Č. 239.

Honební právo (Morava): * Dle § 43 morav. obec. zřízení nestačí, když se perhoreskovaný člen nesúčastnil toliko jednání obecního výboru, nýbrž musí též odejeli z místnosti, kde se schůze koná. — Poměr pachtýře honebního k honební společnosti je rázu soukromého a práva pachtovní smlouvou pro pachtýře zakládaná jsou právy soukromými dle § 43 mor. obec. zříz.
(Nález ze dne 19. listopadu 1919 č. 5907.)

Věc: Obec Lešany a Jan Motal v Lešanech proti místodržitelství na Moravě o pronájem obecní honitby v Lešanech.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Okresní hejtmanství v Prostějově schválilo výměrem ze dne 17. září 1917 čís. 26358 ve smyslu § 29 mor.honebního zákona prodloužení nájemního poměru stran obecní honitby obce Lešanské bez veřejné dražby s dosavadním pachtýřem Janem Motalem v Lešanech pro nájemní období trvající od 1. ledna 1918 do 31. prosince 1923.
Vyřizujíc stížnost, kterou proti tomu podal Břetislav Kvapil, rolník v Lešanech, zrušilo moravské místodržitelství rozhodnutím ze dne 20. dubna 1918, čís. 17197 po výslechu moravského zemského výboru, z úřední moci uvedený výměr jako protizákonný, poněvadž usnesení obecního výboru v Lešanech ze dne 24. srpna 1917, kterým byl vysloven souhlas s prodloužením nájemného poměru a o něž se zrušený výměr opíral, jest neplatné, jelikož nebylo šetřeno předpisu §u 43 mor. obecního řádu, dle něhož starosta a dosavadní nájemce obecní honitby Lešanské Jan Motal ze sezení před hlasováním měl odstoupiti, týž však přes to, že se hlasování týkalo jeho soukromých zájmů, sezení až do konce předsedal.
Proti tomuto rozhodnutí podali obec Lešany a dosavadní pachtýř honitby Jan Motal stížnost na Vídeňský správní dvůr soudní, jenž zavedl o těchto stížnostech předběžné řízení.
Po převratu byly administrativní spisy předloženy nejvyššímu správnímu soudu, jenž výlučně je povolán o těchto stížnostech rozhodovati.
Nejvyšší správní soud uvážil o nich takto:
Stížnosti vytýkají naříkanému rozhodnutí vadnost řízení, již vidí v tam, že žalovaný úřad vzhledem: ku zprávě obce Lešanské, že se starosta Jan Motal ze sezení chtěl vzdáliti, když se projednávalo schválení pronájmu obecní honitby, nevyšetřil, zdali se starosta předsednictví skutečně vzdal.
Nejvyšší správní soud shledal tuto výtku nedůvodnou.
§ 42 mor. ob. zříz. z r. 1864 pojednává o případech, kdy se má člen obecního výboru hlasování zdržeti, ačkoli může a má býti přítomen v sedění. Naproti tomu nařizuje následující § 43, že člen obecního výboru ze sedění má »odstoupiti« dotýče-li se porada a usnesení soukromých práv jeho. Z toho plyne, že v tomto případě se má člen obecního výboru ze schůze vzdáliti, jelikož pouhá přítomnost jeho mohla by míti nepříznivý vliv na nestrannost porady a usnesení o záležitosti soukromých práv jeho se dotýkající.
Starosta Jan Motal při svém výslechu ze dne 20. února 1918 konaném však výslovně doznal, že ve schůzi obecního výboru setrval. Vzhledem k tomu nebylo příčiny, aby žalovaný úřad vyšetřoval, zdali se starosta toliko předsednictví vzdal, ježto již pouhá přítomnost jeho stačí, aby bylo neplatným: usnesení obecního výboru, dotýká-li se jeho soukromých zájmů.
Stížnosti arciť vytýkají, že prý tu nešlo o takovéto soukromé zájmy starostovy, ježto prý oprávnění pro jednotlivce z práva honebního plynoucí jsou právy veřejnými, na něž ustanovení § 43 mor. obecního zřízení jednající o soukromých právech členů obecního výboru, vztahovati nelze.
Nejvyšší správní soud nemohl shledati tuto výtku oprávněnou.
Nejedná se zde o poměr jednotlivce jako majitele pozemků
honební společnosti k celku, totiž k honební společnosti samé, kterýžto poměr arciť spadá do oboru práva veřejného, nýbrž jde tu o poměr, který se zakládá smlouvou mezi honební společností s jedné strany a pachtýřem honitby se strany druhé. Smluvní tento poměr jest poměrem pachtovním, tedy čistě soukromoprávním, a nutno tudíž pokládati i práva touto smlouvou pro pachtýře zakládaná za práva soukromá.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 491-492.