy rodiny ohrožena, zejména k malému rozsahu hospodářství, jeho zadlužení, špatné bonitě pozemku, malé výnosnosti jich, nezpůsobilosti stěžovatelky k práci a k výdajům na náhradní síly pracovní.
Stížnost není důvodná.
Otázka, zdali výživa stěžovatelky a jejích dítek jest ohrožena povoláním hlavy rodiny, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou. Zodpovědění otázky té jest částí skutkové povahy, o niž se naříkané rozhodnutí opírá, z nepodléhá proto hledě k § 6, odst. 1. zák. o správním soudě v ohledu věcném přezkoumání soudem správním, jemuž náleží toliko zkoumati, netrpí-li provedené řízení správní některou z podstatných vad v § 6, odst. 2. zák. o správním soudě vytknutých.
Vytýkaného nedostatku vyšetření poměrů, pro posouzení nároku vzneseného směrodatných, správní soud neshledal, neboť shora uvedené výsledky konaného šetření, zejména zjištění o rozsahu polního hospodářství a okolnost, že po povolání hospodáře nebylo třeba stálé, placené náhradní síly pracovní, nýbrž že jen občas byl dělník za denní mzdu 5 K najímán, poskytly okresní komisi vyživovací, které jsou okolnosti pro posouzení výnosnosti hospodářství a potřebného nákladu na ně důležité, zejména i poměry místní z vlastní zkušenosti známy, dostatečný podklad pro závěr, zdali výnos z hospodářství po uhrazení všech výloh dostačí na výživu rodiny povolaného, i když schází jeho pracovní síla.
Námitka, že porušena byla zásada slyšení stran, není důvodná, neboť okolnost, stěžovatelkou tvrzená, že jí byl výměr okresní komise vyživovací ze dne 18. prosince 1917 č. 9843 sdělen s nesprávnýmm vysvětlením a poučením, nemá významu, poněvadž rozhodnutí jak okresní, tak i zemské vyživovací komise opírá se o skutkový podklad, který je v souhlasu s udáním stěžovatelky, totiž o rozsah polního hospodářství, stěžovatelce a jejímu manželi patřícího a sdělením výměru onoho poskytnuta byla stěžovatelce možnost, aby v odvolání svém k zemské komisi vyživovací uplatnila své výtky ohledně výnosnosti hospodářství. Výtka, že naříkané rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu zákona, nebyla stížností provedena, neboť stížnost neuvádí, v čem nezákonnost rozhodnutí v odpor braného spatřuje.
Bylo proto stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 18. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 73-75.